Máte za sebou vydání čtvrté desky "Listens To Krang Once". Jaké jsou zatím první odezvy?
Dan: První odezvy jsou zatím super, hodně lidí desku sdílí a píše nám, že se to dost povedlo, takže si myslím, že to tak nějak plní očekávání z naší strany. Co mě baví zatím nejvíc jsou "reakční videa", kdy tomu dá někdo první poslech a pak hodnotí (smích).
Henny: Jo, taky jsem spokojený s kladnými reakcemi. Jen mě mrzí, že recenze zatím dost často jdou jen tak po povrchu a spíš je to ve stylu "líbí, nelíbí, na tenhle song se bude pařit, tenhle song je pomalejší a zní dobře po předchozím rychlém". Já osobně bych ocenil i nějakou kritiku, kdyby se recenzenti zabývali třeba víc smyslem textů a malinko si i do nás něčím rýpnuli. Třeba se dočkám.
Osobně mi přijde víc melodická, než předchůdce "Make Arcade Great Again". Byl to záměr?
Dan: Těžko říct, jestli záměr. Určitě jsme chtěli, ať je to hodně melodické, ale zároveň nebyl cíl to dělat odlišněji, než na předchozí desce. "Make Arcade Great Again" za mě hodně určila zvuk, jak chceme znít a cílem bylo spíš na tuhle desku navázat, než to dělat jinak.
Henny: Já miluju melodické věci a při skládání hudby a textů jsem se na této desce podílel víc, než na "Make Arcade Great Again". Asi to může být taky jeden z důvodů. Zároveň i Yotam, náš producent, je mistr přes melodické písničky, takže se to teď asi víc projevilo než minule.
Nahrávku vám opět pomáhal produkovat právě Yotam Ben Horin z legendárních USELESS ID. Vypadá, to, že vám tahle spolupráce vyhovuje…
Dan: Spolupracovat s Yotamem je super. Po předchozí desce už jsme tak nějak věděli, jak spolu fungovat a hlavně už ta předchozí spolupráce nás hodně naučila. Teda mluvím za sebe (smích). Ale z pohledu nějakého songwritingu to mě osobně dalo hodně. Přirovnal bych to asi k tomu, jako mít nějakého trenéra ve sportu. Něco tě naučí, ukáže nějaké triky a ty se pak můžeš rychleji zlepšovat. Další věc, která hraje roli v tom, jak ten výsledek zní, je obrovský podíl Damiána Kučery, který se staral o celý proces nahrávání, ale současně do toho přinesl hodně i z producentské stránky. Mít s sebou ve studiu dva lidi, kteří jsou naprostí profíci a navíc kovaní v punk rocku je skvělá zkušenost a určitě můžu jen doporučit všem ostatním kapelám do procesu tvorby a nahrávání někoho přizvat.
Henny: Souhlasím s Danem. Yotam byl můj idol už od 16 let, kdy jsem ve škole na svém prvním mp3 přehrávači seděl v zadní lavici a poslouchal USELESS ID - "Redemption". V kombinaci s Damiánem je to skvělé.
Album opět obsahuje několik narážek na popkulturu 90. let, ať už na Alfa nebo Gilmorova děvčata. Singl "Cowabunga" zase odkazuje na vaše oblíbence Želvy Ninja. Kolik takových odkazů a narážek ještě máte v rukávu?
Dan: Nemáme seznam, ze kterého bychom si postupně odškrtávali, ale něco ještě určitě vytáhneme. Z hlavy mě napadá, že jsme ještě měli v plánu udělat song s tématikou Heroes of Might and Magic (smích). Není to ale cílem dělat jako nějaký popis, že tu danou věc máme rádi a nebo na ni nějak nostalgicky vzpomínáme, ale spíše v tom najít můstek a předat nějakou message zakomponovanou do tohoto popkulturního prostředí.
Henny: Když jsme před nějakou dobou přemýšleli nad tím, kam by kapela měla směřovat, shodli jsme se na tom, že popkulturní témata už jsou prostě velká část identity kapely a směr, kterým bychom se měli dál vydávat. Lidi, kteří mají naši kapelu rádi, to od nás už asi tak nějak vyžadují. Nechceme tím ale zároveň desku přesytit, takže to asi nebude to jediné, čemu bychom se chtěli věnovat. Já mám v hlavě poměrně dost nápadů na písničky s popkulturní tématikou, které bych chtěl do budoucna realizovat. Osobně bych se chtěl soustředit na témata, která nejsou úplně vrchol mainstreamu, viz. Tintin nebo Rory Gilmore. Hrozně by mi udělalo radost, kdyby nám někdo napsal, že díky hudbě Krang začal sledovat Gilmore Girls nebo číst komiksy Tintina.
Udělali jste tentokrát v rámci psaní skladeb nebo samotného nahrávání něco jinak, než v rámci předchozích alb?
Dan: Jo, určitě pár věcí bylo jinak. Co mě napadá, nejvíc jiné bylo to, že jsme nechávali texty úplně nakonec. Většina songů a některé z nich i ve studiu byly ve fázi, kdy byly jen podkladové kytary a do toho melodie zpěvů a buď nějaké random slova nebo jen pozpěvování "nanana" v nosných melodiích. Reálně nám ve studiu chyběly asi čtyři songy z dvanácti. Některé jsme měli jen instrumentálně a museli dopisovat texty a někde jsme měli třeba jen útržek textu a celé to udělali až na místě. Byl to trošku stres, ale přijde mi to taková výzva a o to víc jde v tom cítit nálada, která byla ve studiu.
Henny: Já hodně přemýšlel nad tím, že zrovna v těch pop culture textech tentokrát nechci jen popisovat děj nebo postavu, ale zároveň tomu dát trochu myšlenku. Rory Gilmore je o postavě ze seriálu, ale zároveň i o tom, že na sebe máme vysoké nároky, každý chce dělat všechno a není špatně, když si čas od času přiznáme, že nemůžeme být dokonalí.
Nedávno jste pro benefiční kompilaci vydali cover ke skladbě "Waggy" od legendárních Blink-182. Osobně mám tenhle song moc rád, ale rozhodně nepatří mezi jejich prověřené hity. Proč jste si vybrali právě tuhle věc?
Dan: Haha, když nám přišla nabídka být na té kompilaci, tak jsme si hnedka začali psát naše oblíbené songy a co dáme za cover. Myslím, že jsme se už skoro shodli na "Everytime I Look For You" a v tom nám label poslal seznam songů, které zbyly (smích). Což byl jen skoro výpis songů z alb "Dude Ranch" nebo "Cheschire Cat". Takže když jsme to projeli, jsme se nakonec rozhodli pro "Waggy", kterou jsme si stejně dost překopali podle sebe a narvali tam intro z "Everytime I Look For You".
Henny: Asi by náš cover Blink-182 měl větší úspěch, kdybychom předělali nějaký jejich hit. Dost lidí mi řeklo, že tenhle song od nich nikdy předtím neslyšeli. Je to ale skvělá písnička, tak třeba jsme jí tím našim coverem poskytli po těch letech aspoň zase trochu pozornosti.
Jak jste se k tomu vlastně dostali?
Dan: Úplnou náhodou. Vlastně nám napsali z Pacific Ridge Record, že oslovují svoje oblíbené kapely s možností se podílet na této kompilaci. Když to bylo navíc pro dobrou věc, tak nebylo co řešit.
Henny: Ta kompilace má už docela velkou tradici. Pamatuju si, že jsem některé covery registroval už hodně dávno. Tehdy toho byly součástí i neznámé kapely jako All Time Low nebo Four Year Strong. Byla to nabídka, která se neodmítá.
Před pár měsíci jste se vrátili z tour v Mexiku. Jaké jste z něj měli pocity?
Henny: Byl to skvělý zážitek, lidi byli super. Kupovali merch, na koncertech byli divocí a dost z nich přišlo na koncert, protože nás mají rádi a byli na nás už před lety, kdy jsme jeli první tour po Mexiku. Na druhou stranu ale člověk musí počítat s tím, že nebude schopný odehrát takový koncert, na jaký je zvyklý v evropských klubech. Zvuk byl dost často mizerný a zvukař neměl k dispozici víc než dva stojany na mikrofon. Na jedné akci se to třeba řešilo přilepením mikrofonu ke smetáku. Vzal jsem si s sebou naivně in ear sluchátka, které nebylo možné ani jednou použít a to je jen zlomek věcí, které mě napadají. Zkrátka koncerty v Mexiku jsou o tom, že fanoušci si to maximálně užívají, ale my jedem spíš na dobrodružnou jízdu po exotických krajích. Málo se spí, 90% času se prosedí v dodávce nebo na patníku před klubem a po koncertě se totálně zničený asi hodinu a půl fotíš a objímáš s lidmi, kteří ještě před chvílí divočili před pódiem. A myslíš jen na to, že za šest hodin vstáváš a jede se dál (smích).
Dan: Jo, tour byla skvělá. Trošku jsme věděli do čeho jdeme, protože jsme podobné tour jeli už v roce 2016. Bylo tak super se vrátit zpátky. Některé koncerty byly fakt úlet, Mexičani jsou divočáci a bylo skvělé potkat několikrát lidi v našem tričku, sepraném a nošeném těch posledních osm let. Na několika koncertech nám lidi donesli nějaké dárečky. Třeba v městě Guadalajara nám jedna fanynka přinesla ručně malované termohrnky s Želvami Ninja, lidi jsou obecně hrozně vděční a přátelští. Aspoň ti na koncertech. Dali jsme celkem devět koncertů, dva dny měli volno, tak jsme jeli na sopku Popocatepetl a celkově jsem moc rád, že jsme měli možnost se tam zase podívat. Jak říká Henny, občas jsou ty koncerty trošku náročné skrz techniku, prostor nebo fakt, že tě mikrofon celý koncert probíjí do pusy, ale o to lepší jsou z toho zpětně historky (smích).
V červnu vás čeká další daleká cesta, tentokrát do Japonska, kde už jste před pár lety hráli. Jak moc jsou rozdílné punk/hardcore scény v těchto zemích?
Dan: Do Japonska se extrémně těším. Pamatuju si, jak jsme hráli před 7 lety koncert v Tokiu a všichni znali naše texty. Říkal jsem si: "Co se tady děje?" Japonci jsou hrozně poctiví ve všem, takže nepodcení přípravu ani na koncert kapely, která se táhla z druhého konce světa. Největší rozdíl třeba oproti Mexiku vidím asi v tom zázemí a přípravě. Kluby jsou na dobré úrovni a vše je tak nějak, jak bylo domluveno. V Mexiku a dalších zemích Latinské Ameriky občas do poslední chvíle nevíš, co bude (smích). Ale to, jak si lidi užívají koncerty je asi docela podobné. Teda v Mexiku je to všechno trošku ostřejší.
Henny: Nemyslím si, že jsou koncerty nějak zásadně rozdílné. Mentalita lidí je dost jiná, ale v Japonsku se umí odvázat úplně stejně jako u nás, ne-li víc. Dost často ale člověk může být mile překvapený tím, jak to funguje. Automaticky mi zvukaři nebo zvukařky nachystali bicí i s erárními činely a pedálem. Nejraději ale vzpomínám na band meetingy, kdy se po příjezdu do klubu sešly všechny kapely, utvořily kruh a vzájemně se všichni seznámili a zatleskali si. Bylo to trochu komické, ale moc se mi to líbilo.
Celkem mě zajímá, jaká je skladba publika v rámci těchto pro většinu tuzemských kapel "exotických" tour. Znají vaše songy, nebo je to tak, že jsou například v Mexiku lidi rádi za každou punkrockovou kapelu, co k nim z Evropy přijede a vaší tvorbu moc neznají?
Dan: Tyjo, to asi záleží na akci, městě, promotérovi atd. Ale vždycky jsou nějací fanoušci punkrockových kapel jako NOFX, Bad Religion, apod. Prostě chlapi 35+ (smích). Nadšenci do žánru, kteří nás i třeba poslouchají a znají. Pak bývá spousta lidí, co prostě chodí na koncerty a je jedno co hraje. Ale v případě těchto tour je to i pro lidi taková speciální věc. To, že přijela kapela z Evropy. Třeba minulý rok v Brazílii jsme hráli ve městečku Mairinque. Byl to totálně narvaný klub a přišli tam lidi z okolí, že nikdy neviděli žádnou kapelu ze zahraničí. Takže záleží asi na místě a okolnostech a i o tom, kdo tu akci dělá. Například v Mexiku jsme hráli koncert v týdnu a nebyla to žádná velká sláva, lidi to bavilo, ale nebyla ani nějak extra velká návštěvnost a prostě obyčejný koncert. Den na to jsme hráli pár stovek kilometrů v městě San Luis Potosi, kde lidi od prvního úderu do bicích lítali vzduchem. Záleží asi na více faktorech.
Henny: Jak říká Dan. Dost záleží na místě. Je super hrát v nějakém odlehlém městečku, kde jsou lidi nadšení, že přijedou zahrát gringos z Evropy. Procházíš kolem nich a cítíš ty jejich pohledy, že se na tebe dívají jako na něco speciálního. Je to zajímavý pocit a vlastně tě pak ani tak moc nemrzí, že třeba zvuk stál za nic. Na druhou stranu jsou koncerty, kde potkáváme lidi, kteří vzpomínají, jak nás viděli před několika lety na jiném koncertě nebo že nás poslouchají už x let na Spotify. Tady je to zase o tom, že to není jen nějaké představení se neznámému publiku, které chce vidět cizince, ale ti lidi si fakt zajdou na svou oblíbenou kapelu. Dost často se i setkáváme, že k nám před koncertem přijde někdo, kdo nám vyrobil nebo koupil nějaký dárek. To je strašně super, že lidi obětují svůj čas, přijedou na koncert a ještě ti něco koupí nebo vyrobí. Dostali jsme takhle už spoustu sladkostí, fan art plakátů, hrníčků s nápisem Krang nebo komiks Tintin v portugalštině (v Japonsku jsme dostali balíček s porno časopisy a umělou vagínou).
Je těžké podobné cesty finančně utáhnout z pozice klubové kapely?
Dan: Největší náklad jsou letenky. Zbytek se většinou podaří pokrýt z koncertů a prodeje merche, ale ty letenky jsou většinou náklad, který nepokryjeme. Je super, že na tento rok jsme dostali finanční podporu od Sound Czech, kteří nám s těmito náklady pomůžou.
Henny: Rozhodně se domů nevracíme s balíkem peněz. Dost často hrajeme pro lidi, kteří nemají takové finanční prostředky a někteří nebyli v životě dál než ve vedlejším městě. Podle toho taky musíme upravit ceny, aby si mohli dovolit nakoupit nějaký náš merch. Něco jiného ale je, když jedeme na koncerty po Evropě. Zkrátka tady ty exotické výjezdy bereme jako takovou dovolenou s kámošema, kde propagujeme naši muziku, naši zem a zároveň jsme v kontaktu s místními lidmi. Máme možnost poznat exotická místa zase z jiné strany, než když bychom tam jeli jen tak na dovolenou.
Proč myslíte, že je o vás více slyšet v zahraničí, než u nás? I když se podívám na výčet vašich letošních koncertů, většinu z nich odehrajete mimo Česko…
Dan: Myslím si, že ten punk rock je v dnešní době dost minoritní scéna a chceme se trošku vyhnout tomu, že budeme hrát v každém větším českém městě 5x do roka. Pak vidíš, že na koncerty chodí více méně pořád stejní lidi a možná se toho časem i přejí. Zároveň to nemáme tak, že bychom chtěli hrát každý víkend úplně v každém koutu republiky. Jsem hrozně rád, že jsme se za ty roky dostali do stavu, že nám chodí nabídky na akce různě po Evropě a to ježdění, poznávání jiných míst a lidí mě hodně baví.
Zároveň si myslím, že v zahraničí to čistě z pohledu nějaké pomyslné punkrockové scény má trošku větší rozměry. Např. loni v Itálii bylo na klubových koncertech přes 200 a lidí a fakt to tam žilo a to jsme ani nehráli v nějakých velkých městech. Je to celé o tom jen někam vyrazit, poznat nějaké lidi, někomu se to zalíbí, doporučí to kámošům, kteří tě pak příští rok pozvou na festival a časem to nabaluješ a když máš chuť, tak jezdíš a nějak se to přirozeně šíří.
Henny: Je super, že se čím dál víc ozývají promotéři z různých koutů Evropy. Jak už zmínil Dan, punk rock je, hlavně na západě, daleko v jiné pozici než u nás. Rozhodně to tam není mainstream, ten je asi všude stejný, ale něco je zkrátka jinak. Před dvěma lety jsme jeli evropské turné s Useless ID, na kterém jsme si měli možnost zahrát tři koncerty před Descendents v obřích klubech. Bylo narváno a zaskočilo mě, že tam bylo zastoupení snad každé generace. Od 15 letých holek, normcore lidí, po šedesátileté potetované chlápky. Připadal jsem si spíš jak na koncertě Chinaski.
Už 1. 6. váš čeká křest nové desky v legendárním klubu 007 v Praze. Na co se můžou fanoušci těšit?
Dan: Hlavně na nové songy! Na to se těšíme i my (smích). Takže kdo zatím neslyšel novou desku honem to běžte napravit a nezapomeňte 1.6. dojít na kopec. To je apel na lidi v Praze a okolí. 31.5. ještě křtíme v Brně v našem oblíbeném Kabinetu Múz. Tak určitě doražte na křest!
Henny: Bude to asi normální koncert, jen zahrajeme nové věci a budeme se muset víc snažit. Nicméně se taky přidám k Danovi. Jsou to asi první koncerty, které jsou tak trochu v naší režii. Nikdo nás tam nepozval, pozvali jsme se sami. Přijďte, ať to není trapas.