Už cestou do Plzně sice dodávkou kolovaly fóry na téma vězňů a vězeňství včetně klasických vtípků o mýdle ve sprše, ale smích všechny přešel ještě před vstupem do areálu. Nejprve přišel jeden z dozorců okřiknout Pišta, zpěváka kapely Ovoce, který na této akci pomáhal Imodiu jako technik, že v blízkosti věznice se nesmí fotit, což platí i pro selfíčka u hlavní brány. Pocit ze striktního a nekompromisního řádu se umocnil s přiblížením k prvním z mnoha mříží, kterými musela kapela projít.
A jaký byl samotný koncert? "Doléhá na tebe prostředí, kde seš a pro koho hraješ. Vtípky a humorný kecy mezi písničkami si prostě musíš rozmyslet. V tu chvíli ti to tak nepřijde, ale docela snadno můžeš plácnout nějakou blbost. Na to jsem si dával bacha, ale zároveň jsem se nechtěl v komunikaci limitovat. Vozíčkáři taky chtějí, aby se k nim přistupovalo jako k ostatním. Ti vězni nejsou nesvéprávný idioti, oni si moc dobře uvědomují, proč tam jsou," vysvětluje zpěvák kapely Thom.
Všichni zúčastnění se shodují, že podívat se do vězení nebo si tam dokonce zahrát, je zážitek do konce života. Ta vůbec nejsilnější chvíle přišla až v úplném závěru. "Na konci jsme pakovali věci, trestanci odcházeli. Poslední pohled do očí s jedním vězněm. A v těch očích bylo cítit, že to něco nestandardního pro něj právě skončilo a už ho zase čeká ten běžný nekončící režim. V jeho očích to bylo vidět zřetelně. Ten vzkaz: 'Ještě ne, ještě nechoďte.' Protože nám život pokračuje dál, ale oni se vrací zase zpátky."
Velký třístránkový report o koncertu Imodia za mřížemi pro stovku trestanců najdete v prosincovém Fakkerovi. Zároveň vzniká z koncertu ve věznici další dokument.