WHILE SHE SLEEPSSleeps Society vyšlo: 16. dubna Jestli bude "Sleeps Society" pro While She Sleeps stejně důležitou nahrávkou, jako byla "Sempiternal" pro jejich sheffieldské kolegy Bring Me The Horizon, ukáže až čas, nicméně potenciál vykročit z metalcorové škatulky vstříc mainstreamovému rocku je tu značně podobný. Vždyť emotivní singl "Nervous" s hostujícím Simonem Neilem z Biffy Clyro měl ohromnou sílu rozvířit rádiové vlny a stejně neúprosně zafungovala spolupráce s Deryckem Whibleym ze Sum 41 na "No Defeat for the Brave". WSS neztratili nic ze své corové ostrosti ani z hardcore punkové špíny, jen začali více stavět na melodických pasážích a zapojovat častěji elektronické prvky, což však naznačili už na předchozím počinu "So What?". Lozův scream se neustále zlepšuje a je znát, že po předchozích patáliích s hlasem pracuje na technice. Navíc mu se zpěvem čím dál tím lépe vypomáhají kytaristé Mat Welsh a Sean Long. O tom, že WSS nahráli upřímnou desku po všech směrem, značí její konec. Vždyť v předposlední "Call of the Void" s nimi společně zpívá kolem dvou set jejich fanoušků-chlebodárců. A vůbec poslední track "DN3 3HT" je sedmiminutovou zpovědí jednotlivých členů kapely, kteří jim v ní srdečně děkují za podporu a dodávají odvahu těm z nich, kteří se zrovna v životě musí vypořádat s obtížnou situací. "Sleeps Society" nepředstavuje pro WSS jen jejich nejdospělejší nahrávku, ale sjednocuje jejich skalních fanoušky pod jednou vlajkou do rodinné komunity založené na filozofii vzájemné podpory. Album pořídíte v našem Sparkshopu.
9/10
Kamil "Doči" Dočkal
TETRARCHUnstable vyšlo: 30. dubna Donekonečna můžeme otevírat debatu o tom, že všechno už bylo vymyšleno a nic nového nepřijde, a stejně se nikdy nedobereme univerzální pravdy. Jisté ovšem je, že Tetrarch příliš originality nepobrali. Tihle tři američtí cápci a jedna dívčina jsou typickými představiteli heavy nu-metalu ve stylu Korn, Sevendust, Hellyeah a dalších, a taky je fakt, že jejich novinka "Unstable" je něčím, co už jsme triliardkrát slyšeli jinde. Vokály, kytary, bicí… tohle všechno už v bledě modrém předvedli v uplynulých pětadvaceti letech jiní. Navíc i každý jeden song je předchozímu tak podobný, že jsou téměř k nerozeznání. Síla Tetrarch ale tkví v umění cíleně se chopit dané šablony a vytřískat z ní to nejlepší. Takže ano - ze strun jim vychází prvotřídní nu-metal, jehož přenápadnou podobnost s ohledem na kvalitu milerádi odpustíme. Ale ono to opravdu působí tak, že všechny kousky byly usmaženy podle totožného mustru "jak vytvořit nu-metalový song". Ve výsledku jde o výborný exemplář konkrétního subžánru, který by zasloužil plné hodnocení, kdyby šlo o jeden song. Poslouchat ale sedmatřicet minut jeden riff, jednu vokální polohu, tentýž kopák už je nuda i pro nejzarytější nu-metal kidz.
6/10
Dominik "Dom" Šidlo
CANNIBAL CORPSEViolence Unimagined vyšlo: 16. dubna Americká deathmetalová jistota přichází se svým patnáctým řadovým albem, jehož název odpovídá na všechny otázky. Neuvěřitelné násilí se koná i tentokrát, ostatně jako jsme u Cannibal Corpse zvyklí. Zásadní změnou je ovšem silný rukopis nového kytaristy Erika Rutana, který celou desku nejen produkoval, ale také přispěl několika vlastními skladbami. Ač se často o Cannibal Corpse mluví jako o AC/DC death metalu, dostává se tentokrát prostoru neoposlouchanému zvuku, pasážím, za které by se nemusely stydět kapely staré ani nové školy a těžkotonážnímu feelingu s příchutí vnitřností obalených v asfaltu. "Violence Unimagined" je bezesporu jednou z nejlepších death metalových desek letošního roku a to i přes šmrdlání bubeníka Paula Mazurkiewicze, jenž je řadě bubeníků trnem v oku. Je ale třeba říct, že naprosto přesné bicí, pekelná tempa a neuvěřitelné postupy dnes umí kdekdo, Mazurkiewicz ale nadto disponuje zásadním umem pro tuto hudbu tak potřebným - rocknrollovým feelingem. "Violence Unimagined" je klenot, který newyorské trhače skalpů dál neochvějně drží v nejvyšší deathmetalové lize. Album pořídíte v našem Sparkshopu.
666/666
František "Frank" Fišer
KRANGMake Arcade Great Again vyšlo: 16. dubna Už od vydání první desky patří moravští Krang mezi interprety, kteří mají větší respekt za hranicemi než u nás. A je to škoda. Na novince "Make Arcade Great Again" totiž opět ukazují, že patří mezi to nejzajímavější, co česká punkrocková scéna nabízí. Nahrávka, kterou produkoval frontman izraelských Useless ID, už od prvních tónů dává vzpomenout na jména jako NOFX nebo Millencolin a pánové servírují směsku skatepunku a melodického punkrocku, která i díky skvělému zvuku a produkci zní v roce 2021 hodně aktuálně. I tentokrát je deska plná odkazů na popkulturu. Milovníky akčních filmů potěší pecka "Marion Cobretti", odkazující na film Kobra, v "Food Song" jsou pak originálním tématem sýrová pizza a Dr. Pepper. I přesto ale převažují vážnější témata. Úvodní nářez "Time Is Ticking" apeluje na starost o životní prostředí, přímočará punkrocková záležitost "Melt Al The Guns" zase aktuální problém zbraní. Do pouhých 22 minut se Krang podařilo nacpat tolik skvělých momentů, že bude hodně těžké je na tuzemské scéně letos překonat. A je dost možné, že se to nikomu nepovede.
8/10
Jakub "Poštý" Poštolka
