ESKIMO CALLBOYMMXX - Hypa Hypa Edition vyšlo: 21. května Bláznivá sestava Eskimo Callboy má za sebou nejobtížnější a možná nejdůležitější rok kariéry. Skupinu totiž opustil její hlavní pilíř Sushi a Eskimáci museli hledat náhradu. Spasitelem se stal Nico Sallach z rozpadlých To the Rats and Wolves a brzy poslal své nové kolegy směrem, o kterém se jim asi ani nesnilo. Hned z prvního společného vydaného songu se stal největší hit kapely. "Hypa Hypa" je fenomén přesahující hranice žánru a nezastavitelný kolos, který teď dostal naprosto výsostnou pozornost. Eskimo Callboy totiž natočili takových "50 odstínů Hypa Hypa". Stejná skladba, sedm nových verzí, ještě mnohem víc šíleností. Německá šestice zavítala do úplně nových a neprobádaných vod a vyplodila něco, co by se zdánlivě zdálo až moc přitažené za vlasy (obzvlášť za mulletí sestřih) i na Eskimo Callboy. Jenže ono ne. "Hypa Hypa" dostalo středověký nádech, v další verzi zní skladba zase jako z westernu. Pro metalové posluchače byla pohlazením po duši jistě spolupráce s We Butter The Bread With Butter. Zajímavé jsou i osmdesátkové vibes s německým zpěvákem Sashou. Tahle kapela si prostě může dovolit naprosto cokoliv a stejně jí budete zobat z ruky. Eskimo Callboy ze svého posledního úspěchu vytřískali maximum a dá se očekávat, že jejich jméno poletí nadále strmě a raketově vzhůru. A že se snad na cestě neobjeví podobný kotrmelec, jakým bylo poslední album "Rehab" z roku 2019.
11/10 (mulletů doporučuje)
Mates "Koury" Krč
THE DEVIL WEARS PRADAZ II vyšlo: 21. května Před dávnými věky za devatero strunami a devatero paličkami vládl světu tvrdé hudby metalcore. Dobře, jestli držel žezlo, je spekulativní, ale na přelomu první a druhé dekády tohoto století byl rozhodně v největším rozkvětu a kapely onoho žánru sázely jeden masterpiece za druhým. Jedním z těch větších jmen pod vlajkou rozhodně byli The Devil Wears Prada a konkrétně EPčkem "Zombie" z roku 2010 sami sebe otagovali jako fakt tvrdou bandu. Uplynulo jedenáct let a pánové se rozhodli vydat pokračování s titulem "Z II". Přestože v rozmezí roků vydávali další, barevnější tvorbu, "Z II" nese poselství následníka zmíněného zombíka, a to myšlenkově i zvukově. Agresivní přednes Mika Hranicy zní stejně nasraně jako tehdy, místy nám připomíná raný řev Roua Reynoldse z Enter Shikari, kytary jsou stejně brutální a pět nových songů k původním pěti sedne jako prdel na hrnec. Na téma apokalypsy plynule navazuje vyprávění o beznaději. Povedené návraty ke kořenům fandové vždycky ocení, obzvlášť když nejde o pózu, ale o upřímnou touhu po dřívějším soundu. Teď nás zajímá, jestli v těchto kolejích TDWP zůstanou, nebo zda šlo jen o jednorázový nostalgický výstřelek.
7/10
Dominik "Dom" Šidlo
MONSTER MAGNETA Better Dystopia vyšlo: 21. května Jedenácté album rockových mohykánů Monster Magnet je na jednu stranu balzámem na duši v tom smyslu, že jedna z nejvíc cool skupin na světě má po třech letech venku novou desku, což již tak nějak stačí k uspokojení. Na stranu druhou vyvolává jemné chvění, zda lze opakovaně překonávat neopakovatelné. Dave Wyndorf a spol. tam opět sypou jeden sabbatovský riff za druhým, psychedelický opar se vznáší nad ansáblem, Daveovo charisma vládne celému vesmíru stejně dobře jako dříve. Magie se zde rozhodně odehrává a nelze tvrdit, že by bylo kouzlo jakkoliv ztraceno. Ztraceny jsou však hity. Monster Magnet uměli i v rámci žánru složit hit, což zde chybí. Byť je kapela ve svém ranku space rocku stále o deset koňských délek před ostatními a hudba je skvělým rock’n’rollem, dříve ta nadstavba byla ještě o píď větší. ALBUM SEŽENETE V NAŠEM SPARKSHOPU.
8/10
Rodeo Bull
BLOODBOUNDCreatures of the Dark Realm vyšlo: 28. května Stane se, že má člověk chuť na poctivý, normální melodický power metal s výborným vokálem. Co udělá? Nejčastěji sáhne do své zásoby, kde je v tomhle žánru jeden dobrý kandidát na poslech vedle druhého. Anebo má chuť se přesvědčit, jak je na tom některá z jeho oblíbených kapel a poslechne si nějakou novinku. Aktuálně třeba čerství Helloween nebo Accept. Tam prostě nejde udělat chybu, legendy jsou legendy a tuhle pozici jen tak zadarmo nemají. Ale hned za nimi se mohou řadit Švédi Bloodbound, kteří měli do této doby na svém kontě osm albových zářezů a každý jeden z nich byl velmi dobrý. O tom devátém to zodpovědně můžeme prohlásit jakbysmet! Můžete se opět spolehnout na velkou porci chytlavých melodií, kvalitní produkci a úžasný vokál Patrika J. Selebyho. Pak jen stačí nenechat se odradit nepříliš originálním singlem a promo videem "Creatures Of The Dark Realm", neboť na desce jsou mnohem zajímavější věci! Nenechte se odradit ani následným singlem "When Fate Is Calling". Ve vydavatelství asi považují posluchače za prosťáčky, kterým je třeba v singlech servírovat tu nejméně komplikovanou hudbu z desky. Ale až uslyšíte takovou "Eyes Come Alive", pak si řeknete: tak teprve tohle jsou ti Bloodbound, které chci slyšet! Nevadí ani občasný malý nádech "made in Sabaton", koneckonců jsou to krajánci a není to nijak okaté. ALBUM SEŽENETE V NAŠEM SPARKSHOPU.
8/10
Guevara