DON BROCOAmazing Things vyšlo: 22. října Z obyčejné rockové bandy, která koketovala s tvrdými riffy, se během let stala hvězda první velikosti, u níž nikdy nevíte, s čím přijde příště. A přesně takoví jsou Don Broco i na "Amazing Things". Ilustruje to úvodní "Gumshield", která vás knockoutuje stejně tvrdě, jako to schytá zpěvák Rob ve skvělém videoklipu. Agrese a hutná kombinace tvrdých riffů, klávesových melodií a stadionových refrénů srčí téměř z každého tracku a je to právě tenhle výbušný koktejl, který Don Broco dostal tam, kde nyní jsou. Kromě smyslu pro humor v singlech "Manchester Super Reds No.1 Fan" nebo "Bruce Willis" (potěší fanoušky Smrtonostné pasti), ukazují pánové schopnost psát texty ukazující na aktuální problémy. Na první poslech nevinná skladba "Uber" je štiplavou výpovědí o rasismem nasáklé společnosti a "Easter Sunday" inspirovali zesnulí během epidemie covidu. Skvělý zážitek, jehož vrcholem je gradující a zvukově vyzrálá pecka "One True Prince", sráží jediné - pár slabších kousků z prostřední části desky, bez kterých by se deska v klidu obešla.
ALBUM SI MŮŽETE POŘÍDÍT VE SPARKSHOPU
8/10
Jakub "Poštý" Poštolka
BAD WOLVESDear Monsters vyšlo: 29. října V lednu letošního roku, kdy se cesty Bad Wolves a původního zpěváka Tommyho Vexta rozešly, se ve vlčí smečce začala psát nová kapitola. A přestože napnula všechny síly k tomu, aby našla nového a kvalitního frontmana, jenž bude týmovým hráčem, kterým Tommy, dle slov kapely a také s ohledem na způsob, jakým se vyjadřuje a prezentuje na sociálních sítích, očividně nebyl, bohužel nevsadila na správnou kartu. DL je bezesporu velmi kvalitním a talentovaným zpěvákem s širokým hlasovým projevem, ale zásadní problém tkví v tom, že jeho frázování, zabarvení hlasu, a dokonce i způsob dýchání a emoce, které do svého projevu vkládá, se přespříliš překrývají s projevem Vexta. A proto je v této rovině téměř nemožné tvrdit, že se skutečně začíná psát nová kapitola Bad Wolves, neboť DL projev vyznívá jako záměrná nápodoba toho, díky čemuž v minulosti kapela v pěvecké rovině dosáhla úspěchů. Nadto nový počin pokračuje žánrově a také skladatelskými postupy v lajně, na niž si fanoušci zvykli na dvou předcházejících deskách. A tak "wow efekt", který vlci slibovali a po smršti Vextových hejtů, bohužel nepřichází. Dříve se mnohdy až příliš na sílu snažili skládat rádiové hity, které dostihnou i mainstreamové posluchače a svého cíle nejen v České republice s "N.A.T.I.O.N." dosáhli, ale na "Dear Monsters" není jediný kus, který by měl na první poslech potenciál zbořit příčky hitparád napříč kontenty a díky němuž by se všemu členům Bad Wolves konečně dostalo pozornosti a ocenění. Ve stínu Tommyho totiž byli navzdory svým kvalitám pouze kulisami, jež bývalý zpěvák vědomě utlačoval a nedával jim prostor k vyjádření nejen na stagei, ale také během rozhovorů. Proto by si úspěch, který by konečně nebyl o sebestředném Vextovi, ale celé kapele, velmi zasloužili. Pokud se ale na DL projev podíváme prizmatem toho, jak si poradí s dosavadní tvorbou počínaje "Disobey", až budou okolnosti tradičním koncertním turné opět naklonění, tak není pochyb o tom, že si s nimi „poradí“ minimálně tak dobře, možná ještě lépe než bývalý zpěvák. A to je zřejmě i jeden z klíčových důvod, proč vlci na DL vsadili a zasloužili by si, aby to tenkrát vyšlo.
ALBUM SI MŮŽETE POŘÍDÍT VE SPARKSHOPU
5/10
Jasmína Lorenz
FRANK CARTER AND THE RATTLESNAKESSticky vyšlo: 15 října Od vydání sólového debutu Blossom Franka Cartera uplynulo šest, během kterých zpěvák střídal hudební polohy, bojoval s vnitřními démony a obloukem se vrátil k energickým, syrovým a úderným songům. O novince Sticky by se dalo snadno říct, že "starej dobrej" Carter je zpět a proplétá se hardcorem, punkem s minimalistickými elektronickými prvky i nádechem rapu. Nakažlivých melodií a momentů, kdy bude celý klub sborově halekat, je během půl hodiny neuvěřitelná koncentrace - co song to hit, co minuta to nezapomenutelná jízda. Carter ze sebe dostává nahromaděnou energii z lockdownu, emoce lítají od nespoutaného vzteku po čirou radost a oslavu života. K tomu si přidejte ještě plejádu hostů, kteří do písniček pumpují ještě víc a víc energie. Výsledek je jako divoká párty, po které se sice ráno všichni válejí po koberci nasáklém zvětraným pivem mezi kousky jídla a s příšernou kocovinou, ale touhou si to dát hned další večer znovu, protože to bylo boží.
9/10
Milan "Řízek" Říský
RUNNING WILDBlood on Blood vyšlo: 29. října Jak to, že od doby vydání "Under Jolly Roger" (1987) jsou další desky Running Wild v podstatě jen stejnými variantami téhož, ale stále je to zábavné? Jak to, že i když právě vydávají sedmnácté album, což je pasuje na staré námořní vlky, dokáží předat takovou energii, jako by teprve včera vydupali ze studia debut? Jak to, že tihle vynálezci a průkopníci pirátského heavy metalu jsou stále o tolik lepší než jejich mladší a početní napodobitelé? Samé otázky! Ale odpovědi tu také jsou. Novinka "Blood on Blood" patří bezesporu mezi ty nejlepší desky celé slavné éry kapely. Ta bude zajisté ještě celé roky dobývat četné přístavy sedmi moří a zpívat v kdejaké korzárské knajpě, ale kdoví, jestli se jim ještě povede takhle dobrá deska. Žádné experimenty, žádné nesmysly - jen starý dobrý metal s puncem osmdesátek. Ovšem vymazlený jak naleštěná hlaveň fliburstýrského kanónu. Tak jak to má hlavní kapitán Rolf Kasparek rád. Jeho vokál už se pro tuhle hodbu nemůže hodit více. Ovšem, pokud připočítáme "One Night, One Day", tak je dokonce cítit brízu sedmdesátek, ale promiňme našim bukanýrským veteránům tu okatou inspiraci klasikou "Far far away" od Slade. Tohle jsou zkrátka Running Wild, jak je máme rádi, přesně ve stylu "We fight or you die!"
ALBUM SI MŮŽETE POŘÍDÍT VE SPARKSHOPU
8/10
Guevara