Po ketaminu sáhl frontman právě kvůli ubíjejícímu tlaku, který zvenčí cítil. S přibývající slávou se kolem něj roztočil klasický kolotoč povrchních soudů, který se mu nepodařilo ustát. Úporně bojoval proti všem nesmyslům, které si o něm lidi kolem mysleli, zároveň ale sám sebe nepovažoval za dobrého člověka. Totální zmatenost, provinilost, hledání vlastní identity. V takové chvíli člověk sáhne po drogách snadněji než kdy jindy. Zpěvák padal hlouběji a hlouběji. Jeho mysl se stále víc oddělovala od těla. Přestal vnímat, co se děje, v jakém bahně se ve skutečnosti brodí. Sebereflexe na bodě nula. Dává to smysl - řekni závislákovi, že má problém, nejspíš tě pošle někam a přestane se s tebou vídat. Dno je v takovou chvíli na dohled. Závislost na ketaminu Sykese skutečně dohnala až k těm nejhorším myšlenkám. Otevřeně dnes přiznává, že byly chvíle, kdy chtěl všechno skončit, umřít. Nezáleželo mu na životě. Myslel na sebevraždu.
Na odvykačku se dostal právě včas, i v takové chvíli ale zažíval těžké časy: "V léčebně mi totiž tvrdili, že závislost je druh nemoci. Blbost! Tvrdit, že závislost je nemoc, je sprosté vůči skutečně nemocným lidem. Taky mi tam říkali, že do konce života budu kvůli drogám trpět, že budu už navždycky závislák. Další kravina. Od té, doby, co jsem čistý, jsem už na drogy nikdy nepomyslel. Přestal jsem s tím kvůli svojí rodině, přátelům a své kapele."
Kompletní text BMTH najdeš v prosincovém Fakkerovi.
