"Nejde o koncepční album, ale nakonec jsme neplánovaně skončili u jednoho tématu, které silně provází všechny písně. Název 'Lovec sběrač' provázel lidstvo od počátku, vyvinuli jsme se, abychom byli lovci a sběrači. K tomu jsou naše těla i mozky uzpůsobeny. Nakonec nás ale zkrotilo obilí, stali jsme se zemědělci, usídlili jsme se kvůli polím na jednom místě, naše strava se stala méně pestrou. Začali jsme mít více dětí, které jsme ale odmalička krmili obilím a nevýživnou kaší místo toho, aby pily mateřské mléko dostatečně dlouho. To vedlo k podvýživě, poruchám imunitního systému, děti rychle a snadno podléhaly nemocem. Proto jsme potřebovali ještě více dětí, aby aspoň některé přežily a bylo více pracovníků na pole. Zásoby obilí na zimu se staly pokladem, po kterém toužili ostatní."
"Člověk vynalezl zbraně a pevnosti, hrady, aby mohl své zásoby chránit. Zanedlouho se přidaly války… Dobývali jsme území. To bylo pro druh Homo sapiens skvělé, nová území znamenají více lidí, a podle toho se přece u zvířat hodnotí úspěšnost druhu, no ne? Pro individuální život jedinců se stal život těžším. Tato fáze trvala poměrně dlouho, dokud nepřišla industriální revoluce. Mohli jsme tak nakrmit více lidí a zplodit více dětí! Opět - skvělý úspěch pro lidstvo jako takové, ale pro jedince? Naprostá katastrofa! Předtím mohl člověk pracovat aspoň venku na čerstvém vzduchu. Jenže v dalším období je zavřený uvnitř továrny v šeru, špíně, dýchá zplodiny... A děti? Jakmile začaly chodit, nahnali jsme je do továren pracovat. Když si to uvědomíš, teprve ve dvacátém století jsme se začali zajímat o kvalitu života a lidi samotné, ne o lidstvo, ne o státy... "Dnes je stále méně a méně zemí v kategorii nejchudších, většina lidí žije v takovém středu. Nicméně teď čelíme jinému problému, naše planeta je v problémech, mění se klima. Zároveň je ve světě a mezi lidmi takové zvláštní napětí, ať už jde o rasismus, nesnášenlivost obecně, strach... Nepamatuji si, že bych něco takového zažil, je to děsivé. Vždycky se na pár důležitých postech ve vládách vyskytli nabubřelí, netolerantní lidé, ale teď se objevují jako houby po dešti na místech, kde bych je nečekal. Také se potýkáme s technologickou klecí, kterou jsme si vyrobili. Neříkám, že předtím bylo vše růžové, je jednoduché si romantizovat minulost, a hlavně nemá cenu nad tím přemýšlet, protože zpátky jako lidstvo jít nemůžeme. Nemůžeš vylézt na strom, houpat se tam a hulákat, že jsi opice. Jediná cesta ven je vlastně dopředu, další pokrok. Musíme přidat, a to rychle, risk se zvětšuje, škody narůstají. Chceme se vyhnout světu jako v Terminátorovi, radši bych mířil někam do budoucnosti ve stylu Star Treku. Zároveň se ale v nastalém technologickém bordelu a stresu snažíme najít sami sebe, naše pravé já, které nám dala příroda. Vše uvedené obsahuje naše nové album Hunter Gatherer," tvrdí Johannes.
Kompletní rozhovor s principálem Avatar čtěte v záříjovém Sparku.
