Lucerna se pod jejich energií otřásala, ale zvládla to - holka vydržela sto let a ještě minimálně jednou tolik zvládne. Každej, kdo tam byl, asi souhlasí, že je fakt škoda, že se tam nekoná víc koncertů. Pořadatelé často argumentují, že pokud kapela nedosáhne na kapacitu Fora Karlín, padne volba automaticky na SaSaZu, protože nic mezi tim údajně neni. Jenže Lucerna je. Je jen o kousek větší než SaSaZu, ale přitom ten zážitek je úplně jinde. Krásnej historickej sál, dost místa, žádný pitomý sloupy uprostřed, spousta barů i šaten - prostě komfort, jaký se u klubových koncertů často nevidí. Jen ta platba kartou na většině barů pořád trochu pokulhává, ale pár terminálů se našlo, takže žádná tragédie.
Když pak nastoupili Halestorm, bylo jasný, že se show přepne do úplně jinýho módu. Úvodní trik s nataženou plachtou, která během první skladby spadla, podle mě trochu ztrácel smysl, když jsme všichni stage viděli už v pozadí při show Bloodywood - ale i tak to mělo svý kouzlo. Stage byla vyzdobená podle coveru nového alba "Everest": obří nafukovací ruka s drápy, skály a schody, prostě epická fantasy atmosféra.
Mám trochu dilema, jak to vlastně zhodnotit. Kapela měla očividně spoustu fanoušků a nadšený reakce, ale jak už jsem psala - šla jsem hlavně kvůli Bloodywood a jako metalhead prostě nejsem ideální cílovka pro klasickej rockovej koncert. Nebudu předstírat: za mě to bylo takový... meh. Hezký, milý, vizuálně nádherný, Lzzy Hale božská - hlasově i vzhledem - a ten 15 sekundovej scream v "I Miss the Misery" měl sílu, že by probudil i mrtvý. Ale jinak mě to zkrátka tolik nechytlo. Na druhou stranu náš fotograf byl z Halestorm nadšenej a naopak nechápal, co se mi líbí na Bloodywood, takže asi klasika - sto lidí, sto chutí. Koncert to byl rozhodně poctivej a věřim, že jejich fanoušci si ho užili naplno!
Každopádně - skvělej prostor, silná atmosféra, dvě kapely ze zcela odlišnejch světů, který si ale dokázaly vzájemně nešlapat po prstech. Lucerna ten večer zkrátka zněla skvěle!
