Interview se neslo v příjemné atmosféře, kdy mi nejprve Tucker vítězoslavně zahlásil, že tričko z festivalu Rock im Park, ve kterém jsem přišel, má doma taky. Společná vzpomínka na jeden z nejlepších festivalů světa pak zapůsobila skvělou chemii pro následující rozhovor. Tucker i Travis při něm nespěchali, na konci se ještě ochotně vyfotili a navrhli, že připravené cédéčko podepíšou nejen oni, ale i zbytek kapely. A jestli tento rozhovor i následný koncert v MeetFactory něco potvrdily, tak především to, že tihle chlapi spolu hrají fakt rádi. Snad jim proto bábovičky nepošlape Frank Iero. Ten je totiž známý tím, že nejvíce ze všeho ho baví kapely zakládat, jakmile jsou ale provozuschopné, začne se nudit a vymýšlet od nuly zase něco úplně jiného. Tak uvidíme.
text: Jan Trávníček
Před pár hodinami jste přijeli z Berlína. Dnes je to váš poslední koncert aktuální tour, než v květnu pojedete americké festivaly. Jste unavení? Budete ještě v Praze i v následujících dnech nebo už letíte za rodinami? Travis: Určitě letíme domů hned zítra. Budeme pracovat na nové muzice a máme toho hodně, co nás čeká. Unavení určitě jsme, Tucker měl v tomhle nedávno dobrý point - když máš na konci turné, tak už to na sobě cítíš a tvé tělo už ti vlastně jakoby umožní tu únavu cítit. Myslím, že kdybychom měli ještě tak týden nebo dva na turné, tak budeme ještě šťastnější, ale pak nás to zničí. Nicméně víš jak to chodí, stačí chvíle odpočinku a začne ti to zase chybět.
Tucker: Souhlasím. Milujeme tuhle kapelu, tyhle lidi, rádi spolu trávíme čas, takže upřímně, tohle turné nám připadalo poměrně krátké. Tudíž ano, jsme unavení, ale byli bychom raději, kdyby ta šňůra bylo ještě trochu delší.
Jaké jsou plány dál? Jak budou vypadat nejbližší měsíce? Tucker: Určitě budeme psát nové věci. Vím, že Coheed And Cambria vyrazí na turné, My Chemical Romance se taky chystají vyjet na šňůru do Asie, Austrálie a tak. Než se s L.S. Dunes vrátíme v létě na americkou část tour, máme ještě co dělat.
Vznikli jste v době pandemie. Byli jste v té době v situaci, kdy jste chtěli novou kapelu? Co jste tehdy prožívali? Tucker: Chtěli jsme prostě psát. Neprobíhaly tehdy žádné debaty na téma - chceme skládat kapelu nebo vydávat desku, prostě jsme si jen tak něco zkoušeli ve stylu: "Já mám kytaru, ty máš bubny, zkusme něco..."
Travis: Nebyl na nás žádný tlak k tomu dotlačit se k jasnému výsledku. Prostě jsme si posílali nápady navzájem a říkali si: "Když z toho něco vypadne, tak fajn, byla to zábava," ale vlastně nám to bylo docela jedno, co se bude dít. Pak nás ale překvapilo, že se to docela začalo skládat dohromady.
Nebylo by jednodušší prostě pokračovat s vašimi standardními kapelami, tedy Coheed And Cambria a Thursday? Travis: My si to zamilovávali postupně. Dá se to přirovnat k tomu, že ti dřív nebo později začne pod rukama vznikat nové dítě a ty ho nemůžeš jen tak dát pryč nebo ho vyměnit, musíš se mu začít věnovat samostatně. Nesmíš ho nechat někde válet v parku. (smích)
Co vlastně znamená to L.S v názvu kapely? Na internetu jsem našel jen různé spekulace, jako třeba Lost souls. Kdo s tím přišel a proč jste se na tom shodli? Tucker: Víš, když dneska hraješ v kapele, lidi o tobě ví všechno. Už není prostor se schovat, nezůstávají žádné tajemství. Zatímco když já sám byl malý kluk, což bylo v osmdesátkách, tak tehdy jsem se musel snažit, abych o svých oblíbencích něco zjistil. Musel jsi číst rozhovory v časopisech. Nevěděl jsi, jak vypadá dům, ve kterém tvá oblíbená hvězda žije a podobně. Proto bych ten význam L.S. nechal jenom nám. Abych tě ale neodbyl, tak v songu Grey Veins náš zpěvák Anthony zpívá text, v jehož slokách najdeš tyto písmena na různých místech a zbytek už bych nechal na interpretaci každého. My jsme si to nazvali třeba Lost songs for lost souls, tedy Zapomenuté songy pro ztracené duše, ale těch způsobů, jak si to vyložit, je mnohem víc. Možná, že ani my sami nevíme, co to vlastně znamená.
A kdo s tímhle nápadem na název kapely přišel? Tucker: My všichni. Tak jako všechno v téhle kapele, i tohle je o spolupráci nás všech. Nejsme typ skupiny, která má například chlápka, který píše všechny texty. Ale taky je třeba dodat - všechny dobré názvy kapel už jsou zabrané. Je velmi složité vůbec nějaké jméno vymyslet. Nebo ještě lépe - je velmi složité, vůbec nějakou kapelu založit. Takže jsme přišli s tím slovem Dunes a pak Anthony povídá: "Co kdybychom to pojmenovali L.S. Dunes? Protože tak se to vlastně zkrátí na LSD?" A od toho jsme se odpíchli.
V rozhovorech se proti pojmu superkapela trochu vymezujete, doslova jste řekli, že jste se tak nikdy nenazvali, ale lidi vám tak začali říkat. Proč s tím termínem máte problém? Máte pocit, že by pak lidi mohli být zklamaní, že jste - v pozitivním slova smyslu - "jen" dobrá kapela? Tucker: Mě osobně na tom slově "superkapela" dráždí nejvíc skutečnost, že to vyvolává tu představu, že je to jen něčí boční projekt. Že to vlastně není opravdové uskupení. A proto se teď už delší dobu snažíme lidem vysvětlit, že tak to není. L.S. Dunes jsou plnohodnotná formace na full-time, kterou bereme úplně vážně. Jenže lidi si většinou myslí opak: "Jasně, je to superkapela, takže to udělají jen desku, pár koncertů a šmitec". Což není náš případ.
Zároveň cítím, že s tím pojmem přichází daleko více tlaku na to, co musíš předvést, abys tomu termínu dostál.
Travis (skáče do řeči): Přesně tak, to je ten problém. Čekají, že to bude "super" a pak se jim to nezdá. To už je ale jejich problém.
Tucker: Nejsme žádná rychlokvaška, tady Travise znám 22 let, chápeš? Je to můj opravdový kámoš a teď zároveň i kolega, ale ta chemie už tam je.
Travis: Jak říkáš. Známe se léta, milujeme navzájem hudbu, kterou s mateřskými kapelami děláme, takže pro nás to je úplně přirozené, že jsme se teď spojili do formy ucelené kapely. Někdy se stává, že to přátelství je při práci na překážku, ale tohle není náš případ. Naštěstí. Mít tohle kamarádství, to je něco, co tohle všechno dostává na úplně jiný level. U těch superkapel to častokrát bývá o tom jednorázovém nápadu a snaze udělat něco, co bude znít cool, ale my máme za sebou dlouhou historii, takže to je hodně jiné.
Tucker: Taky úplně nechodíme kolem sebe po špičkách, nejsme obklopení bodyguardy, nejezdíme každý jiným autem.
Co vás ovlivňovalo při psaní songů na album "Past Lives" - má některý ze songů osobní význam pro kohokoliv z vás? Tucker: Ovlivňovali jsme se hlavně navzájem mezi sebou.
Travis: Každý song má pro nás má speciální hodnotu, můžeme začít třeba takto: Písnička "Antibodies" vznikla tak, že tam je vůbec první kytarový riff, který jsem poslal Tuckerovi a vlastně i všem ostatním, takže následně jsem si řekl: "Ok, právě jsme začali jako skupina." Má tedy masivní důležitost. Oproti tomu zase "Grey Veins" vznikl tak, že Tim Payne poslal basovou linku, o dvě hodiny později Tucker poslal svou část na bicí a tak to šlo dál. Řeknu ti to takhle - já si je všechny pamatuju tak moc a tak detailně, že ke každému z nich ti můžu říct příběh. A jelikož jsme pracovali na dálku, je to ještě ovlivněné tím, že každý z nás má k tomu vlastní část skládanky. Ještě mě napadá třeba titulní píseň "Past Lives" - tam nejdřív přispěl Tim svou linkou na basovou kytaru, pak přišly bicí, pak moje kytara a nakonec refrén. Přesně si pamatuju na moment, kdy se ke mně dostal refrén. Zrovna jsem byl na návštěvě u svého táty, jedli jsme pizzu - vidíš to, mám v hlavě každou minutu toho všeho! Dostal jsem ten refrén a říkám svému synovi, jestli mě na chvíli omluví, že musím jít něco udělat. Přidal jsem nějaké hrubé nápady za sebe a říkám si: "Wow, tohle bude skvělý song." Stane se z toho nadšení závislost, najednou to chceš víc a víc.
Tucker: Já si zas pamatuju, že jsem byl zrovna na turné s Thursday, hráli jsme v Irving Plaza (koncertní sál v New Yorku, hráli tam 26. ledna 2022, pozn. aut.), když tu mi zazvoní telefon a volá mi Anthony: "Jak to jde chlape?" a začne mi předestírat svůj nápad na song a říká, že chce znát můj názor. V té době měl zrovna náš kytarista Frank zničené ruce po jedné nešťastné nehodě. (V sprnu 2021 Frank Iero spadl ze žebříku, zlomil si zápěstí a nebylo jasné, zda bude moct hrát ještě někdy na kytaru, pozn. aut.). Takže Anthony chtěl vědět, jestli je hovadina, aby o jeho ruce vznikl song. Takže jak říká Travis, každý z nás má ke každému songu individuální vztah a pak i my každou tu píseň slyšíme vlastně jinak.
Travis: Ta vzdálenost při komponování a to, čím vším jsme se tou dobou procházeli, mělo na výsledek velký vliv. Vem si, kdy naposledy jsi slyšel nějakou kapelu nazpívat song o něčí zlomené ruce a ještě navíc v kombinaci, kdy to zpěvák zpívá o kytaristovi? Běžné přece je, že zpěváci zpívají jenom o tom, co se děje přímo jim! Takže i v tom je naše kapela silná. Že na sebe myslíme a že prožíváme ty strasti druhého člověka společně.
Co na tento projekt říkají vaši spoluhráči z domovských kapel? Podporují vás nebo už začali říkat, že je čas se vrátit domů? Tucker: Hodně nás podporují. Tuhle historku už jsem někde říkal, ale v Thursday jsme už během pandemie pozvali Travise a Franka na náš livestream a to bylo dlouho před vznikem L.S. Dunes. Jsme všichni spíš jako kolektiv, který tu muziku hraje odjakživa, jenom to až teďka začalo být hraní společné. Třeba Geoff Rickley, zpěvák z Thursday, teď bude vydávat knížku a my ho v tom hodně podporujeme. Claudio Sanchez, kytarista Coheed And Cambria, dělá na komiksech. Anthony Green chystá sólovku a má i jiné kapely a tak dále. Jsme prostě kámoši z okolí kolem New Jersey a podporujeme se navzájem.
Já vím, že se spolu znáte léta a jsou tam i další provázanosti, které jsme nezmínili, tedy jinými slovy - nejste si úplně neznámí. Přesto se zeptám - jaké své vlastní zvyklosti z domovských formací jste tady museli překonat, abyste se sladili? A nemusí to být jen hudebně, ale třeba i co se týče života v tourbusu a na tour obecně. Travis: Víš, co je cool? Že každý z nás už vlastně vyrostl na cestách. Zrovna nedávno před spaním jsem na to myslel. Byl jsem v šoku, když mi došlo, že ten název "Past Lives" se vztahuje i k nám samotným. Už jsme se vlastně znali tolik let, z našich původních kapel, že to bylo jako Minulý život, který se teď tranformoval v něco nového. Všichni víme, jaké to je, naučit se spolu vycházet na turné, aby to fungovalo na stagei i v tourbusu. Zjednodušeně jde hlavně o to, abychom si navzájem dopřávali prostor ve chvíli, kdy ho ten druhý potřebuje. Koneckonců, každý z nás žije s dvanácti dalšími lidmi v jednom zasraném autobusu! A tím, že to známe všichni už léta a zároveň teď už každý z nás má děti, tak je důležité si vyhovět.
Tucker: Je potřeba si uvědomovat, že tam nejsi sám. A občas je to vtipné, kdy po každém koncertě je zhruba čas, kdy jdou naše děti spát. Takže si každý vlezeme na své lůžko, zapneme Facetime a uspáváme děti. Muzika je pro nás strašně důležitá, ale zároveň jsme všichni tátové od rodin a rodina je přece to nejdůležitější. Být pryč je někdy těžké. Třeba zrovna dneska Travis prošvihl narozeniny svého kluka. Proto se snažíme, jak nejlépe umíme, dopřát si navzájem prostor, který potřebujeme. A to se v průběhu let na cestě postupně naučíš.
Jaký je vlastně ten ultimátní cíl pro L.S. Dunes? Chcete vydávat hodně desek, dostat se do arén nebo se prostě jenom dobře bavit už navždycky? Travis: Dobře se bavit už navždycky zní skvěle (smích). Ale víš jak, jsme normální kapela, takže prostě budeme postupně vydávat více hudby a hrát, co nejvíc to půjde. Co bude dál, to se uvidí, protože nikdy dopředu nevíš, jak moc tvoje hudba zarezonuje u publika. Nemůžu ti teď říct, jak se všichni v kapele budou cítit potom, co vydáme třeba druhou desku. Ale to, jak se cítíme teď, je skvělé a jsme hodně spokojení s tím, jak se debutu daří.
Tucker (světácky): LSD je droga. Drogy jsou návykové. My jsme závislí na téhle kapele. Tečka.
Je možné, že na koncertě dnes zazní i nějaké skladby od vašich domovských kapel? Protože to je jedna z věcí, která mě vždycky zajímala - existuje nějaké právní ustanovení, pro případ, že byste se rozhodli zahrát například něco od My Chemical Romance nebo i od úplně jiné kapely mimo vaše působení? Znamenalo by to potom, že musíte odvést nějaké procenta zbytku formace nebo komukoliv dalšímu? Jak jsou tyto věci ošetřené? Travis: Tak nejprve musím říct jasně, že tohle není ten typ kapely, která by něco takového udělala, ale obecně - kdybych já chtěl něco zahrát od Coheed And Cambria, nejprve se musím domluvit se svými spoluhráči z L.S. Dunes, jestli je to vůbec něco, co by chtěli udělat. Pokud bychom se ale bavili v rovině, kdy ten cover chceš nějak dále zpeněžit, tak to už je úplně jiný příběh. To by bylo nelegální. Tucker: Já to vidím takhle - jenom Coheed And Cambria by měli hrát songy od Coheed And Cambria. Já bych třeba nikdy nechtěl, aby L.S. Dunes hráli jakýkoliv song od nich, protože to nebude nikdy tak autentické. A to platí i pro ostatní kapely.
Ok, ale kdybyste měli tu společnou touhu ten cover zahrát, tak technicky vzato můžete a nebyl by za to žádný postih. Je to tak? Tucker: Myslím si, že kdyby to přišlo, bylo by fajn se na to té dané kapely nejdříve zeptat, zda jsou s tím v pohodě. A když budou, tak fajn, pojďme do toho. Ale budeme-li se bavit v rovině - dáme ten cover na náš živák, který prodáváme dál, případně na naši studiovou desku, tak to už je jiný příběh.
Travis: Je to vtipné, ale tohle je vůbec poprvé, co se nás na to někdo ptá.
Tucker: Jo, popravdě mě to nikdy ani nenapadlo, že bychom takový cover udělali.
Travis: Vlastně kecám, před mnoha měsíci se mě na to vážně někdo zeptal. A já už tehdy říkal - to není dobrý nápad, vždyť originální kapela to stejně zahraje nejlépe. Já sám bych se třeba rád jednou dostal do kapely, která hraje jenom covery, to by mi přišlo jako dobrá zábava. Ale to je něco jiného, má to jinou dynamiku, pravidla, všechno.
Jaké to pro vás je, poslouchat noc co noc příběhy vašich fanoušků o tom, jak jim vaše muzika změnila život? A existuje nějaký příběh, který vám utkvěl v paměti? Travis: Tucker mi zrovna než jsi přišel za námi vykládal, že mu někdo dole v sále dneska říkal, že jde právě na svůj první koncert v životě. A že vůbec nezná žádnou z našich domovských kapel. To mi přijde úžasné a cítím velkou vděčnost za to, že mám možnost někomu takhle ovlivnit život a ukázat mu, jaké to je, zažít koncert. A ať už se mu to bude líbit nebo ne - je to jeho první koncert. A vybral si k tomu právě nás.
Tucker: Lidi obecně říkají hodně hezkých věcí, dělají si tetování, je toho spousta. Všichni máme nějaké sračky a problémy, kterými si musíme projít a pokud někomu pomůžeme svou hudbou, je to skvělý pocit. Neumím si představit, jaké by to bylo tuhle práci nemít. Podívej se třeba na tohle (začne roztahovat kresby kapely, které dnes dostal od českých fanoušků, pozn. aut.): To muselo trvat hodiny tohle udělat! A já se vůbec necítím hoden něčeho takového!
Poslední věc - na co aktuálně koukáte na Netflixu, Disney+ a dalších streamovacích službách? Travis: Nechci teď znít jako nějaký totální magor, ale hodně sleduju věci zaměřené na reálné zločiny. Teď zrovna je to seriál Já jsem vrah na Netflixu. Tam mě fascinuje, že je tam ukázané, jak k té vraždě došlo z pohledu toho vraha, co všechno k tomu vedlo, komentuje to tam rodina toho vraha nebo té oběti a je to něco, co ti úplně vystřelí mozek z hlavy. Zírám, co všechno je možné.
Tucker: (směrem k Travisovi) Ty jeden psychopate (smích). Já koukám na Prasátko Peppa (smích). Mé dceři budou v březnu tři roky, takže toho mám plnou hlavu. Sleduju ještě animovaný seriál Blue, to nevím, jestli u vás běží...
Vím akorát, že máme prasátko Peppu... Travis: (odevzdaně) Já tady kurva nebudu lhát, na Peppu koukám taky! Často u toho usínám, když jsem doma se ženou. To ty jsi nemocný bastard, Tuckere! (smích)
