Hudební program dne odstartoval violoncellista Marc Euvrie, který svým nástrojem za pomoci looperu vybudoval působivou atmosféru pro návštěvníky procházející kopcovitým areálem. Ten nabízel mnoho lavic na sezení, dostatek místa na stany kempujících a poměrně otevřený prostor. Slibovaný doprovodný program se nakonec omezil na dvě hojně navštěvované přednášky, vrhání sekerou či nožem a noční ohnivou show. Příště by to chtělo sehnat trochu víc, jestli si chce akce udržet vizitku středověkého festivalu. Lehké zlepšení by ocenily též stánky s "dobovými předměty" i ty z oblasti gastronomie, kterých by mohl být o něco větší počet, aby se zamezilo nekonečným frontám a dosáhlo větší rozmanitosti. Ale vraťme se k hudbě.
Tuzemští Kalle se velkého pódia zhostili důstojně, bylo ovšem znát, že nejsou mezi přítomnými diváky příliš známí a více by jim sedlo komornější prostředí temného klubu. Za stále intenzivnějšího slunce oslnili a roztancovali festivalové návštěvníky fantasy paganfolkoví Deloraine. Jejich zkrácený set (každá kapela totiž hrála okolo 45 minut) byl narvaný k prasknutí písněmi ze světa mytologie i soundtrackem herního Zaklínače. Mimo to představila skupina naživo vůbec poprvé půvabnou baladu pojmenovanou "Dryáda".
S večerními hodinami bylo vidět, jak se původně poloprázný areál začíná plnit fanoušky natěšenými na hlavní lákadla večera Zeal & Ardor a Heilung. Před nimi se příznivci blackmetalových tónů mohli rozehřát za setu skupiny Borknagar, krerá sem přijela až z dalekého Norska. Jejich výkon sice lehce znehodnotilo nepříznivé ozvučení, ale přesto se jim povedlo určité skupinky lidí rozhýbat a nalákat na to peklo (v dobrém slova smyslu), které po Norech nastalo.
Zeal & Ardor byli zkrátka fenomenální. Kapela experimentující s tóny black metalu, blues i gospelových prvků nemeškala a vytřískala ze svého krátkého setu (pouhých 50 minut) opravdové maximum. Za zvuků osvědčených hitů "Götterdämmerung", "Run", "Death to the Holy", i třech songů z nové desky "Grief" proměnili oblast před pódiem v nekonečný moshpit a zůstali tak pro mnohé příznivce tvrdé hudby hlavním headlinerem večera.
A konečně k Heilung, zástupcům "amplifikované historie" (jak se sami popisují) a aktérům teatrální show, jež může i nemusí přiblížit, jak asi vypadaly prastaré pohanské rituály. Není snadné najít slova k popsání koncertu Heilung, protože jde o hypnotický a skoro až spirituální zážitek. Bylo fascinující se na dvě hodiny přesunout do hlubokého lesa, kde se za šumění větru a řinčení zbraní polonahých válečníků necháte unášet rytmem elektroniky, kožených bubnů, animálních skřeků a hrdelního zpěvu. Rituál byl mimo jiné doprovázen lidskou obětí, tanci v kruzích i světélkujícími runami na pomalovaných tělech válečníků. Vidět show Heilung je zážitek, který si prostě musíte prožít.