Resolve vtrhli na pódium po skončení ikonické znělky "Non, je ne regrette rien" od Edith Piaf a hned od prvních tónů bylo jasné, že půjde o skvělou show. Frontman Anthony Diliberto předváděl špičkové výkony jak ve screamech, tak v clean vocals. Na pohled sice Anthony vypadá jako typický Francouz, kterého si člověk představí, jak ráno jede na kole v pruhovaném triku pro bagetu k snídani, ale když otevřel pusu, s jeho "french vajbem" to už nemělo nic společného. Image kapely poladil i basák Robin Mariat, který zase zaujal stylovými brýlemi připomínajícími anglického drum'n'bass producenta Venjenta. Resolve nasadili laťku zatraceně vysoko a nebylo pochyb, že Make Them Suffer to po nich budou mít těžké.
Make Them Suffer se na pódiu objevili po kratším, asi desetiminutovém čekání, během kterého se z davu ozývaly hlášky typu "Come on guys, I need to work tomorrow!" apod. Přesto bylo v publiku vidět i spoustu teenagerů, kteří trpělivě vyčkávali. Jakmile kapela spustila, moshpit se rozjel snad ještě dřív, než zazněl první riff. Prvních dvacet minut Make Them Suffer nekomunikovali s publikem vůbec a sázeli jednu pecku za druhou tak intenzivně, že v jejich nářezu bylo skoro těžké rozeznat, kde končí jeden song a začíná další. No a crowd surferů pak během setu přibývalo v takovém tempu, že kromě zpěváka Seana Harmanise musel s jejich chytáním pomáhat jak člen technického týmu, tak nakonec dokonce i kapelní fotograf.
Přestože vystoupení předkapel Conjurer a If Not For Me pravděpodobně unikla části publika, dle ohlasů fanoušků i tyto dvě kapely sklidily velký úspěch a večer tak nabídl skvělou porci tvrdé muziky od začátku až do konce. Ozvučení bylo po celý večer velmi solidní a Futurum prostě praskalo ve švech - koncert se sice oficiálně nevyprodal, ale chybělo k tomu už jen pár posledních vstupenek. Make Them Suffer během setu připomněli, že existují už 15 let a že v pražském Futuru hráli už potřetí. Tak příště tedy snad už konečně ve větším!
