„Neste mě neste ptáci do nebes, divokým kachnám volám přes vrátka, skřivan ať zanechá mě blízko hvězd a straky odnesou má zrcátka…“ A co se stane pak? A pak usnu a vstanu. Buď v Klicperově divadle, nebo v Praze ve Spirále. Tohle vzpomínkové představení musí vidět každý. Plakat budete někdo od poloviny, někdo už od začátku. Famózní připomenutí života jedné nebesky andělské bytosti.
Pořád nic? Netušíš? Tápeš? Jak to tenkrát vlastně bylo? Kdo je ten anděl z nebes? Zjevení. Zázrak. Zvídavost. Záře. Záhadnost. Zklidnění. Znalost. Zamyšlení. Zábava…..Zuzana Navarová Jak jsme se potkaly? Jako teenager jsem pravidelně sledovala TKM (pro Mileniály a generaci Z rozklíčování zkratky - Televizní Klub Mladých). Pořad pro mladé plný muziky, kde vystupovali většinou české kapely a zpěváci, kteří nebyli v tu dobu režimem zakázaní. Byla to muzika, kterou jsme slýchali v rádiu a byly to pořád dokola stejné písničky. Ale milé. Většinou nic překvapivého ani zajímavého. Pokud jsme toužili po něčem jiném, tak snad jedině „na černém trhu“. Nohavicu, Kryla a nedej bože něco zahraničního jako „valící se kameny“ – pouze podpultovka. Ukolébaná průměrností – stačí to ostatním, tak to asi musí stačit i mě.
Jedno sobotní odpoledne jsem zase nečekala žádný zázrak v mém hudebním pátrání. Najednou se v TKM zjevila Zuzana Navarová se skupinou Nerez. „Někdo tu spí, někde se šeří, kdo ti do duše sáh…. Někdo tu žlutý střepy rozšlapal a cpal mi skelnou vatu do uší, na žlutou bolest medu nakapal a žlutou barvu lil mi do očí….“ Co je to za text? Co je to za hudbu? Na co to tam hrají? Jak to krásně cvrliká, všechno do sebe zapadá. Bylo to tak jiné, tak svěží, tak fascinující, tak poetické, nadčasové a nebetyčně rozdílné od Holek z naší školky nebo Poupat.
Písnička kapely Nerez mě tenkrát absolutně pohltila a v jejich hudbě jsem uvězněná dodnes. Jsem v tom vězení spokojená, klidná, smířená. „Jsem to zas já, hluboko nad věcí, lesklá a vzdálená, dívám se do sebe, vidím tvá ramena….“ Dovolila jsem si vybočit z průměrnosti. „Vlas po vlásku, hlásek po hlásku, teď“….. jsem se zamilovala. Hltala jsem desky, chodila na koncerty, sledovala její hudební kariéru, ať s Nerezem nebo bez.
Její životní filozofie a názory jsou mi hodně blízké. „Kromě toho, že by se člověk měl snažit bejt zdravej, tak by měl bejt zdravej i na duši a pak nebude otravovat ty ostatní a bude se dobře pracovat“, řekla kdysi Zuzana ve svém medailonku. Její písničky jsem si přehrávala pravidelně, provázely mě všude, i cestou na svatbu. Chodila jsem na koncerty a odzpívala jsem s ní všechny skladby – k neradosti mých spolusedících (mě zpívat fakt nechceš slyšet). A najednou tu nebyla…. „Co my dva z lásky vlastně máme… hlubokou šachtou padá zdviž….“ A je po všem, myslela jsem si. Jenže výjimečné věci se dějí a výjimeční lidé nám zůstávají v duši pořád. Neřež, NEREZ & LUCIA, Neřež Trio, kapela Pocta Zuzaně Navarové a mnoho dalších. Připomínáme si ji nesčetněkrát v roce na různých koncertech v podání různých interpretů. Coververze Kočky v podání Ewy Farné a Vojty Dyka jsou ve svém swingovém provedení famózní. Tenhle nebeskej anděl tu s námi na zemi není už přes dvacet let. V mém srdci je pořád. Jestli je tu mezi vámi fakt někdo, kdo pořád neví a zlákala jsem vás k tomu ji poznat, super, dobrá volba. Věřte mi. Zuzaně Navarové do nebes, Nová Spirála v Praze na Výstavišti. Termíny: 14., 15., 16. a 17. listopadu 2026, vždy ve 20:00. Skvělá Iva Marešová, skupina RAZAM a Filharmonie Hradec Králové. A těm, co víme, ať nám pořád do čepice sněží její Andělské pozdravy z nebes.
Napsala Jana Pečenková