Rok 2020 je ideální příležitostí pro bilancování. Naše redakce dala do kupy 50 nejlepších alb uplynulých deseti let, z níž aktuálně představujeme nahrávky, které se v našem hlasování ocitly na 30. - 21. místě. První desítku najdete v únorovém čísle Fakkera s Green Day na titulce.
JAK JSME HODNOTILI: Dvanáct redaktorů/redaktorek Fakkera s vlastním žebříčkem TOP 10 nahrávek, které se za uplynulých deset let zaryly nejhlouběji do hlavy. Pak už jen excelovská tabulka, matematika prvního stupně základní školy a finální TOP 50 byla na světě.
30. A PERFECT CIRCLE - EAT THE ELEPHANT (2018)
Maynard James Keenan je génius. A výsadou géniů je nespěchat. Jestli bylo čekání na čerstvé album Tool nekonečné, tak čekání na novou nahrávku jeho dalšího projektu A Perfect Circle ještě o rok nekonečnější. Ale prostě všechno má svůj čas a u těch nejlepších kousků to platí dvojnásob. Přes vleklé spory uvnitř kapely, jak by vlastně Eat the Elephant mělo znít, se kapele podařilo vybrousit jedinečný hudební diamant. Kolekce dvanácti písní je magicky působivá, křehce zasněná a zejména naprosto nenapodobitelná. Takhle zní umění v nejkrystaličtější podobě.
(Petr "Ape" Adámek)
29. KORN - PARADIGM SHIFT (2013)
A začala se psát další nu-metalové kapitola. Korn ve svých řadách po osmi letech uvítali ztraceného bratra a kytaristu Briana Heada Welche a pokračovali v nahrávání Paradigm Shift. Protkali ji syrovými kytarovými riffy, depresí, elektronikou a zase depresí. Jonathan Davis kolem roku 2013 opět tvrdě bojoval se svými démony, pod jejichž náporem sepsal singl "Never, Never". Ten spolu s písněmi "Love & Meth" a "Prey For Me" vytvořil z Paradigm Shift nu-metalovou ódu na zoufalství, jež nepodléhá zubu času.
(Kamila "Ámos" Ungerová)
28. ARCHITECTS - LOST FOREVER // LOST TOGETHER (2014)
Po albu Daybreaker bylo takřka nepředstavitelné, že by se Architects jakožto továrna na progresivní riffy dokázali přijít s něčím ještě zběsilejším a ostřejším. Jak moc jsme se mýlili! Ještě více téhož s čím skupina přišla na albu Daybreaker, k tomu totální vycizelování moderního metalcorového zvuku a carterovské BLEGH dotažené k dokonalosti. Ostatně pro desky Architects je dost příznačné zvolání: "Král je mrtev, at žije král!"
(Oldřich "Oli" Kadlec)
27. EPICA - THE QUANTUM ENIGMA (2014)
Holandská Epica se nikam nikdy nehnala, hrála si svůj pořádné přitvrzený symfonický metal a šířila svůj okruh fanoušků. Simone je kráska s andělským hlasem, ale tři murmurující chlapíci v kapele a drtička, kterou dokážou spustit, nebyla nikdy urážlivá ani pro nejopravdovější metalheads. Stoupající prodeje uvolnily rozpočet pro pořádnou studiovou práci a bandě kolem Marka Jansena se povedl majstrštyk: deska, kde konečně vše klaplo, jak mělo. Skvělý materiál, strhující vokály, originální nápady, perfektní produkce, zajímavý koncept, famózní obal - dokonalost!
(Guevara)
26. THE STORY SO FAR - UNDER THE SOIL AND DIRT (2011)
Málokomu se v minulé dekádě podařilo posunout pop-punkový sound, jako se to povedlo téhle partě teenagerů z Kalifornie. Řvaný projev zpěváka Parkera Cannona, emotivní texty plné deprese z nepovedených vztahů a neskutečně chytlavé melodie odstartovaly malou revoluci, z níž později těžili třeba Neck Deep nebo Knuckle Puck. Neskutečný příval energie, spojení pop-punku s hardcorem a především sbírka neskutečně silných skladeb katapultovali The Story So Far mezi hrdiny žánru, kterými se zdviženou hlavou zůstávají dodnes.
(Jakub "Poštý" Poštolka)
25. BRING ME THE HORIZON - THAT'S THE SPIRIT (2015)
Není překvapením, že Bring Me The Horizon se v naší TOP 50 uplynulé dekády objevují hned třikrát. Každá ze zastoupených desek scénou znatelně zarezonovala, každá trochu v jiném ohledu, ale všechny podobně silně. Předchozí Sempiternal (2013), která v našem žebříčku obsadila hodně vysokou pozici (hledejte více v březnovém čísle Fakkera), usadila kapelu na metalcorový trůn, z něhož už nebylo kam šplhat. Oli a spol tedy (opět) změnili směr a vydali se vstříc silným stadiónovým popěvkům a zase to vyšlo. That's the Spirit je po skladatelské stránce maximálně dotažená nahrávka s monstrózními mainstreamovými hity ("Throne" či "Drown") a současně to nejlepší spojení doznívajících corových choutek s těmi nastupujícími popovými.
(Petr "Ape" Adámek)
24. ENTER SHIKARI - A FLASH FLOOD OF COLOUR (2012)
Je jenom málo kapely, které mají tak originální a jasně rozpoznatelný zvuk jako Enter Shikari, a Flesh Flood Of Colour je v tomto ohledu naprostý zlom jejich kariéry. Když pomineme fakt, že od Common Dreads značně přitvrdili a texty jsou možná ještě jízlivější a ostřejší, pověstný koncertní riot a příliv energie na každé show zůstal a zajistil jim neohrozitelné místo na všech světových pódiích.
(Oldřich "Oli" Kadlec)
23. LACUNA COIL - DARK ADRENALINE (2012)
Italové si poměrně rychle našli svůj vlastní charakteristický sound a krok za krokem, desku za deskou, předváděli zajímavý progres. Pak přišla Dark Adrenaline a všechno si dokonale sedlo. Zpěváci Andrea Ferro a Cristina Scabbia pěvecky doslova excelují, deska na posluchače chrlí hit za hitem a perfektní produkce všemu dává tu správnou šťávu. Post rockoví gotici okouzlili fanoušky i recenzenty a deska se zařadila mezi goticko - rockové milníky. Tuhle desku nelze nemilovat.
(Guevara)
22. MOTIONLESS IN WHITE - REINCARNATE (2014)
Co si vlastně představíte pod slovem emo? Pokud se bavíme o subkultuře s patkou přes oči a černými linkami, její čas už je dávno pryč. Co se ale skutečného významu slova týče, jde o čisté emoce, možná až záměrnou přecitlivělost. S radostí se necháme ponořit do vln melancholie, kterou Motionless In White jako prokazatelná emo kapela už od začátku desetiletí servíruje. Špičkou a hudební dospělostí ale byla právě fošna Reincarnate. Melodické a srdcervoucí songy, jimž vévodí z paty tahané screamy Chrise Cerulliho a elektronický metalcore, takhle osobitě nikdo nenapodobil. I ve zdánlivě jednolitém žánru lze najít jedinečnost.
(Dominik "Dom" Šidlo)
21. KID ROCK - BORN FREE (2010)První country album Kid Rocka a michiganský bard nechal doma i svůj Twisted Brown Trucker Band. A přesto se ten culíkatý (kdysi) rapper zorientoval v novém prostředí naprosto přirozeně a přivlastnil si celý žánr s tak lehkou samozřejmostí, že si u něj zahostoval i Bob Seger. Pokud bylo jedním milníkem Devil Without A Cause, tak zde je druhý vrchol kariéry tohoto prototypizovaného rednecka.
(Rodeo Bull)
Další desítku (20-11) najdete u nás na webu ve čtvrtek 27. února. TOP 10 čtěte už teď v únorovém Fakkerovi. Mrknětě, kde máte ve svém městě nejbližší krám nebo si časák objednejte přes náš eshop.