METALLICAThe Metallica Blacklist vyšlo: 10. září Čtyři disky, 53 skladeb a přes čtyři hodiny muziky. V rámci oslav "Černého alba" Metalliky vznikla unikátní monumentální kolekce coververzí, která je zajímavým projektem, byť v mnoha momentech úmorným. Rozliční muzikanti navlékli skladby ze slavné desky do všemožných aranží s vlastními rukopisy, takže buď následují třicetileté vzorce spíše konzervativní cestou, nebo písně rozbíjejí na kousky a znovu je skládají do vlastních verzí. "Enter Sandman" od Ghost poznáte na první dobrou, "Holier Than Thou" v podání Coreyho Taylora je energická jízda, "Through the Never" okořenili The Hu svými mongolskými rytmy a country říznutá "Nothing Else Matters" Chrise Stapletona funguje skvěle. Na druhou stranu, pro ryzí metalisty a rockery jsou přítomné hiphopové a popové covery svatokrádeží a výsledek je jako celek velmi těžko uchopitelný. Snaha Metalliky představit Černé album jako desku překračující hranice metalu je pochopitelná a rozhodně se jedná o jeden z nejambicioznějších projektů podobného druhu, ale slyšet po sobě dvanáct verzí "Nothing Else Matters" je (nehledě na genialitu původní verze) už na hranici sebetrýznění. ALBUM SEŽENETE V NAŠEM ESHOPU.
6/10
Milan "Řízek" Říský
DEAFHEAVENInfinite Granite vyšlo: 20. srpna Když Deafheaven prorazili v roce 2013 s albem "Sunbather", dostali do širšího povědomí žánr blackgaze. Jenže už na předchozí čtvrté desce "Ordinary Corrupt Human Love" (2018) bylo patrné, že je ta škatulka začíná svazovat. Snad nikdo ale nečekal, že novince "Infinite Granite" předvedou tak výraznou žánrovou odbočku, kterou se vyhnou téměř všem blackmetalovým a metalovým vlivům obecně. Největší změnou prošel zpěv, neboť George Clarke naprostou většinu desky pokryje čistými vokály a jeho hlas tak radikálně přešel ze screamo spíš k emo. Po hudební stránce nahradil rychlá tempa a brutální sypačky pomalejší melodicky laděný post-rock a shoegaze plný zasněných kytarových riffů, jenž místy díky takřka všudypřítomným synťákům zavání vlivy osmdesátkového post-punku nebo dream popu. Rozhodně nejde o krok úplně vedle, protože písně jako "Shellstar", "In Blur" či "Lament for Wasps" mají své shoegazeové kouzlo. Oproti minulým nahrávkám na této citelně schází větší momenty překvapení, neboť Deafheaven ztratili svou ostrost. Naštěstí se objevují i songy jako "Great Mass of Color" či "Other Language", které krásně gradují a na malou chvíli nám nabídnou i Georgův pověstný scream. Osmiminutová dělovka "Mombasa", v níž se během posledních tří minut projeví stará dobrá brutální stránka Deafheaven pak vyvolává víc otázek než odpovědí. Proč nemohli přitvrdit o něco dřív? Symbolizuje to snad jejich poslední rozloučení s blackgazem? Nebo je to naopak důkaz, že s ním ještě nehodlají skončit? Až další nahrávky ukáží, jakou cestou se z tohoto rozcestí Deafheaven vydají.
7/10
Kamil "Doči" Dočkal
WOLVES IN THE THRONE ROOMPrimordial Arcana vyšlo: 20. srpna Wolves in the Throne Room platí již téměř po dvě dekády za jedno z největších jmen severoamerického black metalu, potažmo pak za pionýry žánrové odnože nazývané (dle místa vzniku) Cascadian black metal. Jedná se o scénu definovanou především radikálně ekologickým viděním světa & důrazem na politickou nezávislost regionu na federální vládě. Na své čerstvé desce "Primordial Arcana" si bratrská dvojice multiinstrumentalistů Aaron a Nathan Weaver, tvořící jádro WITTR, dala jaksepatří záležet. První, co doslova udeří do uší, je totiž vymazlený, mnoha texturami oplývající zvuk, který si hoši poprvé namixovali úplně sami. Po téhle stránce nahrávce nelze vytknout ani fň. Rozhodně povedené jsou také skoro všechny ambientní plochy, kterými je album protkáno. Dál už je to trochu slabší. Protože pokusy kombinovat blackovou agresivitu s bombastickými (nezřídka klávesovými) melodiemi, čistými vokály či folkovými motivy navrch co do nápadů & dobrého vkusu dopadají přinejlepším tak 50 na 50. Ne, že by něco přímo tahalo za uši, to ani náhodou, ale skutečně strhujících melodií, chytlavých riffů nebo zapamatovatelných vokálních partů je na ploše osmi skladeb jako šafránu. Většinou spíš taková přírodní mystika z mekáče. Na druhou stranu, dosavadní fanoušci kapely budou bezesporu spokojeni. My ostatní to zkusíme zas příště. Anebo taky ne. ALBUM SEŽENETE V NAŠEM ESHOPU.
4/10
Tomáš "XV" Bárta
TIMES OF GRACESongs of Loss and Separation vyšlo: 16. července Times Of Grace, vedlejšák dvou nejviditelnějších mužů Killswitch Engage Adama Dutkiewicze a Jesseho Leache, je po deseti letech zpět na scéně s náloží čerstvých písniček. Zatímco debutové album The "Hymn of a Broken Man" znělo podobně jako jejich domovská kapela, tentokrát se pánové vydali vstříc úplně novým hudebním žánrům. Na novince "Songs of Loss and Separation" je tedy někdejší metalcore minulostí a na ploše necelých padesáti minut se odehrávají multižánrové hody s příchutí alternativního metalu, grunge i gotiky, jejichž společným jmenovatelem je melancholická a značně pochmurná nálada. Zatímco debut i přes svoji potemnělost obsahuje přece jenom nějakou tu naději, je aktuální počin s převažujícími tématy točícími se kolem smrti, ztráty či odloučení skoro beznadějný. Ačkoliv se z názvu alba může zdát, že tematickým zdrojem byla pandemie koronaviru, ve skutečnosti to tak není, jelikož skladby vznikaly už dlouho předtím. Pro tvůrce fungují písně jako jakási katarze a očistění se od zlých zkušeností. Skladba "Medusa" se týká Jesseho rozvodu, závěrečná "Forever" hovoří o zneužívání, manipulaci a posedlosti v kontrastu s láskou a takto by se dalo pokračovat napříč celým tracklistem. Těžko by člověka napadlo, že dva ústřední borci z prominentní metalcorové kapely upečou ve svém vedlejšáku něco takhle temného, monumentálního a současně intimního. Povedlo se s fascinujícím účinkem.
9/10
Petr "Ape" Adámek
