Ahoj kluci, “Myč Okenen” je asi nejlepší název songu, co jsem kdy slyšel.
Jak jste na takovou blbost přišli?
MC Mukas: Není to náhoda. Je to vlastně reálná věc. Tenhle, jak to říct, pseudonázev člověka jsem kdysi zahlídl v Brně. Asi existoval nějaký takový myč, který myl okna. Spíš to byl nějatakový soukromník, který se snažil prorazit ve světě vysokých budov, a tak si zařídil firmu na mytí oken. Mně se to zdálo jako fantastický nápad, ale už je to spoustu let, myslím si, že minimálně deset. Pak se ve mně probudil tenhle slogan, co měl nalepený na tý stodvacítce, potom to vzniklo tak, že mi to tam spadlo a říkám si: tyvole to je dobrý, o tom něco řeknu!
Takže to byl reálný člověk?
MC Mukas: Myslím si, že to byl reálný člověk, který to už asi dneska nedělá, protože zjistil, že to je píčovina, ale mně se to líbilo. Takže Brňáci jsou v klidu.
Super, přejdeme k hudbě. Jaká je vaše nejoblíbenější písnička od Mňágy?
MC Mukas: Oooh, řekni to radši ty. Za mě tam je spousty hitů jako “ve Valašském Meziříčí o půl třetí”, to je... Jak se to jmenuje?
DJ Varle: Made in Valmez! Jako na tý jejich první desce jsou fakt poklady. Tam se z malosti toho města zkoušeli prokopat ven a ta cesta byla bezvýchodná, protože vlastně když nežiješ v Praze, tak jsi odsouzený zhnít v malém městě, ale jim se to podařilo.
MC Mukas: To je CBD. Neboj se...
DJ Varle: Já to jenom dořeknu. Ale i nám to vlastně ukázalo cestu, teda minimálně mně, že z toho malého města můžeš dojít až někam do prdele, do větší prdele prostě. Takže mně se líbí jejich song “Klec v kleci”.
MC Mukas: Ale spíš je to o desce, ne o konkrétní písničce. To je jak kdybys řekl, že třeba Metallica a její nejlepší písnička, přitom oni nemají žádnou hitovku, ale je to prostě všechno dobré. Nebo Nirvana.
Takže ve Valmezu to máte nějak generačně rozdělené, nebo jak to tam funguje? Máte tam sochy?
MC Mukas: Ne, to bychom zpychli. Tak Mňága je legenda prostě historicky, nepřekonatelná, protože byli první a dokázali toho nejvíc. Mediálně a tak. Dostali ten prostor, který na to byl. My jsme šli druzí na řadu a myslím, že se pohybujeme v nějakých jiných sférách, mezi jinýma lidma, a nejsme tak, jak to říct, nechci říct komerční, ale prostě jsme jiní.
DJ Varle: Ten náš příběh je úplně jinačí.
MC Mukas: Ale ne, oni jsou taky underground. My jsme nešli za tím úspěchem fyzickým, ale spíš co se za tím úspěchem dá zažít. To znamená zkalit se, zhulit se, a pak udělat nějakej bordel a znovu a znovu, dokud to ještě jde. A Mňága pochopila, že když se zvolí jiná cesta, tak se dojde dál. To je ten rozdíl.
Vaše poslední album má o dost méně kontroverzních a sprostých písniček. Plánujete ještě nahrávat nějaké sprosté hymny ve stylu “Pátek” nebo “Tralala”, který jsou legendární?
MC Mukas: Ano, asi na to zase přijde. Vlastně mě to už napadá poslední dobou, že tam pošleme něco takového, ale my jsme chtěli zkusit i něco jiného, co bude zábavné i pro více lidí než jenom pro ty ožralce a zhulence a nebylo to plánované, prostě to tam padá. Jak máš ty děcka a najednou uděláš písničku a ty děcka to poslouchají a říkají: “jéé, to je strašně krásné a dobré” a daří se tý písničce, tak ji nemusíš hned zkurvit nějakou píčou nebo něčím sprostým, to není prvoplánově tak udělané, že by ses tou písničkou nějak vulgárně vyjadřoval. To nepotřebujeme, takže teďka asi je takové období jakože, my jsme si vlastně řekli v určitý moment, myslím si, že to bylo za covidu, že nebudeme úplně všechno hejtit a bejt na všechno nasraný, že to uděláme spíš veselejší a hezčí a třeba nám to i nějak pomůže se někam dostat. A myslím, že to pomohlo.
DJ Varle: Ať je prostě ten svět hezčí.
MC Mukas: Přesně. Ať je to všechno hezčí. Nemusíš jen furt píčovat, že je všechno na píču.
Ale to vaše poslední album "Vážení přátelé" je takový nasraný, trochu odbojný, ne?
DJ Varle: Jo, ale tam je zas ještě jiný příběh. Odbojné to je, ale tam je atmosféra na tom albu víc než ty sprosté slova. Třeba písnička “Systém”, ale tak tam je "mrdat" nebo "motherfucker" nebo něco takového, ale tam není jakože: "všichni jste píči".
MC Mukas: Ale to vyjádření těch sloganů je spíš o tom, že my ty sociální témata furt otvíráme a furt říkáme, že je něco špatně, protože to je furt stejně a vždycky to stejně bude. Dvacet let jsme to vyjadřoavali třeba vulgarismama a hláškama, které jsou úplně za hranou, a teď to třeba říkáme nějak jinak. Možná někomu přijde, že to není už tak sprosté, ale my jsme zas chtěli, aby to bylo rozumné, aby to mělo nějaký nápad a aby to lidi ocenili tím, jak stárnou s náma. Už to taky nejsou dementi, kterejm bylo patnáct roků. Tak jsme si říkali: ty vole, když jim furt budeme říkat jen kurva, piča a mrdej, tak to není žádnej posun! To je furt to samé dokola. Takže vlastně když to pojmeš trošku rozumně. Jako. Eeeeh. Možná už jsem z toho CBD zhulený trochu.
DJ Varle: Já to dořeknu. Jde o to, že když vlastně dáváš ty píče a kurvy, tak to sedí vlastně ti chlapi u toho hospodského stolu…
MC Mukas: Tyjo, já jsem to skoro celé zhulil a úplně jsem na tebe zapomněl.
DJ Varle: Počkej. U toho hospodského stolu, a ti chlapi tam přesně zůstali a my děláme kroky dál, a stejnou věc vlastně můžeš říct více lidem, protože nezdrhaj před tou píčou. Ale to neděláš prvoplánově, to tak z toho vypadlo, že jsme se tady prostě spojili s Martinem a trošku to ofreshovali. A můžeš mluvit pro víc lidí najednou.
Máte tady obrovskou fanouškovskou základnu, třeba De Sade vás tady předevčírem praisoval.
MC Mukas: Je pravda, že já když jdu tam a zpátky, tak se musím alespoň třikrát vyfotit, což je zajímavé v tolikati lidech. Stává se mi to častěji a častěji, ale asi to fakt jde vidět a slyšet co děláme, protože já to teda cítím no.
DJ Varle: Hulení? (smích)
A tamhle je teda váš nový producent, jak jste se o něm zmiňovali?
MC Mukas: Jojo, to je producent, co nám dělal teďka tu poslední desku, můžete kdyžtak taky s ním pokecat a na nějaký věci se ho zeptat.
A on patří do Gen-Z?
MC Mukas: Nene, není teplej, má normálně holku.
Ale ne gay, jestli je Gen-Z?
MC Mukas: Myslíš, že něco jakože Jay-Z, že rapuje?
Jestli patří do generace Z... Jak se vám pracuje s někým takhle mladým?
MC Mukas: Skvěle! Já ti to srovnám s ženskou. Představ si, že šouráš už třicet roků tu samou babu, a to nemyslím špatně, prostě stejná ženská. A teď najednou najedeš na tu dvacítku prostě. To je jízda! Tady jde o to, že tě pak začnou napadat strašný věci. A když poznáš to mladý maso, tak si řekneš: “Ty pičo, vždyť já můžu dělat úplně něco jiného. Já už nemusím jenom prcat zezadu. Já si ho můžu nechat i vykouřit nebo cokoliv jiného.” Takže ten Marťa (pozn. redaktora: Martin Rainer) nás vlastně pokopnul úplně do extrémů jinde. My jsme tomu taky nevěřili, že to je možné, že staří oldschooláci, kterým je pomalu padesát, že budou dělat s mladýma lidma a že se to bude takhle posouvat jinde. Přijde mi to fajn, a kdo říká že ne, tak je píča.
Takže žádný generační střet jste neřešili?
DJ Varle: Vůbec. Víš co, je to takové klišé, ale kapela je takovej ten nástroj pro to, abys dlouho zůstala klukem, což se tobě stát nemůže, protože seš holka, že jo. Ono se to zdá, ale muzikanti stárnou vlastně pomaleji.
MC Mukas: Nestárnou vůbec. Schválně se zeptáme Marťy, jak se mu pracuje s důchodcema.
Jak se někomu z Gen-Z pracuje s mileniály?
Martin Rainer: Chodíme na záchod častěji, prostata. Ale vy vlastně ani nechodíte. Někteří mladší kámoši chodí častěji. Je to super, ale mě vlastně od začátku překvapilo, že to nějak nepociťuju upřímně, že jste takoví zachovalí. Že uvažujete hodně mladě. Dám úplně nejblbější příklad, jak třeba myslíte při tý tvorbě na ten content. Nebo celkově ten přístup a myšlenkově, tak mi nepřijde, že byste byli tak věkově vzdálený, jak jsem čekal. A jsem za to hrozně rád.
MC Mukas: My jsme vlastně k tomu došli a je to tím, co říkášm a že jsme oslovovali ty starší a starší lidi a hledali jsme někoho, kdo s náma bude tu desku dělat. Tak jsme okolo sebe měli ty staré oldschooláky, kteří zrovna neměli čas a museli se jít zrovna vyspat a lehnout si a něco. A když jsme teda řekli: "Ok, tak to aspoň nahrajeme, to dneska umí i staří chlapi." Ale oni už na to nešáhnou. Nijak. Oni jako nemají to, čím to obohatit. A teď se bavím o něčem, co je třeba novější. To, že ti někdo nahraje kytaru a bicí, to umí už dneska každé studio, ale Marťa funguje jako nástroj. Ty do něho dáváš data a on to posouvá dále. Tvůj nápad dokáže rozvinout a to normální oldschoolák neudělá. Ten tě prostě nahraje a nechá tě tak. A my jsme se s tím setkali hodněkrát. Pak jsme si řekli: "Ty vole, když to tak jako koumáš ty studia, tak to je čůrák, to je čůrák, s ním to moc nejde, ten je starý, takže budeme hledat mladé maso, už nemáme kam a není co ztratit, pojďme to zkusit!" A vyplatilo se to. Tisíckrát bych řekl. To je znovunarození.
Další otázka bude taková osobnější. Vás bylo v kapele za celou existenci strašně moc. Mohlo se třeba stát, že jste měli někdy s nějakým členem z kapely trojku?
MC Mukas: Nejenom trojku.
DJ Varle: Jako jenom chlapi spolu?
To je na vaší interpretaci...
DJ Varle: Tak nás tam bylo šest, ještě nějaká čísla, tak to musíš připočítat. Počkej, šest nás bylo nejvíc, ne?
MC Mukas: V kapele nebo jako..?
Trojka, jakože…
MC Mukas: Jakože prcání, jo? Tak to tam samozřejmě bylo a ten počet je vysoký. Když připočítáš ke kapele třeba jen jednu ženskou, je nás sedm. Tak máš už osm a je to osmička.
DJ Varle: Ale nic hrozného prostě. Taková klasika.
A jakou českou celebritu byste vzali do trojky?
DJ Varle: Kamila Střihavku třeba.
MC Mukas: Jojo, ten má krásný vlasy!
Kalíte ještě, nebo prostě už jen tak střídmě?
DJ Varle: Kadíme spíš.
MC Mukas: Spíš ubalíme jointa, něco sníme, popijeme, ale my jsme zjistili, že jako vykalený nemáš ten výkon. To si můžeš lehnout, spát nebo řvát nebo dělat píčovinu, ale pokud chceš zažít něco krásného nebo zajímavého nebo užitečného, tak prostě nemůžeš být úplně zkalený na padrť.
DJ Varle: Chceš si to taky pamatovat.
MC Mukas: Představ si, že já bych tu přijel, nakalený jak zmrd jako dřív. Měli bychom tady šest hodin. Teď bych si tu lehl na zem a spal, a pak by pro mě přišli, že mám jít zpívat. Pak by mě dotáhli na pódium, tam bych se vyvrátil. A pak by mě v takovém stavu zase odvezli zpátky. No je to k něčemu?
No já byl tenkrát ve Stormu, tam ses ztratil, když jste měli vystupovat a kapela tě tam hledala.
MC Mukas: Já?
DJ Varle: To byl asi dvojník nějakej. (smích)
MC Mukas: Asi už je to za náma tohle.
Máte nějaký bizarní zážitek s kapelou, o který byste se chtěli podělit?
DJ Varle: Tak to má každá kapela, ale nebudeme vytahovat zombie. U nás je zajímavé, že jsme to přežili. Cestou jsme pohřbili jednoho zpěváka. A to nezačínáš z nuly, že bys založil kapelu a začínal. To začínáš prostě z minusu. Najednou zemře frontman, tak jsi prostě minus deset a musíš to dostat do plus deset, takže rozdíl je dvacet. Startovní čára byla pro nás hodně dynamická.
Jaká ta doba pro vás byla? Se takhle zpětně odrazit?
DJ Varle: My jsme tak nějak vnitřně věděli, že to chceme udělat, ale samozřejmě všichni chodili. Manažer, ženské, kámoši. A říkali: “Vyserte se na to. Bez něho už nebudete nikdy. Prostě to nebude ono.” Ale my jsme samozřejmě věděli, že poslední písničku napsal asi deset let předtím, než zemřel. My jsme ho vozili jako talisman. A zpětně jsme věděli, že to v nás je, jen jsme to neuměli vytvarovat, takže jsme jen pokračovali, a pak to nějak vypadlo.
A co dělá teďka MC LSI? Krmí v parku holuby? Seká trávník?
MC Mukas: To bych taky rád věděl. Ale se starejma kámošema z kapely a klukama mají nějakou svoji kapelu, co je baví. A to je celé. Tam vlastně není co. Chtěl jít svojím směrem, tak šel no. Nevím, co dělá. Prostě to nechtěl dělat, tak to nedělá.
Teď je vás teda v kapele kolik?
MC Mukas: Je nás v kapele pět. Máme tady Marťu, kterýho taky počítám do kapely. Pět hráčů prostě. Ještě můžeme říct, co teď děláme a točíme a na co se člověk může těšit. Vezmeme to takhle dokola. My bychom teď chtěli v rámci léta nebo podzimu vydat nějaké singly. Lidi se na to můžou těšit, protože už je to reálné. My jsme to vlastně tady s Marťou už natočili. A pak bychom chtěli příští rok udělat zase novou desku. Máme na to ambice, songy točíme.
DJ Varle: Padá to z nás.
MC Mukas: To je díky tomu mladému masu, že máme za kým přijít a s kým to dělat.
Martin Rainer: Je pravda, že teď ty tři nový věci už jsou. A každá z nich je úplně směrově jinam. Dvě jsou vlastně tvrdší a jedna je víc taková letní, tu zítra vlastně upravím export. Je tam vlastně useklý jedno “s” a na tu se těším, to je zábavná věc. Pak je tam jeden zajímavej feat, kterej ještě asi nebudu prozrazovat.
DJ Varle: Prozradíme to?
Magazínu můžete…
Martin Rainer: Je tam na featu IAM OSKAR, což vzniklo tak, to vám asi pak řeknu... Byla to mega zajímavá session a vznikla z toho super věc. Mě na tom projektu vlastně hrozně baví, že je přístupově hrozně mladej, že to není fixnutý na jeden žánr. Že můžeš říct: "Má to prvky tohodle, ale zároveň je to prostě hrozně svý." Tím, jak kluci mají specifickej projev a jaký je to přístupově a názorově a jak je to zábavný. Přijde mi, že to je kombo kapelový hudby a hip hopu.
Jaký máte třeba namixovaný teď ten set na léto?
MC Mukas: Sex?!
DJ Varle: My se snažíme hrát teď ty nové spíš. Ty staré refreshujeme trošku, ale hrajeme většinu z té nové desky. A za dva týdny tam budou další jedna nebo dvě nové věci. Ale musíš zahrát “Všechno co je od B je dobré” a tadyty fláky. Festivaly, tam tě zkrátí, tam hraješ hodinu. V klubu zahraješ víc i těch starších songů. Ale tady na nás chodí lidi, co neznají nějakého Ice-B, co umřel před deseti lety. Takže ty to nezajímá.
Ty lidi ty sprostý písničky baví a teď jak máte tu transformaci, tak si na to pomalu zvykají.
DJ Varle: Já sleduju, že lidi mají rádi Mukase a on má specifický projev a zpívá česky a oni jsou otevření poslouchat. On jim něco říká. Pořád říká něco. A říká to takovým za mě kultivovaným projevem. I když může být sprostý. My jak jsme z toho Valašska, tak máme jiné koncovky a podle mě lidi spíše poslouchají, než že by šli za nějakou vulgaritou. Oni čekají, co jim řekne.
MC Mukas: Jakože nejsem žádná božská ikona, spíš takový preacher, co jim něco říká, něco chytrého.
Martin Rainer: Já chci jenom říct, že já znám i ty starý věci. Já jsem to vlastně poslouchal na základce. Jenom takový vtipný kontext.
A jakou hudbu teď posloucháte? Jedete si spíš nějaký metálek nebo popík?
MC Mukas: Za mě kdybych měl říct nějaký playlist, jak tam mám. Tak tam mám spoustu věcí žánrově úplně jiných. Já právě nejsem ortodoxní old school hip hoper. Nebo metalista, to vůbec. Když bych řekl deset věcí, tak bude každá jiná úplně. Když vezmu nějakou tvrdší kapelu, tak mám rád Gojiru, ta je jinde než všechny ostatní. Z těch starých, třeba Korn, ty má člověk samozřejmě rád, ale už to nevyhledávám. Nebo když tady byli ti Limp Bizkit, tak je to super, ale nečekám od nich žádnou písničku, která by mě nějak nadchla. To spíš třeba Linkin Park, kam se posunuli, za mě ta transformace, to je přesně to, o čem mluvíme. Proč to nejde dál? Jde to dál. A vidíte všichni a posaďte se z toho a skočte někde do žumpy, pokud tomu nevěříte. Ale já si třeba teďka pouštím zpěvačku Noga Erez. Nebo takový americký rapper, Prof se jmenuje. A jsou to spousty takových jmen, které lidi normálně neposlouchají nebo o nich neví. Takže spíš bych řekl, že je to takový art pop, indie pop. Ten mě strašně baví, ten mám rád. Tam ucítíš nějakou melancholii nebo nějaký cit v té písničce. Dříve to byly kapely jako Radiohead a tak. Já jsem je neposlouchal, já jsem na to sral, byl jsem proti tomu. Mě srali tadyty zmrdi. Protože to byli zasraní měkký čůráci. A dneska to cením a fakt to vytahuju po třiceti letech a říkám si: “Já jsem byl taková naivní píča, že jsem chtěl poslouchat jenom ten brutal metal. Protože všichni byli tvrdí.” Takže vracím se k těm oldschool kapelám, které jsem nikdy neposlouchal. Třeba Red Hot Chilli Peppers. Za mě to byli sráči v té době. Ale přitom jsem je měl rád. A až dneska vypadám jak on, protože je miluju. Takže já vlastně nevím, co říct, že co je staré, to je dobré, ale věřím, že i dneska nějaký mladý člověk, když dostane do ruky starou desku, tak se na ní prostě oddělá. Proto by měli se lidi na ten svět dívat multi-spektrálně. A proto my to tak děláme a jde to dál a člověk, který to nedělá a pouští si pořád ty kazety, které má ohrané dokola, tak je potom mentálně úplně v píči. Může se pak jít rovnou zabít.
Poslední otázka. Máte nějakou radu, kterou se řídíte, kterou vám někdy někdo dal, nebo kterou byste dali jiným vy?
MC Mukas: Ten nejmladší to řekne, jak to vlastně dělat, aby to bylo fajn. Já vám to neřeknu, já nemám radu.
Martin Rainer: Já si myslím, že dneska je nejlepší to, že můžeš autenticky dělat to, co chceš dělat a ta autenticita na tom, je ta reálná hodnota. Protože dneska vymasterovat úplně cokoliv. Bejt v tom dobrej, tak to není tak těžký. Protože se to můžeš naučit od nejlepších lidí z internetu a bejt na jejich úrovni. Ale ta duše je vlastně to jediný, co tomu nikdy nemůže vzít AI v žádný art formě. Takže si myslím, že by to člověk měl dělat tak, jak chce, aby to existovalo a doufat, že existuje dost podobně smýšlejících lidí jako on, protože pro ty to ve finále dělá, kromě sebe. Děláš to pro lidi, který jsou jako ty. A přistupuju k tomu způsobem, že kdybych to viděl já, jak bych chtěl, aby to bylo, aby mě to nadchlo ještě víc, tak co by mi to prostě předalo. Dívám se na to hodně individuálně. Protože ten posluchač, konzument umění nebo čehokoliv jiného, má dneska tak na výběr, že půjde po tom, aby našel tu věc, která ho zasáhne úplně někde hrozně hluboko. V čemkoliv. Ve stylu humoru, nebo že to prožívá stejný traumata jako on. Na tomhle spektru je to úplně jedno, ale pořád je to o tomhle. A ty nejlepší věci byly nejlepší v tom, že byly svoje.
MC Mukas: Další věcí je, že svět je dneska svobodnější než dříve. Když jsme začínali v devadesátkách, tak jsme vyšli z něčeho, že člověk ani nevěděl do čeho stoupne. A ovlivňovali nás úplně jiní lidí než dneska. Dneska jsi na svobodném světě a můžeš ty hranice překonávat a nemáš žádné mantinely. My s manželkou vlastně říkáme, že nás vlastně vychovávala taková nepohlazená generace. Lidi, co měli ten studený odchov a musel jsi prostě makat. A to dělej. A to budeš studovat. S ním se nebav. A to neposlouchej, to je zakázané. A oni nám vlastně nepředali žádné emoce, nemohli nám poradit, co v tom novém světě dělat. A proto jsme byli takoví tvrdí. Mysleli jsme si, že to tímhle urveme. A dneska jsme rádi za to, že ta doba je svobodná a že se můžeme projevovat, jak chceme. A tak to děláme. A to je podstata toho člověka, jak by to měl brát a i ten posluchač by se k tomu měl takhle postavit a říct si: “typíčo, mně se to vlastně líbí. Proč já bych nemohl poslouchat Madonnu? Nebo vole Stinga.”
A jaký máte koníčky, když nenahráváte hudbu?
MC Mukas: Kundičky?
DJ Varle: Furt slyší něco špatně.
MC Mukas: Já mám koníček a tím jsou ryby.
DJ Varle: A teďka ještě slepice, ne?
MC Mukas: Já to řeknu ještě jinak. Já mám takové čtyři pilíře a říkám to všem lidem, aby ty čtyři pilíře měli, protože můžeš mít třeba jen dva nebo jeden. Jeden z nich je práce samozřejmě. Protože musíš mít ty prachy. Druhý pilíř je rodina. To seš buď ty anebo někdo s tebou. Další je ten tvůj koníček, to co se ti líbí a co rád děláš. Jeslti seš horolezec a lezeš po skalách nebo sportovec. A pak je ten relax a to já mám třeba ty ryby. A když umíš tadyty čtyři pilíře krásně vyrovnávat, víš, že když máš makat tady, jdeš na ryby, a pak dělat rozhovor, tak je to skvělé. Ale když ubereš ten relax, protože si píča a nemáš na to čas. A k tomu nic neděláš, protože musíš chodit do práce a rodina to pak odmrdá, tak se vlastně rozvedeš. A zbyde ti jen jedno, tak se pak nemáš kam pohnout v tom životě. Takže za mě čtyři pilíře jsou ideál. Nikdy nemůžeš a nikdy ti to nedovolí dělat jeden pilíř na sto procent, aby ti z toho mrdlo, a pak bys dělal strašný píčoviny, protože máš další tři, do kterých máš dávat svoje procenta. Stačí málo procent. Pět, deset. Takže já chytám ryby.
Díky kluci!