CREEPERSanguivore II: Mistress of Death vyšlo: 31. října Ale jo, nemají to vymyšlené špatně, tihle podivíni. Po hudební stránce vše funguje, jak má. Šmrncovní, přiznané osmdesátkové retro s teatrálně potemnělou atmosférou, často s vlivem Alice Coopera, jindy s glamovým pomrkáním na staré Bon Jovi, Billyho Idola nebo post punkové momenty a la The Cure. Při snaze o hledání vlivů a inspirací mě ponejvíc vystřelila z tenisek "Razor Wire", která je až přenápadně podobná ikonickému blues rockovému megahitu Alannah Myles "Black Velvet". To jen pro zajímavost. Zvuk je na celé desce spíš minimalistický, žádné velká produkční finesy, hezky poctivě a na dřeň. Co ovšem v dobře nastaveném upířím konceptu pokulhává, je projev frontmana Willa Goulda. Osobně mu to prostě nevěřím. Třeba když ve třetí písničce "Blood Magick (It's Ritual)" zpívá o lemtání krve a snaží se zhluboka zlomyslně zasmát, jde z něj všechno, jen ne hrůza a děs. Možná by stačilo přidat na afektu a póze, nakonec kapela si dokázala vcelku vkusně vyhrát s vizuální stylizací, tak mohla přidat i ve výrazu. Anebo možná Willovi chybí charisma, anebo víc testosteronu a chlapáctví, které je zkrátka v takto nastavené stylizaci nutný.
(recenze vznikla pro prosincové číslo časopisu Spark)
6/10
