LOVE AND DEATHPerfectly Preserved vyšlo: 12. února Sofomorní počin křesťanů Love And Death s Headem z Korn v čele byl očekávanou, ale nepřeceňovanou deskou. Korona přerušila druhým jmenovaným plánované tour, takže se členové rozutekli ke svým bočním projektům, to dává logiku. U L&D šlo v podstatě pouze o nahrání již napsaného a částečně i vydaného materiálu. První vlaštovkou z alba byla totiž věc "Lo Lamento" z roku 2016. Výsledkem je výborná, ale ničím překvapivá placka. Pánové odkryli všechna esa už čtyřmi předvydanými singly (z celkových deseti písní), přičemž jde o plynulé navázání, ne-li kopírování debutové desky "Between Here & Lost" (2012). Čisté pasáže vystihují škatulku "křesťanský metal", který připomene žánrové sousedy For Today, naopak syrové party jsou znatelně inspirované právě Korn. Co se zpěvů týče, Head se maximálně vyšvihnul jak v clean vokálech, tak i ve screamech. A chtěli-li bychom u šuplíků zůstat, jde spíš o hardrock s nu-corovými kříži, jež jsou ale velmi předvídatelné. Tak trochu jako u Breaking Benjamin. Aby ne, když kapele pomáhal Jasen Rauch, dříve kytarista Red, teď BB. Mimo něj prostor dostala u romantické "Let Me Love You" také Lacey Sturm, bývalá zpěvačka stejně názorově smýšlejících Flyleaf, a Spencer Chamberlain z Underoath. Možná je však dobře, že se Love And Death nepokoušeli šokovat, jejich zaběhnutá paráda jim sluší a fanoušci hltají song za songem. Tu nepřekvapivost vzhledem ke kvalitě materiálu odpouštíme.
8/10
Dominik "Dom" Šidlo
KORPIKLAANIJylhä vyšlo: 5. února Tahle banda finských alkoholiků ušla od opilých hospodských drnkálistů vážně dlouhou cestu. Skladby nové desky jsou oproti starší tvorbě zvukově mnohem komplexnější, různorodější a hlavně experimentálnější. "Jylhä" nabízí zajímavý mišmaš tvořící metalový dort jak od pejska a kočičky - dáme tam všechno, co máme rádi. Otvírák "Verikoira" připomíná kytary Amon Amarth, "Huolettomat" zní zase jako dvojče jejich folkmetalových krajanů Ensiferum a taková "Levaluhta" vás strhne reggae rytmem, nutícím k veselému pohupování a kývání hlavou. Nesmíme opomenout citlivější stránku alba, u které jen zoufáte, že neumíte finsky, abyste té klidné nádheře rozuměli. Bohužel, stejně jako u pejska s kočičkou, všeho moc škodí a občas skladby připomínají až jazzovou improvizaci v půlce skladby říznuté epileptickým záchvatem. Kdybyste ale Korpiklaani neposlouchali, nejspíš tuhle recenzi ani nečtete, takže vás můžeme ujistit, že "Jylhä" je kvalitní a velmi pestrá deska, která přinutí stálé fandy k zamyšlení, tanci i pláči. Možná tu chybí alkoholem nasáklá nalejvárna, ale zpěvák Jonne pořád skučí jak vlkodlak, housle s harmonikou hrají jak splašené kobyly a kytara řádí o sto šest. Tak co víc si přát?
7/10
Ondra "Wisby" Weisbauer
LOATHEThe Things They Believe vyšlo: 7. února Vytasit se s instrumentální deskou, to chce v dnešní době opravdu kuráž. Britští Loathe si to ale díky úspěchu předchozí (teprve druhé) dlouhohrající placky "I Let It In And It Took Everything" mohli dovolit. Mimo tento je album plné dalších zajímavých faktů. Tak třeba vyšlo na den přesně po roce od vydání zmíněného předchůdce. Jo a taky vůbec nejde o tvrdou hudbu, kterou překypuje dosavadní tvorba. Slovo "core" vlastně v pětatřiceti minutách vůbec nenajdete. I přesto však na placce září čitelný podpis Loathe. Jakto? To ta psychedelická atmosféra! Beze srandy jde o atmosferičtější zážitek než výlet do vesmíru, a stále si drží creepy odér, kterým banda smrděla i v minulosti. Tuhle letmo zaslechnete saxofon, tamhle zase zvuky ladění rádia připomínající soundeffecty Korn. Pokud byste nevěděli, co posloucháte, nevěděli byste, že jde o Loathe. A přesto jsme cítili, že to jsou oni! Verbálně nevysvětlitelný. Nejde přitom o evoluci ve stylu Bring Me The Horizon, kdy banda prostě hledá líbivější zvuk, tady se stále díváme na jedno a to samé těleso, pouze z jiného úhlu, na druhou stranu tváře. Kolik takových ještě L mají?
8/10
Dominik "Dom" Šidlo
CULT OF LUNAThe Raging River vyšlo: 5. února Cult of Luna patří dlouhodobě mezi špičky post-metalu. Švédská kapela vznikla už v roce 1998 a od té doby natočila osm plnohodnotných desek, díky kterým je přirovnávána ke hvězdným skupinám, jako jsou Neurosis nebo Isis. A rozhodně právem! Tento rok se nás hudebníci rozhodli obohatit skrze nové EP. "The Raging River" přináší téměř čtyřicet minut hutné atmosféry, která se roztáhla do pěti skladeb. Plíživá naléhavost se prolíná celým počinem a udržuje posluchače neustále ve střehu. Typicky valivá zvuková stěna v podaní Cult of Luna napíná nervy až k prasknutí, aby se na chvíli roztříštila o něžnou skladbu "Inside of A Dream", kde hostuje americký zpěvák Mark Lanegan. Pak se vrací s plnou silou, aby dokonala své ničivé záměry na lidské duši. EP "The Raging River" je plné skvělých hudebních momentů nutících k pečlivějšímu poslechu. Je to komplexní a dobře vystavěné dílo vycházející z nitra nadaných hudebníků s bohatými zkušenostmi. Přesto se stále drží v rámci nezávislé scény, za což kapele patří veliké díky!
8/10
Jan „Conan H.“ Herc