NEW YEARS DAYHalf Black Heart vyšlo: 1. března A nejde zdaleka jen o tento kousek. Hutné a těžkotonážní figury i skoro djentové riffy najdeme napříč celou deskou a zdaleka jde o to nejlepší, co na "Half Black Heart" najdeme. Sound je chvílemi přepálený, ale veskrze moderní a šťavnatý. Když ovšem odhlédneme od zvuku a zaměříme se na samotné skladby, začíná to trochu smrdět. Obvyklý mustr sloka - refrén - sloka vůbec ničím nepřekvapí, skladatelské postupy působí bezzubě a předvídatelně. Že jsou všechny písně velmi podobně dlouhé, by nijak nevadilo. Víc už to, že se nesou v podobné náladě. Celé album neohroženě táhne naléhavý vokál a jakési "siláctví". Že pod pěknou zvukovou schránkou bohužel chybí podobně atraktivní obsah, se ale zakrýt příliš nedaří, a ke konci desky je to regulérní nuda. Nenadchne ani výraz hlas Ash Costello, jejíž hlas zní... prostě provinčně. Jako praseti drbání by albu vypomohla pevnější ruka producenta, který by muzikanty poslal domů se zákazem vracet se dřív, než budou schopní tvořit odvážněji a ochotní víc se odvázat. Otázka však je, jestli by si principálka Ash nechala do své práce výrazněji mluvit. Při pohledu na zástup muzikantů, kteří prošli její kapelou, a jejíž pocit už překročil dvě desítky, se zdá, že lehké pořízení s ní zrovna nebude. Škoda.
(recenze vznikla pro březnové číslo časopisu Spark)
5,5/10