Jen si to představte. Jedete například tramvají a vidíte slečnu, která má na sobě tričko Nirvany. Skvělé! Můžete si po dlouhém dni pokecat o něčem normálním, jako je třeba památný koncert v Readingu 1992. Seberete odvahu, jdete za slečnou a triko jí pochválíte. A co na to ona? Že jo, to je její oblíbená značka. WTF!?
Nebo s nadšením očekáváte, až vám konečně dorazí merch Slayer, co jste si objednali na jejich webu. O pár dní později vás kámoška vezme s sebou na nákup do H&M a co tam nevidíte... Tričko Slayer, které si právě zkouší dámička s Airmaxy a iPhonem. Prostě infarktové situace!
Kdy se to do háje stalo? Jak se to přihodilo, že z našich metalových a rockových triček, jimiž vzdáváme hold kapelám a rádi připojujeme výklad o všech jejích albech, se stal pouhý byznys a povrchní trend?