Lucka "Nasieda" Mařanová, Fakker, 5/5
Novinka je možná tvrdá a intenzivní, avšak to je tak vše, co se o kdysi tak zábavné skupině dá říct. Bohužel se kapela odvrátila od psaní chytlavých písní, což ve výsledku znamená nudné album, v němž se chytám písní jako "Blood Sick", "Cruel To You" či "Lonesome Road To Hell", které bych dříve považoval za naprostou vatu. Hoblování je fajn, ale ztratily se obyčejné písničky. Lehkost uletěla někam do hrobu. Jediný song, který tak svou těžkou atmosférou vyčnívá a opravdu svou hutností udusává hlínu pod náhrobkem, je předposlední vál "Condolences". Smrtelně hezká tečka za nezáživným albem.
Rodeo Bull, Fakker, 1/5
Dokonalost Alice Coopera už nikdo nepřekoná, takže o co jde? Jen o malé divadýlko pro adolescenty, kterým upíři a masoví vrazi ještě přijdou sexy. Josephův zpěv je dost monotónní, zahrnuje ponejvíce chraptivé deklamování, a písně jsou nejen proto na první poslech hodně zaměnitelné. K mému duševnímu obohacení nijak zvlášť nepřispívaly ani slogany typu "I kill everything" nebo "no more hallelujah" či "I fuck it like it". Jenomže postupně jsem jsem si jako na potvoru začal do těch pecek třást kebulí a podupávat nohou, na určitě pasáže se těšit a ty jednoduché slogany falešně békat. Určitě ty písně fungují na nějaké úrovni mozkového aparátu, která nemá jiné nároky než poslouchat dobrý a chytlavý rockový mazec.
Robert Čapek, Spark, 4,5/7
Dej nám vědět v komentu, jak se ti nové album líbí a čti rozhovor, který s Wednesdayem pořídili kolegové ze Sparku. Interview o hororech, vlastní řadě oblečení i líčení najdeš v červnovém čísle. Koupíš v každé dobré trafice nebo za pár kaček elektronicky tady.
