Otevíračka s Megadeth proběhla velmi v pořádku, přestože zvuk na některých místech pokulhával. Už teď se na ně těšíme v létě ve festivalové verzi na Rock for People. Megadeth totiž ukázali, že rozhodně nejsou žádný mega dědové a jejich místo ve velké thrash metalové čtyřce jim náleží právem.
Teď už ale k hlavním hvězdám večera. Myšlenkou tour The Sickness 25th Anniversary Tour je přehrát fanouškům živě celou desku. Set Disturbed byl tak rozdělen na dvě části. V té první zaznělo celé album a v té druhé největší hity kapely. Překvapivě s 20 minutovou pauzou mezi sety. Kapela ale myslela na to, aby se ti, co si nejdou během pauzy pro pivo nebo se vyčůrat, nenudili, a promítala na velkou plachtu krátký dokument se záběry z nahrávání ikonické desky.
Zpěváka přiváží na začátku koncertu ve svěrací kazajce a song "Voices", ohně a pyrotechnika ukazují, že půjde o skvělou show. Teda kromě zvuku. Alespoň na tribuně v sektoru 112 a podle ohlasů ostatních i v sektoru obyčejného stání to bylo chvílema jako v plechové boudě.
Za kapelou se tyčila konstrukce z obrovských ocelových krychlí aranžovaných do vysokých sloupů. Uvnitř konstrukcí byly světelný led panely a podél hran konstrukcí i na pódiu nahoru, doprava i doleva šlehal oheň. Tohle musím opravdu pochválit. Co ale už nechápu je absence led obrazovek. Diváci v zadních řadách pravděpodobně vůbec neměli šanci vidět, co se na stage děje, což je škoda. Dělo se tam dost věcí.
- VIDEO: To nechceš! Disturbed jako letní happy reggae
- VIDEO: Nejtrapnější OU-WA-A-A-A! všech dob hezky pohromadě
Například na poslední song z prvního setu" Meaning of Life" přivezli zpěváka Davida Draimana oblečeného jako vězně a popravili ho na elektrickém křesle. Celou akci doprovázel voice-over, který mluvil jako před popravou, a při otázce na obviněného "any last words? / nějaká poslední slova?" ukázal David dva fakáče! Po popravě se vysvobodil z křesla a z hlavy mu kapala krev, kterou si potřísnil i celej vězeňskej mundúr. Na stage se přidává stejně voháknutá kapela.
Kdo byl pozornější, mohl si všimnout, že do songu zpěvák zakomponoval úryvek z Ozzyho Crazy Train. Asi pozdrav dolů do pekla. Celej song končí Davidovým "evil laugh", plachta sjede dolů a ukazuje 20 minutovou pauzu.
Po pauze přilítne zpěvák na pódium ve svém ikonickém černém plášti a kapela otevírá novinkou "I Will Not Break". Přestože celou první část působil David spíš bez energie a moc toho nenamluvil (spíš nic neřekl), v druhé části je k publiku trošku vřelejší. Stejně na tom byl i zvuk, kterej se postupem času zlepšoval (díky bohu).
Během coveru "Sound of Silence" došlo k absolutní změně energie a vajbu v celým outůčku. Plachta opět sjela dolů a promítala se na ní velká chodba vedoucí do podsvětí. Nechyběli smyčce, akustický kytary a piano. Předek pódia zahalila mlha a jak song gradoval, křídlo piana se rozhořelo. David ukázal, jak skvělej je vlastně zpěvák a jakej má rozsah.
Koncert se blíží ke konci a Dave pronáší menší anti-hate speech o tom, že na světě je už tak dost negativní energie, a že tady na koncertě Distubed pro ni není místo. Vyzval všechny, aby si negativní energii vybili všichni společně pozitivním způsobem, a to je paření na koncertě.
Po chvíli David přichází k zábradlí, na někoho mluví a říká "Já tě tady vidim, jak neúnavně paříš celej koncert, kluku jeden." A vytahuje desetilého kluka spolěčně s rodiči na pódium, aby si užili další song společně s kapelou. Po krátkém rozhovoru to vypadá, že jde podle přízvuku zřejmě o Němce. Pak jde ale k divákům znovu a jde alespoň pozdravit další desetileté dítě - tentokrát holčičku Veroniku. Je skoro dojatej nad tím, že roste další generace Disturbed.
Celej koncert ve mě zanechal skvělej dojem. Kombinace skvělý produkce, nesmrtelných hitů a libový lahůdky v podobě přehrání celýho alba má něco do sebe. A přestože celej koncert pařil nejvíc basák, tak i David se nakonec publiku otevřel. Zazněly všechny důležitý songy jako "Land of Consusion", "The Light" a další a byla to zkrátka parádní dvouhodinová podívaná.
