O roli supportu pochyb nebylo. Elektronikou podmáznutým coristům Novelists, kterým připadlo prvních čtyřicet minut večera, se dařilo stejně, jako při jejich předchozím živáku letos v květnu. Klukům se podařilo po celou dobu zatápět pod kotlem a předpřipravit ho tak na další chody.
Post headlinera už ale tak jasný nebyl. Byli jimi Bury Tomorrow, kteří okamžitě rozjeli první wall of death večera? Nebo snad August Burns Red s coverem na "Chop Suey!" od System Of A Down a kytarovými sólíčky?
Obě kapely se o svůj večer spravedlivě rozdělily a každé partičce tak připadla pouhá hodina na předvedení svého umu a předání svých poselství. Jak Bury Tomorrow, tak August Burns Red se svého krátkého hracího času ujali jako profesionálové a rozjeli pod podiem slušné corové peklíčko. Z repráků se nesl zpěv, řev i skřek, z převážně rudě nasvícené stage stoupal dým, nesnesitelné vedro sálalo ze samých útrob MeetFactory, zatímco těla dole se divoce svíjela a točila v nekonečných circle pitech pod přísně načuřeným pohledem Daniela Winter-Batese.
U August Burns Red přišlo překvapivé zklidnění. Snad na všechny padla po všem tom skákání, tleskání a řádění na Bury Tomorrow únava, ale pit se postupně zmenšoval a zklidňoval, až skoro vymizel. Naštěstí se ho klukům podařilo nakonec znova rozjet další wall of death.
Zamrzela tak jen nedostatečná délka setů obou kapel a nezúčastněnost zbytku klubu, kdy místnost až na pit a prvních několik řad přijímala jinak kvalitní provedení špičkového metalcoru dosti pasivně. Bury Tomorrow i August Burns Red se s nimi ale zdařile vypořádali a i když toho (až na Danielův krátký proslov o rovnosti) moc namluvit nemohli, podařilo se jim do svých setů vmáčknout pěknou dávku songů, emocí i talentu.
