Sám Lindemann, dítě vyrůstající v Německé demokratické republice, má s východní kulturou letité zkušenosti. "Žili jsme hned vedle ruských vojáků. Moje máma byla ve straně. Byli jsme okupováni Sovětským svazem, byli úplně všude. Chodil jsem do ruské školy obklopený ruskými tradicemi, filmy a jídlem, znám hodně jejich písní. Infiltrovali mě slušně a Sověti byli naším dohlížejícím velkým bratrem, který na nás dával pozor," vzpomíná s ironií v hlase Lindemann. Poprvé navštívil Sovětský svaz, když mu bylo deset, jako součást plavecké výpravy Německé demokratické republiky. Pozdější pokus utéct na tajňačku do nedalekého sex shopu, který mu zhatil vyhlídky na olympiádu, v něm poprvé zažehl známky rebelie vůči systému, která s postupujícími lety gradovala.
Snaha dělat hudbu jej dostala do pozice, kdy hodiny skládal texty a připravoval se na přehrávky, aby jej režim schválil a mohl vystupovat naživo. "Tehdy jsme používali strašně eufemizmů. Psal jsem o ptácích toužících po teplých krajích, což byl způsob, jak vyjádřit touhu překročit hranici, dostat se přes zeď. A když přišlo na sex, psal jsem o utrhnutí růže, nemohl jsem na rovinu zpívat, že chci šukat," dodává.
O projektu Tilla a Petera, kteří přijedou 10. února do Prahy, se dozvíte více v lednovém čísle - kromě recenze a plakátu se na dalších pěti stranách dočtete nejen o nové desce ale přineseme i exkluzivní rozhovor s dvorním režisérem Tilla Lindemanna Zoranem Bihacem. Kde časák seženete? Najděte si nejbližší kamenný krám podle svého města nebo PSČ anebo si číslo objednejte přes náš eshop.
