Fakt vznikl název desky „Give Me Dirt“ díky špatně přeloženému nápisu v Nepálu? Jo, v oblasti zvané Horní Mustang jsem uviděl odpadkový koš, na který někdo napsal „Give Me Dirt“. Pobavilo mě to natolik, až jsem to zakomponoval do stejnojmenné písně. Pak mi došlo, že to sedí i na název celé desky kvůli její špinavé atmosféře.
Co tě vlastně táhlo zpátky do Nepálu? Když jsme tam v roce 2018 vystupovali s místní kapelou Underside, spřátelili jsme se. Rok nato jsme je vzali na turné po Evropě. Řekli mi, že kdykoliv si budu chtít zajezdit na motorce v Nepálu, mám jim dát vědět. Proto jsem tam v roce 2022 podnikl úžasnou cestu, ze které jsem se vrátil těsně předtím, než jsme šli do studia. A mohl ji promítnout do alba.
Na novince „Give Me Dirt“ máte hned čtyři hosty, co o nich prozradíš? Baví mě, když se do nahrávání zapojí naši přátelé a vnesou na album trochu jinou atmosféru. Když jsme nahrávali naši druhou desku „Hail Destroyer“, tak se na ní objevil Ben z Billy Talent, Wade a George z Alexisonfire a taky Tim z Rise Against. Na dalších albech jsme měli pak hostů míň nebo žádné. Na nové desce jsme se k tomu ale chtěli vrátit, takže jsme přizvali Chrise Creswella z The Flatliners, Natea Newtona z Converge a taky Brooklyn Doran. Pak tu máme taky Efrema Schulze z Death by Stereo, který zpívá v poslední skladbě „Fools Like You“.
Zatímco zmínění pánové jsou z punkové a hardcorové scény, Brooke je folková zpěvačka. Kde jste k ní přišli? Je to naše kamarádka z Toronta, kterou už známe nějakej ten pátek a jezdí s námi na turné. Původně jsme ji přibrali, aby nám prodávala merch. Ale když jsme pak nahrávali „Psychic Jailbreak“, tak jsem jí nabídl, aby si se mnou zazpívala v písni „... Hammering On“. A když jsme dělali na nové desce, chtěl jsem mít záminku, aby s námi Brooke dál vystupovala, a tak jsme ji obsadili do písně „Long Tooth“. Díky tomu s ní můžeme oba songy hrát naživo.
Když jsme u těch producentů, album „Searching for Zero“ vám produkoval neméně legendární Ross Robinson. Byl fakt tak drsnej, jak se o něm vypráví? Na nás ne, my jsme si s ním sedli. Myslím, že je to tím, že jsme hlavně koncertní kapela a chceme do nahrávek přenést energii, kterou máme při živém hraní. Byli jsme na stejné vlně. Ross nás toho spoustu naučil. Je skutečný skladatel a producent v jedné osobě. Hodně jsme díky němu obměnili songy a opravdu nám pomohl tu desku vyladit. Taky nás toho hodně naučil o samotném skládání. Mám pocit, že Ross pak do značné míry ovlivnil i další naše nahrávky, které následovaly.
Tvoje texty jsou často pozitivní, což mě vždy bavilo. Máš to v nátuře? Vždycky jsem chtěl předávat hlavně pozitivní poselství. Od přírody jsem docela pozitivní člověk, ale chápu, že někteří lidé to mají jinak. Někdy nestačí jen vypít sklenici vody a vyspat se. Ale zároveň ti mnohdy může pomoct, když máš dostatek spánku, piješ dost vody a umíš odložit telefon. Jdi obejmout strom, nadchne tě mnohem víc než telefon!
Jackson v Cancer Bats nahradil Scotta Middletona, který s tebou kapelu v roce 2004 založil. Když z ní v roce 2021 po téměř dvaceti letech odešel, šokoval vás tím, nebo jste věděli, že se k tomu chystá? Tak nějak jsme tušili, že Scott začíná trochu ubírat plyn. V roce 2019 se mu narodil syn, proto s námi tehdy zbytek turné odehrál na kytaru Wade z Alexisonfire. V roce 2020 jsme se Scottem odehráli jen dva koncerty a pak přišla pandemie. Zvykl si na domácí život s rodinou. Když jsme pak mohli znovu vyrazit na turné, rozhodl se zůstat doma a my to plně chápali a respektovali. Naštěstí jsme měli čas se na tuhle změnu připravit.
Aby těch změn v sestavě nebylo málo, tak jste nedávno oznámili, že už s vámi nebude jezdit na turné Mike Peters, který v Cancer Bats bubnoval od roku 2005. Proč? Podobně jako u Scotta je hlavním důvodem to, aby mohl zůstat doma se svou rodinou. Bude to smutné, protože Mikey je pro mě jako brácha a zbožňoval jsem s ním být na turné, ale vím, že má doma své povinnosti a chce být dobrým tátou. Dál se bude podílet na chodu kapely, protože ji spolu my dva řídíme. Bude s námi dál tvořit, ale už nebude jezdit na turné. Během koncertů s námi teď bubnuje Ian Romano, což je ten náš kámoš, v jehož kanadském studiu jsem nahrával vokály na novou desku.
V začátcích Cancer Bats si ale bubenickou stoličku okupoval ty. Proč ses pak zpoza bicích přesunul za mikrofon? Od začátku jsem chtěl být zpěvákem. První půlku našeho debutového alba „Birthing the Giant“ jsme napsali jen ve dvou se Scottem, takže jsem přemýšlel nad tím, že bicí na tu desku nahraju sám. Ale pak mi došlo, že je lepší v kapele mít někoho, kdo se věnuje jen bicím, a tak jsme do ní přibrali Mikeyho. A já se mohl od té doby soustředit jen na zpěv.
Nejstarší vzpomínku s Cancer Bats mám spojenou s klipem k písni „Hail Destroyer“, v němž hrajete mezi vlky. Bylo nebezpečné s nimi natáčet? Naštěstí ani ne, protože byli jištění pomocí ocelových lanek, které v tom klipu nejsou vidět. I tak to ale bylo drsné. Nikdo jiný tam při natáčení nesměl být, protože ti vlci by jinak začali šílet. Proto jsme natáčeli s minimálním štábem. Jednoho kameramana trefil vlk drápem do obličeje a roztrhl mu bradu. Museli mu ji sešívat čtyřmi stehy. Bylo to šílené.
Pak mě potěšilo, když se váš song „Deathsmarch“ objevil na soundtracku k počítačové hře NHL 2010, kterou jsem jako náctiletej usmrkanec hrával. Je pravda, že se Kanaďané rodí s bruslemi na nohou? Jo, všichni umíme bruslit. Hokej už sice nehraju, ale bruslím pořád. U nás máme spoustu venkovních kluzišť, takže můžeš zajít do parku a zabruslit si. Parádně se při tom člověk odreaguje. A hokej je rozhodně součástí naší kulturní identity. Třeba Jay ho pravidelně sleduje, protože miluje Montreal Canadiens. A Mikey je z Winnipegu, takže fandí Jets.
S Cancer Bats hrajete už přes dvacet let, jak se podle tebe za tu dobu změnila punková a hardcoreová scéna? Je až neuvěřitelné vidět, kolik mladých lidí teď baví. Myslím, že to je ta největší změna. Dřív se hrálo na malých hardcoreových akcích, zatímco dneska máme kapely jako Turnstile, kteří hrají pro obří davy. A podobně jsou na tom Knocked Loose. Pamatuju si třeba, když jsme s Bring Me The Horizon hráli společné koncerty v klubech po Anglii. A teď vystupují ve velkých halách a headlinují festivaly. Je fakt super, že díky podobným kapelám je čím dál větší zájem o scénu, ze které vzešly.
Ani se ti nedivím! Díky za tvůj čas a tvé odpovědi, Liame!
Zbytek rozhovoru s Liamem z Cancer Bats, kde do hloubky řešíme jejich novou desku „Give Me Dirt“ a jeho zážitky z Nepálu, najdete v listopadovém vydání magazínu Spark.
Seženete ho v každé dobré trafice nebo tady na Sparkshopu.