Hned první se na setlistu objevilo "Kubrick Stare", čímž krásně navázali na svoje kostýmy (a kdo chtěl, mohl si s tímhle motivem ulovit i stylový band tee v ofiko merchi). Během "III" už se ozýval sborový zpěv publika a mezi písničkami se objevoval předem nahraný voice-over, který měl dokonce odkazy na Česko. Setlist tvořilo plno nových skladeb z "Clockworked", nechyběly ale ani klasiky jako "Guillotine", "Fortune Teller" nebo "Goodnight Alt-Right", při který Drew posílal fakáče všem náckům - upřímně, Filipovi Turkovi by se tam asi moc nelíbilo.
Atmosféra byla neskutečná. I když koncert nebyl vyprodanej, v sále to vřelo. Když Drew křikl "I want chaos", pit se změnil v totální peklo. Crowd surfeři lítali agresivně vzduchem hlava nehlava, doslova - viděla jsem i pár kotrmelců a jiných akrobatických crowdsurferských kousků, i když si teda nemyslim, že byly úplně plánovaný. Prostě typický Stray From The Path - neúnavní, přesní a s nakažlivou energií, kterou jim fanoušci vraceli dvojnásobně. Takový perpetuum mobile hardcore style!
Předskokani byli hned tři - Alpha Wolf, Graphic Nature a Calva Louise. Zatímco první dvě kapely jsem nestihla (ale slyšela jsem, že byly super!), Alpha Wolf jsem si nenechala ujít a jejich výběr rozhodně schvaluju. Sice jsem přes lidi a sloupy viděla úplný ho_no, "Akudamu" jsem si zpívala i poslepu společně s okolními fanoušky.
Což mě teda přivádí k poslední myšlence. Klub sice změnil název i provozovatele, záchody prošly renovací (nebo jen nainstalovali nový světlo? hard to say) a ze stropu zmizely neonový čáry, který mě v tomhle prostoru vždycky bavily, ale to je asi tak všechno. Ba naopak, zatím na mě tahle změna vůbec nezapůsobila a řadím ji spíš mezi ty špatný pražský venues. Býval to Storm Club (nebo pro pamětníky Matrix), známý hlavně díky DnB akcím, ale pár metalků se tam už taky ukázalo. Přes velký množství sloupů člověk mizerně vidí, zvukař zatarasil prostředek prostoru tak, že šel obejít jen zprava, takže se lidi hromadili a nemohli proudit z obou stran. Kvůli nízkému stropu a množství světel a reflektorů pak (normálně vzrostlý) lidi od baru vidí jen hlavy členů kapely. A samotný bar - škoda mluvit. Na dvě pípy se člověk může maximálně tak smutně koukat, zatímco dostává do ruky třetinkovýho lahváče Heinekenu nebo Corony, protože točený pivo se tu očividně už nevede. Ach jo.
Přesto Stray From The Path dokázali udělat show, na kterou se jen tak nezapomene. Dokonalá rozlučka kapely, která vždycky věděla, jak v lidech probudit chaos. Děkujeme, bylo to s váma krásný, kluci!
