Způsob, jakým sestavujeme koncertní setlist, je velmi specifický. Předpokládám, že to tak mají všechny kapely. V dobách, kdy jsme byli nová kapela s jednou desku, tak jsme si logicky příliš vybírat nemohli, prostě jsme hráli všechno, co bylo na skladě. Dnes máme diskografii mnohem obsáhlejší, takže si můžeme vybírat. Skoro třicet písníček se dostalo v hitparádě do TOP 10, půlka z nich se vyškrábala úplně ne vrchol. Takže i kdybychom hráli pouze ty, do našeho koncertu by se všechny nevměstnaly. Teď ti možná přijde, že tvoji otázku zbytečně okecávám. Asi by bylo jednodušší říct: "No jasně, vždycky se těším na tuhle a tamtu, ty mám opravdu rád a blabla..." ale ono to opravdu není tak jednoduché.
Dobře, jakým způsobem tedy koncertní program sestavujete?
Musí existovat jasný důvod, proč má být daná písnička v setlistu a stejně tak přesné místo, kde má zaznít. Dobrým příkladem je "The Bleeding". Tou vždycky končíme a vždycky to tak bude, máme k tomu svůj důvod. Nesmírně důležitý je pochopitelně začátek. Nemůžeš začít baladou, to by byla sebevražda. Také ale nemůžeš odpálit nějakou hodně rychlou písničkou. To proto, že publikum ještě není úplně aklimatizované. Před chvílí doposlouchali předskokana nebo zkrátka jinou kapelu, když zrovna hrajeme na festivalu. Teprve si navykají na svůj zvuk. Takže první skladba slouží k jakémusi vzájemnému naladění, zaostření. Musí jít o něco nakopávajícího, známého, na co se tvoje uši snadno adaptují. Další tři skladby musí být podobně rozjeté. A nejlépe vždy o něco rychlejší, tempo musí stoupat, show musí eskalovat. Ve čtvrté písničce je dobré lehce upustit páru, dát divákům prostor na oddych. A pak to zase nakopnout. Ne šestém místě už klidně může být balada. Obecně řečeno musíš reagovat na publikum, stejně jako to dělá DJ. Naladit se na stejný rytmus. Když lidé polevují, je třeba vytáhnout nějakou vypalovačku. Máme za sebou tolik koncertů, že už ten mechanismus známe, už dokážeme předvídat, jak bude publikum reagovat. A to je důvod, proč tvrdím, že každá skladba musí mít své pevně dané místo. Kdybychom kupříkladu hráli jen nové skladby, lidi by odcházeli zklamaní, protože je nemají tolik nacítěné. Ty lidi si přišli užít rockovou show a chtějí přijít domů s pocitem, že to bylo kurva dobrý.
Nikdy by mě nenapadlo, že někdo přistupuje k tvorbě setlistu takto vědecky!
Už jsem o tom mluvil, ale rád to zopakuju: hudba by měla být kmenovým zážitkem. To znamená být součástí velké skupiny, která v daný čas na daném místě sdílí stejnou energii. Na tom záleží. Původem jsme tvořili kmeny, to jen tenhle svět a doba nás rozdělily. Žijeme v bytech, už ten samotný výraz tu myšlenku potvrzuje. (Zoltan použil výraz "apartment", přičemž "apart" znamená oddělený, pozn. redaktora). Když to zjednoduším, tak lidské společenství se roztrhalo, což je vlastně dost nepřirozené. Jsme od sebe mnohem víc izolovaní, což naši společnost jako celek velmi ovlivňuje. A stejně tak i vývoj dětí, protože v dnešním světě se učí od mnohem užší skupiny lidí, než tomu bylo dřív. Být na koncertě ti navrací trochu toho původního pocitu, protože v danou chvíli jsi s mnoha lidmi na jednom místě za stejným účelem, jste naladěni na stejnou frekvenci a očekáváte stejný zážitek. Spojení. A my jako kapela jim to chceme umožnit. O tom to celé je.
Už jsem o tom mluvil, ale rád to zopakuju: hudba by měla být kmenovým zážitkem. To znamená být součástí velké skupiny, která v daný čas na daném místě sdílí stejnou energii. Na tom záleží. Původem jsme tvořili kmeny, to jen tenhle svět a doba nás rozdělily. Žijeme v bytech, už ten samotný výraz tu myšlenku potvrzuje. (Zoltan použil výraz "apartment", přičemž "apart" znamená oddělený, pozn. redaktora). Když to zjednoduším, tak lidské společenství se roztrhalo, což je vlastně dost nepřirozené. Jsme od sebe mnohem víc izolovaní, což naši společnost jako celek velmi ovlivňuje. A stejně tak i vývoj dětí, protože v dnešním světě se učí od mnohem užší skupiny lidí, než tomu bylo dřív. Být na koncertě ti navrací trochu toho původního pocitu, protože v danou chvíli jsi s mnoha lidmi na jednom místě za stejným účelem, jste naladěni na stejnou frekvenci a očekáváte stejný zážitek. Spojení. A my jako kapela jim to chceme umožnit. O tom to celé je.
Jak dlouho trvalo, než jste se k takovému vnímání propracovali?
Přišlo to se zkušenostmi. Zkoušeli jsme mnoho různých setlistů. Občas zkoušíme experimentovat, přidáme do setu nějakou písničku a sledujeme, co se stane. Někdy se okamžitě chytne, jindy příliš ne a příště ji přesuneme na jiné místo. Je třeba dobře sledovat energii lidí. Největší slovo má Ivan, protože on je jako zpěvák s publikem nejvíc propojen. Spoustu toho necháváme na něm, věříme v jeho intuici. Jako frontman je bezkonkurenční, je mistrem svého řemesla, takže jeho pohled na věc bereme silněji než kohokoliv jiného v kapele.
Kompletní rozhovor vyšel v dubnovém čísle magazíná Spark.