Už jako dítě si v týdenním televizním programu kroužkoval vše, co měl v úmyslu sledovat, přičemž kroužků bylo opravdu mnoho. Nezáleželo, jestli šel zrovna horor, gangsterka, western nebo komedie. "Nedokážu říct, kde se to ve mně vzalo, ale už od dětství mě televize vzrušovala. Mamka mě někdy i nutila, abych si šel ven hrát s ostatními, ale já prostě nechtěl. Raději jsem seděl u televize třeba deset hodin denně. Dalo mi to víc!"
Z Robovy posedlosti filmy se postupně stávala obsese, přičemž čím dál víc jej zajímal temný svět monster, strachu a krve. "Když současně běžel horor a baseball, neváhal jsem ani minutu co zapnout. Sám nevím proč, nejspíš bych musel podstoupit psychoanalýzu. Nedíval jsem se na horory proto, abych si připadal cool. Je zajímavé pozorovat malé děti, jak instinktivně k něčemu tíhnou, ale nevíte proč. Prostě se to děje, ačkoliv to nedává smysl." Když pak jednou v místní knihovně zkouknul na 35mm pásce King Konga. Začátek Robovy proměna v krále všech monster byl započtena.
Od počátku měl Rob blízko k filmovým podivínům a padouchům všeho druhu. Upínal se zejména k těm, jejichž posláním bylo rozbíjet, demolovat nebo ničit laserovým paprskem vše, co jim zkřížilo cestu: kromě zmíněného King Konga také k Frankensteinovi nebo Netvorovi z Černé laguny. "V těchto snímcích byly příšery v jistém smyslu kladné. King Kong nebo Vlkodlak nezabíjeli lidi ani nikomu neškodili, pokud nebyli zatlačeni do kouta. Brzy jsem začal pociťovat, že se s nimi podprahově ztotožňuju."
Kompletní osmistránkový materiál o Robu Zombiem, mini-recenze všech jeho alba a plakát k tomu najdete v aktuálním Sparku. Seženete v každé pořádné trafice nebo ve Sparkshopu.