TANČÍM, NIC JINÉHO NEUMÍM
Když se koncem osmdesátých let tehdy devatenáctiletý Keith Flint vrátil ze svých toulek světem do rodné Velké Británie, zjistil, že nemá kde spát. Hlavu složil na gauči v bytě u své kámošky, kde mu jeden týpek začal vášnivě vykládat o tanečních parties. Keitha vyprávění pohltilo a hned nejbližší víkend se sebral, nasypal do pusy pár pilulí extáze a LSD a vyrazil do proslulého klubu The Barn na party.
Ne, že by Keitha rock'n'roll úplně míjel – už jako malý tancoval u mámy v kuchyni na LED ZEPELLIN a v dobách největšího úspěchu PRODIGY se dokonce učil hrát na kytaru. Ze všeho nejvíc ho to ale táhlo k tanci a to tím spíš, čím horší známky ve škole dostával. Jak později Keith poznamenal, doslova vystoupil z davu a namísto vyplňování nějakých přihlášek nebo žádostí zatoužil po dráze tanečníka. A netrvalo to dlouho. Krátce po zmíněné návštěvě klubu The Barn propadl Keith rave parties, velkým tanečním akcím, kde se na přelomu osmdesátých a devadesátých let neřešily ani hlukové limity ani množství drog tanečníků po kapsách. V tanci se velmi rychle zdokonaloval a dál se rozvíjel až do podoby navztekaného čerta, jak ho známe z dnešních koncertů. Když se společně s kámošem Leeroyem a další tanečnicí Sharky seznámili s místním DJem Liamem Howlettem, bylo rozhodnuto - z toho bude živá performance! K sestavě se přidal ještě MC Maxim Reality a PRODIGY byli na světě.
The Prodigy v roce 2015
V roce 1992 oslnili debutovým albem The Experience hudební svět novátorským hudebním přístupem. Svoje vizionářství definitivně stvrdili další deskou Music For The Jilted Generation, na níž s maximální energií dokázali skloubit elektronickou hudbu s prvky hardcoru, punku a dalších stylů mimo rámec elektronické taneční hudby. Do popředí začala stále víc vystupovat vizuální stránka - oproti dosavadním klipům, jež se do té doby podobaly spíš acidovým flashbackům, si sestava začala systematicky budovat image bubáků. Prvními náznaky byly klipy "Poison" či "Voodoo People", v nichž se poprvé objevil náznak strachu. Spolu s tím začal Keith znatelně měnit image. Nejprve začal opatrně experimentovat s očními linkami, ostříhal a obarvil si vlasy narůžovo, objevily se piercingy ve tváři a na pódiu začal vyvádět jak smyslu zbavený. Z vcelku normálně vyhlížejícího týpka s dlouhými vlasy se najednou stal nepřéhlednutelný pankáč. Mnohem zlověstnější zavřísknutí do oken (nejen) britských domácností se však teprve chystalo.
Z TANEČNÍKA PYROMANEM
Keith, jenž dosud zaujímal v sestavě místo jednoho z tanečníků, zakrátko převzal další, tentokrát životní roli, v níž se definitivně našel. Jako předzvěst později přelomového alba The Fat Of The Land, vypustila britské sestava do světa pilotní singl "Firestarter", a to včetně videoklipu, v němž hrál Keith hlavní roli a zároveň se vůbec poprvé zhostil vokálů. V černobílém klipu, jež se natáčel v opuštěných tunelech metra v Londýně, ze sebe 170 cm vysoký hudebník vypustil démona. Jeho divoké já, které v sobě dosud spíš tlumil, se konečně dostalo ven. Image šílence pobíhajícího tunelem metra v prapodivném kostýmu s dvěma řadami naježeného číra a do toho vykřikujícího hesla o pyromanii zafungovala skvěle. Keith k tomu říkal: "Posledních šest let jsem křičel prostřednictvím těla. Teď je čas, aby začala křičet i pusa." Později přiznal, že text skladby napsal sám sobě na tělo a ostře štěkaná slova dokonale vystihovala jeho osobnost. "Úplně poprvé jsem se zamiloval do něčeho, co jsem stvořil. Nejen hudebně, ale i osobnostně. Přišel jsem domu, pustil jsem si to a hned mi naskočilo: 'kurva, já to miluju!' Zaplavila mě extáze." Nutno říct, že Keith sice nikdy nebyl žádný velký zpěvák, ale jeho hlas má výbornou barvu a zejména přesvědčivost. I díky tomu obsadil ve čtenářské anketě prestižního britského magazínu Kerrang o největšího cvoka druhé místo za samotným Marilynem Mansonem.
Démon Keith v klipu Firestarter
Zároveň asi nepřekvapí, že freneticky poskakující Flint s výhružným pohledem v očích vyděsil celou Británii a začal naplno naplňovat rodičovskou představu o noční můře. Když se video "Firestater" objevilo v televizním vysílání, dostal kanál rekordní množství stížností. Jeden rodič, jenž si v dopise BBC na video stěžoval, jej nazval člověkem, který potřebuje naléhavou lékařskou péči. Až tak přesvědčivě tenhle probuzený magor působil... Od této chvíle nebylo pochyb, kdo je u PRODIGY nejpopulárnějším a nejoblíbenějším členem a kdo bude nadále označován jako frontman. A to byl jen začátek. Sestava pochopila, že právě tudy vede cesta a Keith zanedlouho znovu řádil ve videu k pecce "Breathe", kde působil ještě démoničtěji. Oči měl opět sytě podmalované, jednu půlku číra obarvenou na zeleno, druhou na fialovo a v obličeji ještě výraznější výrazné piercingy. Z jeho ostře trhaných pohybů a škubání hlavou sršela agrese a nefalšované šílenství. Zlatou tečkou za nejúspěšnějším a nikdy nepřekonaným obdobím byl poslední klip "Smack My Bitch Up". Klip je natočen velmi subjektivním způsobem z pozice kameramana, který vyráží na mejdan. Kope do sebe jednoho panáka za druhým, zajíždí slečnám do rozkroku, blije do umyvadla, v klubu se pere s ochrankou, vyfrkne pár lajn, v alkoholickém opojení si to zamíří do erotického klubu, aby skončil s kozatou tanečnicí na pokoji. Největším překvapením je ale je závěr, kdy divák vidí jen odraz v zrcadle a v něm drobnou nahou blondýnku, která je hlavním aktérem celého klipu. Konzervativní společnost si zoufalstvím rvala vlasy a volala po zákazech a při nejlepším po trestu smrti pro všechny aktéry. Britská média video zakrátko označila za "koktejl sexu, násilí a drog" a odmítla ho vysílat.
Veškerá tato negativní reklama, ruku v ruce se skvělým materiálem a koncertní formou zafungovala dokonale a z alba The Fat Of The Land se stal komerční trhák. THE PRODIGY se dostali do čela hitparád. Z někdejších rebelantských průkopníků se staly mainstreamové hvězdy, jimž svět ležel u nohou! Zrodil se kult a z Keitha ikona 90. let.
MOTORKY I ZÁHONY
Po euforii druhé poloviny devadesátých let však čekalo skupinu v dalších letech bolestivé vystřízlivění. Nová alba, s jejichž vydáním přestali spěchat, mohla těm starším konkurovat řemeslným zpracováním (zlí jazykové to nazývali sebevykrádáním), avšak veškerá autenticita bohužel zůstala stát před prahem nového milénia. Ani Keith už naživo tolik neřádí a na pódiu svoji někdejší zběsilost spíš předstírá, než prožívá. PRODIGY zvolnili koncertní tempo a Keith si tak ve volném čase hýčká svůj vlastní závodní motocyklový tým Team Traction Control. Na motorkách kdysi sám řádil, čímž dával průchod touhám po adrenalinu a nebezpečí. ("Každou chvíli prožíváte situace, kdy smrt klepe na dveře. Užíval jsem si stejně pády jako samotné závodění.") A jako správný freak jsou jeho koníčky krásně kontrastní. Jeho parťák Leeroy na něj totiž kdysi prásknul, že Keitha baví zahrádkaření. Jestli to myslel vážně nebo šlo o nějaký inside-joke, nevíme.
The Prodigy na Rock for People (2018)
Motorky-nemotorky, záhony-nezáhony, tenhle čert to vždy uměl rozbalit, jak se na pořádnou rokenrolovou hvězdu sluší a patří. Tak třeba na festivalu Rock for People v roce 2012 se Keith a spol. objevili na pódiu s třičtvrtěhodinovým zpožděním. Podle informací, které později kolovaly festivalovým areálem, to kapela, známá svým hodně nezřízeným stylem života, přehnala v backstage s "předpřípravou" na koncert a dokonce u nich musela asistovat zdravotnická služba.
4. března 2019 už mu bohužel pomoct nedokázala.
Pokud stojíte o fyzickou kopii časopisu s článkem o Keithovi, můžete si ho pořídit v našem ehsopu.
