POPPYNegative Spaces vyšlo: 15. listopadu Od Poppy jsme slyšeli regulérní popík, metalový přednes s vlivem Babymetal (komu není povědomý infantilní popěvěk "chewy, chewy, yummy, yummy, yummy", nechť okamžitě googlí a doplní hudební vzdělání), "normální" písničky s odkazem na kytarovky devadesátých let i potemnělou elektronickou polohu. A teď tu máme "Negative Spaces", další příkladnou ukázku jejího chameleonského DNA. Větší část novinky tvoří metalové a metalcorové petelice, kde Poppy zběsile ječí (pozor, nekřičí, ale skutečně ječí), až se chlupy na hřbetě ježí. Citelný je tu vliv producenta Jordana Fishe, ještě nedávno kreativní síly Bring Me the Horizon. Půlka písní z Poppyiny novinky by se bez problémů vyjímala v jejich diskografii zhruba v období mezi deskami "Sempiternal" (2013) a "That's the Spirit" (2015). Taky tu máme klasický carterovský "bleh" moment v písni "They're All Around Us" (jen pro jistotu, řeč je o Samu Carterovi z Architects), nebo odér Hole a Courtney Love v nejlepší formě v titulní "Negative Spaces". Samozřejmě nechybí totální úlet, tentokrát v podobě absolutní tucárny "Crystallized". Díky svébytně zboostrovanému masteringu zní celé album i přes žánrové odbočky příjemně pospolitě. Je to tedy docela divočina, tím spíš vzhledem k počtu skladeb (15) a jen těžko odhadovat, jak si Poppy s vlastní šíleností a roztříštěností coby hlavními stavebními kameny své tvorby poradí naživo a jestli to vše vůbec zvládne zazpívat. Na loňském pražském koncertě o tom panovaly značné pochybnosti. V každém případě to bude zábava sledovat.
(recenze vznikla pro lednové číslo časopisu Spark)
8/10