YELLOWCARDBetter Days vyšlo: 10. října
Důvodů konce bylo víc, velkou měrou šlo o pošramocené osobní vztahy, což dokládají pozdější komentáře protagonistů o překonávání napětí, roků pasivní agrese a nedostatku komunikace. Je ale známo, že čas má až nečekaně léčebné účinky a kapela se nakonec přes stesky "už nemůžeme dál" dostala zpátky do hal. Nejprve šlo o ojedinělé akce, vzpomínku na přelomovou desku "Ocean Avenue" a nakonec i regulérní comeback s plnohodnotnou nahrávkou pojmenovanou tím nejpozitivnějším způsobem: "Better Days". Už samotný albový comeback vyžadoval porci odvahy. Yellowcard po sobě do dnešní doby zanechali solidní stopu a nikdo by jim nemohl vyčítat, kdyby nechtěli riskovat, že svůj odkaz neuváženým návratem zničí. Naštěstí se tak nestalo. Z desítky písní čiší nadšení makat společně na své věci. Radost je skutečně všudypřítomná, uvěřitelná a nakažlivá. Jsou to vlastně vcelku obyčejné, nenucené rockové písničky, ale takřka hmatatelný entuziasmus nahrávku pozvedá o level výš. K pozitivnímu výsledku velkou měrou přispěl bubeník Blink-182 Travis Barker, který se chopil jednak produkce a také bicích a právě jeho energické bubnování půlhodinové nahrávce enormně svědčí. V písni "Love Letters Lost" si zahostoval Matt Skiba z Alkaline Trio, který v Blink-182 strávil nějaký ten pátek a byť neodešel ve zlém, jeho přítomnost by mohla být vzorovým signálem, jak můžou post-kapelní vztahy fungovat. Prostor dostala také někdejší pop punková ikona Avril Lavigne. "You Broke Me Too" je hezky sentimentální moment, který jako by někdo vytáhl po pětadvaceti letech ze dna šuplíku. Yellowcard byli po dlouhé pauze pochopitelně s ambicemi opatrní. S "Better Days" ovšem dokázali (nejvíc patrně sami sobě), že na scéně mají stále právoplatné místo. (recenze vznikla pro zářijové číslo časopisu Spark)
7/10
