Představ si, že jsi už týden na cestách. Hraješ skoro každej den a každej den se ptáš, v jakém městě to vlastně jsi a učíš se správně vyslovit jeho název. Hardcore party jako životní styl ale není úplně nejzdravější. Mysl ztrácí přehled, co je normální a co si můžeme v rámci naší bubliny dovolit. Nikdo si ale v takovou chvíli neuvědomuje, že hranice naší bubliny se co den, co večer, co party, co průser šíří a pohlcuje další lidi v našem okolí. Ne vždycky jsme se chovali tak, jak nás naše matky vychovaly. To nám ale bylo jedno, byli jsme fakt zvířata. Na vlastní kůži jsem ale zjistil, že to fakt není zdravý. Po týdnu tohohle fungování jsem ve městě Ivano-Frankivsk (tohle jméno se mimochodem nechceš učit nazpamět) dostal přímo na stagei breakdown. Nic divokýho, že bych se sesypal uprostřed sóla a rušili bychom koncert, tělo fungovalo, když mělo. Ale když jsme dohráli, poděkoval jsem fanouškům, otočil se, že půjdu sbalit kytary, a najednou tma. Otevřu oči, vidím svoje ruce na zemi, jak se držím z posledních sil a snažím se neomdlít. Zpěvák Martynko mě odtáhl stranou, lehnul jsem a musel jsem ležet. Vypil jsem asi litr a půl vody. To byla taková stopka, kdy tělo řeklo 'milý zlatý, zklidni se, nebo tě zklidním já'. Do tý doby jsme totiž fakt jeli na sto procent a víc. A nebyl jsem jedinej, koho něco podobnýho postihlo. Basák Kuča mi hned další den povídal, že ho bolej klouby, svaly, šlachy, kosti, vazy a že takhle rozbitej ještě nikdy nebyl - zrovna on, takovej pařmen. Bubeník Blahoš si pro změnu škřípnul nerv v zádech, taky musel ležet. Musel jsme si dát pár dní klidovej režím, kdy jsme sice hráli koncerty a třeba i pařili, ale jako lidi, ne jako zvířata.
No, každopádně přišlo na řadu město Vinnycja, kde jsme měli jeden den volna a pak koncert. Tam se naopak stala věc, která nás znova nastartovala a odpálila úplně opačným směrem. Zaprvé šel Blahoš na masáž, aby se mu spravily záda, to pomohlo dost. No a pak jsme šli večer na véču do jedný místní restaurace. Seděli jsme na terase a obsluhuje nás nějaká mladá kočka, která byla taková poplašená a roztřepaná. Po nějakým čase ta holčina přišla za náma a ptá se 'vy Denoi?'. My na ni čumíme jak zjara, přikyvujeme, ona natáhne ruku s vyhrnutým rukávem a říká 'podpis'. No byla to holka, která prostě šla další den na náš koncert a poznala nás. Večer druhýho dne stála samozřejmě v první řadě. Chápeš to? My, kapela z Brna, která nikdy v těchhle končinách nebyla, a holka, která si shodou okolností v místní restauraci vydělává brigádou. Uprostřed celý Ukrajiny.
Koncert v tom městě proběhl ve starým dětským táboře. Byl postavenej ještě někdy na začátku komunismu po druhý světový. Byly tam ty typický postele, umyvadla a domečky, který si pamatuješ z Československa z osmdesátých let. Oni to tam mají doteď a využívají to. Nicméně právě proto, že jsme chytli druhej dech, jsme se na tom koncertě tak moc rozjeli, že Blaho u čtvrtýho songu prokopl blánu kopáku. Takže jsme dali jeden song bez bicích, což bylo na nic, zatímco se měnila blána u kotle. Co se mě týče, jak jsem skákal všude kolem, chtěl jsem se odrazit od stěny... no a taky jsem ji prokopl. Po akci jsme šli pařit ještě do centra města do jednoho menšího klubu. A teď příchází na scénu hrdina celýho tour Kuča. Jak měl na jedný mísce vah ty průsery ze začátku, tak mu to teď karma vrátila obráceně. Naběhl na bar, ovládl Spotify, vyrazil na úplně prázdnej parket a začal tancovat. Za patnáct minut tam spolu s ním tancovaly tři kočky, který sice stály trochu stranou, ale každá z nich po něm čuměla a čekala, až je vytáhne k tanci. A víš, jak to borec vyřešil? Úplně se na ty tři vykašlal a čapnul barmanku, která šla kolem. Za dalších patnáct minut už byl na nohou celej klub.
Další na řadě bylo město Oděsa, který leží na pobřeží Černého Moře. To byla třešnička celý šňůry. Klub byl přímo na pláži, takže jsi stál na stagei, pak byl parket, schody dolů a moře. Tehdy přišel ten moment, kdy jsme se zastavili a uvědomili si, jak jsme vlastně rádi za to, co se děje, s kým a kde jsme, a co vlastně děláme. To je prostě dream!
Třetí, poslední díl u nás najdete příští čtvrtek.
