TOP 5 alb, které by si Jacobyho z Papa Roach vzal na pustý ostrov

I přes nyní již vzdálený zvuk od počátku kariéry a distancování se od škatulky "nu metal" se Papa Roach zkrátka musí nechat, že byli jednou z nejdůležitějších kapel žánru, tudíž není překvapením, že ve výběru desek najdeme rovnou dva hip hopové počiny. Ale dost s napínáním. Začínáme s pěti topkami, které by si s sebou zpěvák vzal na hypotetický opuštěný ostrov (a nejspíš by mu z toho nešiblo).


"Mám pocit, že tohle je pro Kendricka vážně speciální album. Zapůsobí to, hudebně i textově. Co na tomto albu opravdu miluji, jsou texty. Cítím, že při jeho poslechu dostávám hluboký pohled do Kendrickova života a jeho myšlenek. Jako by všechno, co kdy prožil a cítil vložil do téhle desky - to dobré i špatné. Miluji poslouchat nahrávky, kde jsou lidé naprosto zranitelní a jsou ochotni přiznat své chyby, a pak se snaží z nich poučit a dospět. V tom je ten duševní vývoj. Vypráví tu svůj příběh o životě v ulicích a já se po jeho poslechu cítím, jako bych byl upřímně poučený o kultuře černochů."

The Beatles, Revolver (1966)

"Ve svém autě mám CD přehrávač a tohle album je jediné, které jsem si v tom autě za poslední tři roky pouštěl. 'Taxman' mě tím riffem vždycky prostě odrovná. Pak mi hraje 'Eleanor Rigby' a prostě se z toho cítím úžasně. A tak to pokračuje všechny písně. Tohle je okamžik, kdy se The Beatles, opravdu začínali pouštět do experimentů a konečně zbořili spoustu kreativních zdí a bariér, které měli na začátku své kariéry. Je úžasné vidět tohle i jejich další evoluci. Kdybych měl The Beatles k něčemu přirovnat, jejich hudba začínala jako The Backstreet Boys a skončila, jako by se stali Radiohead. Tahle deska je přesně uprostřed toho všeho."



Wu-Tang Clan, Enter the Wu-Tang (36 Chambers) (1993) "Jedna z nejinspirativnějších kapel mého života. Dodnes mě fascinuje že jim tak vyšlo, zapojit tento kung-fu prvek, téma shaolinského mnicha, do newyorského pouličního života a hip-hopu. Jde o opravdu impozantní průřez uměním, kulturou a realitou. Je to jen jedno z těch alb, které mě dodnes inspiruje. Při každém poslechu na něm nacházím něco nového a odlišného, kvůli čemu se chci vrátit do studia a tvořit něco jedinečného."



Rage Against the Machine, Rage Against the Machine (1992)

"Na tomhle albu miluji tu přímost. Jsou to jen čtyři kluci v místnosti, kteří hrají supr čupr inspirující hudbu. Slyšíte to ve způsobu, jakým mlátí do bicích, můžete to slyšet ve způsobu, jakým Timmy C ovládá basu. Tom Morello, inovátor stylů na kytaru, dodnes je jedním z mých nejoblíbenějších kytaristů... Miluji to, co dělá, miluji to, co znamená a jaký je to úžasný člověk. A nejde opomenout ani Zacka [de la Rocha]. V jeho hlasu slyšíte ten hněv, ty syrové emoce, jde to z hlouby jeho hrdla i duše. Můžete slyšet, jak se při tom jeho hlasivky trhají na kusy, když křičí. Je to album rebelie a inspirovalo mě, abych zpochybňoval realitu i autority a se vzdělával a hloubal nad problémy. Tu desku poslouchám pořád a vždycky mě odrovná a motivuje."



Kings of Leon, Only by the Night (2008)

"Další zvukově vážně syrové album. Prostě vás pohltí. Hrozně se mi na tomhle albu líbí způsob, jakým hraje jejich bubeník. Má opravdu jedinečný smysl pro rytmus, načasování a synkopu. Vezme to, co se bude zdát jako základní čtyřakordový postup, a udělá z toho něco funky a naprosto odlišného. Stejně tak na tomto albu napsal několik opravdu úžasných basových linek jejich basák. Má to takový až romantický nádech se špetkou sex-appealu. Tohle je album u kterého prostě nepřeskočíš jedinou skladbu. Od první po poslední je tahle hudba zlato.