MUSHROOMHEADCall the Devil vyšlo: 16. srpna Zadruhé - letité spory se Slipknot, kdo komu vlastně ukradl nápad se zakrýváním ksichtů vším, co je zrovna po ruce. A za třetí - až nebývale časté personální rošády, přičemž alespoň v této disciplíně jsou oproti zmíněným borcům z Iowy znatelně napřed. Poslední poznámka se týká i zbrusu nové nahrávky "Call the Devil". Klasický hlas Jeffreyho"„Nothing" Hatrixe stále (a znatelně) chybí. Stejně tak sestavu opustil už jednou navrátivší se pěvec Jason Popson. Naopak definitivně se za mikrofonem zabydlela pěnkava Jackie LaPonza. Nové, resp. staronové je obsazení kytar, přičemž zejména další navrátivec Dave Felton přinesl charakteristický rukopis mnoha starších hitů. To vše se odehrává kolem jediného původního člena, führera za bicími Stevea „"Skinnyho" Feltona. A ať už je nálada v kapele jakákoliv, na novince to vše dohromady šlape. Zvuk kapely jakožto dlouho a pečlivě budované know-how je stále rozpoznatelné - typicky táhlé plochy, zvuky piana a gotických kláves dostatečně upozorňují, s kým máme tu čest, byť tyto motivy probleskují jen spoře (nejlépe jsou slyšet v "Emptiness"). Zajímavé je přitom zjištění, že silnější materiál najdeme ve druhé polovině alba. Dramaticky vystavěná "Hallelucination" je výtečná, stejně tak balada "Grand Gesture", která chvílemi balancuje na hranici kýče, ale nakonec nepřepadne a až nečekaně vykresluje jeden z nejsilnějších momentů celé desky. Mushroomhead jsou dnes partou, která i v rámci širokospektrého metalového posluchačstva může svým projevem jen sotva někoho urazit.
(recenze vznikla pro srpnové číslo časopisu Spark)
8/10