LINDEMANNLive in Moscow vyšlo: 21. května Show projektu Lindemann je sice častována nálepkami jako bizarní a perverzní, záznam jejich loňské šňůry vrcholící v Moskvě doslova v podvečer pandemie je přesto ve výsledku umírněný. Explicitní projekce na pomezí umělecké provokace a amatérské pornografie jsou spíš odrazem Tillova příklonu ke stále prvoplánovějšímu pokusu šokovat, než skutečnou bizarností. "Zirkus ist heut in der Stadt," zní v jednu chvíli z Tillových úst a vystihuje přesně to, co se na pódiu děje. Šeptanda o zvěrstvech zastiňuje zásadní fakt, že koncert je řemeslně téměř dokonalý a jeho zfilmování je vizuálně skvostné. Začátek v podobě "Skills in Pills" je sice trochu epileptickým zážitkem, ale třeba "Steh Auf" je dokonalým vzorem, jak by měl vypadat koncertní záznam. Dynamické střihy, nezvyklé úhly kamer, barevnost i práce s detailem dostane diváka do blízkosti, o které si může i z prvních řad nechat zdát a navíc mu během „Allesfresser“ nepřistane na držce dort nebo smradlavá ryba u "Fish On". Jasný důkaz toho, že lockdownové streamy či záznamy z obřích festivalů, snadno smete ze stolu skvěle zrežírovaná a brilantně sestříhaná a sehraná show. ALBUM SI MŮŽETE POŘÍDIT V NAŠEM ESHOPU.
9/10
Milan "Řízek" Říský
TWENTY ONE PILOTSScaled and Icy vyšlo: 21. května Z temnoty zpátky na světlo. Zatímco na posledním albu "Trench" se nejpopulárnější hudební duo současnosti ponořilo do depresivní atmosféry a potemnělých melodií, během lockdownu napsalo pozitivní album, na němž několikrát vyvstanou vzpomínky na starší nahrávku "Vessel". Kreativní dvojka Tyler Joseph a Josh Dun vsadila na přímočařejší přístup, což je patrné už od prvního happy songu "Good Day". I "Scaled and Icy" stojí a padá na souhře kláves, bicí a vokálu Tylera, který do ověřeného receptu na úspěch tentokrát přidal i kytarové riffy ("Never Take It") a všudypřítomný retro feeling. Problémem, s kterým se Twenty One Pilots tentokrát potýkají vůbec poprvé, je ale absence překvapení. Nespornou kvalitu hitů jako "Saturday", "Shy Away" nebo neskutečně pohodový track "Mulberry Street" sráží skladby, které zní moc ploše a jsou si nápadně podobné. Chvílemi to vypadá, jako kdyby se Twenty One Pilots pohybovali na příliš bezpečném místě a báli se udělat krok mimo. Výjimkou jsou poslední skladby "No Chances" a "Redecorate", které oproti sluníčkovému zbytku alba působí jako děsivá srážka s kamionem, z níž se budete dostávat hodně dlouho.
7/10
Jakub "Poštý" Poštolka
MYLES KENNEDYThe Ides of March vyšlo: 14. května Kolik tváří brilantní zpěvák a kytarista Myles Kennedy ještě odhalí? V kolika odstínech a polohách hard rocku, progresivního rocku, jižanského rocku, country se elegantněji, než chameleon vybarví? Inu, ať Myles jak nehynoucí živel září po boku kytaristy Slashe nebo se svými Alter Bridge a především kytaristou Markem Tremontim "zkouší", do jakých výšin i hloubek ho jeho hlas s úctyhodným rozsahem pustí, vždy je na dosah anebo přímo stojí na stupínku hudební dokonalosti. Jeho tvorba je pokaždé jedinečná nejen skladatelskými postupy a texty, které v posluchačích rozdmýchávají koktejl emocí, ale především tím, že jeho skladby jsou unikátní výrazovými prvky, dynamikou a nepředvídatelností. Kennedyho novou sólovou desku "The Ides of March", kterou vydal po tříleté odmlce od "Year of the Tiger", lze nejen se zatajeným dechem poslouchat zas a znova, ale hlavně v ní stále objevovat něco nového. Jo, je to trochu neurčitá fráze, ale Myles zkrátka dokáže tvořit skladby, které si lze po kousíčkách uždibovat jak luxusní dezert, u kterého se probouzejí a slastně vrní všechny smysly. Díky "The Ides of March" by Mylesovi slušela nejen pokračující spolupráce se Slashem, ale také třeba duet s americkým country / southern rockovým písničkářem Chrisem Stapletonem nebo Black Stone Cherry. Myles Kennedy je mág, který každou notu do notového zápisu usazuje s vědomím, že má smysl a právo existovat a být slyšena. Nejenže je "The Ides of March" barevnou paletou žánrů a emocí, ale také ukazuje Kennedyho v novém světle.
9/10
Kamila "Ámos" Ungerová
VEXEDCulling Culture vyšlo: 21. května Řev, čistý zpěv, femme vokál, technika a breakdown… jedna z nejvděčnějších podob současného moderního metalu, ve které je čím dál těžší najít originalitu a nespadnout do kategorie "hrajou si na Jinjer". O britských Vexed se ale rozhodně jako o průměru mluvit nedá. Takový debut, jakým je strhující "Culling Culture", by si přála snad každá mladá kapela. Ucelenost, dusivá atmosféra, která desku tematicky podtrhuje, mrazivý vysoce položený čistý zpěv a zatraceně hluboký growl frontwoman Megan Targett. Prostě taková ženská obdoba CJe McMahona z Thy Art Is Murder, jen hlasově versatilnější. Pro nadšence moderního / alternativního / progresivního tech metalu a deathcoru jsou Vexed absolutní must-hear. Není divu, že je pod sebe vzali Napalm Records - tahle kapela má úspěch a potenciál napsaný na čele.
8/10
Zuzana "Pallovka" Pallová