Bring Me The Horizon: Limp Bizkit? Nostalgie, nikdo je nebere vážně

"Některé komentáře chápu. Kdyby mi bylo patnáct a žral někoho kvůli řevu a breakdownům, taky bych nechtěl slyšet něco jako "Drown“ a asi bych se ptal sám sebe, co se to kurva stalo s mojí milovanou kapelou! Ale to je prostě vývoj. Děláme, co cítíme. Pokud děláš muziku jinak, než sám vnitřně cítíš, bude stát za hovno!“ říká Oli.

Matt Nicholls jeho slova potvrzuje: "Jako teenageři jsme do toho řezali jak šílení. Přitahovaly nás extrémy, chtěli jsme, ať lidé na koncertech pogují. Byli jsme děti, chtěli jsme hrát ten nejtvrdší metal, jaký jen bylo možné. Postupně se nám začaly otevírat hudební obzory, přičichli jsme k novým věcem. Přece nebudeme psát pořád dokola ty samé písničky!“

Bring Me The Horizon dnes můžou hrát na metalovém festivalu, heavymetalovém festivalu a stejně tak na indierockové akci. „Pokud se necháš spoutat jedním žánrem, nikam to nedotáhneš. Podívej se na Linkin Park nebo Fall Out Boy. Jak tyhle bandy začínaly a co dělají dneska? A kam to dotáhly? A pak se podívej na Limp Bizkit. To už je naopak jenom nostalgie, nikdo je nebere vážně,“ tvrdí kluci. "Lidi často říkají: já jsem hoper, já jsme metalák, já jsem rocker. Lidi, vykašlete se na tohle nesmyslné škatulkování, to je o ničem.“

Kompletní text BMTH najdeš v prosincovém Fakkerovi.

Bring Me The Horizon - Drown