RAMMSTEINZeit vyšlo: 29. dubna Kontrasty mezi poklidným klavírem a hřmícími riffy, úvahy o stárnutí a nevyhnutelnosti smrti, stejně tak lehce vyčpělé sexuální hříčky a dvojsmyslné významy. "Zeit" německých Rammstein pokračuje ve směru udávaným posledními deskami, kdy se z hutného industriálního metalu stala mnohovrstevnatá koláž nálad, vhledů do temných zákoutí lidské duše, vyšperkovaná dokonalým zvukem a hluboko ukrytými detaily. Ty samozřejmě nehledejte všude, taková "Dicke Titten" v podstatě jen zhudebňuje obrazy z Octoberfestu - ódu na velká prsa doprovází dechovka a chybí už jen mávání krieglem do rytmu. "Zick Zack" si naopak střílí z plastické chirurgie a popisuje muže, který si po odsátí sedmi kilo tuku z břicha konečně vidí na penis.
Svůj typický zvuk Rammstein samozřejmě na "Zeit" neopustili, jen na něj vrství osvěžující momenty. Úvodní "Armee der Tristen" fantasticky pracuje s klávesami, pochodová burácející hymna se zcela jistě stane otvírákem chystaných koncertů, "Giftig" je klasickou přehlídkou změn tempa, valících se kytar, elektroniky a dunivých momentů a pochmurná balada "Meine Tränen" se utápí v trýznivém vztahu matky a syna. Rammstein jsou sice chvílemi vězni vlastního specifického stylu, některé momenty a témata zavánějí vykrádáním dřívějších šlágrů, pořád však v únosné míře, kdy vlastní minulost nekompromisně nezadupává současnost. Výborné jsou opět Lindemannovy texty vybízející k nejednoznačné interpretaci a hrající si s temně romantickou poetikou, singl Zeit patří k těm nejmelancholičtějším, co kdy zpěvák napsal, stejně tak závěrečná "Adieu", naznačená jako možné loučení Rammstein se svými fanoušky a pohrávající si s pohřební symbolikou. Nakolik se promění text „ještě naposledy si zazpíváme" či „poslední píseň, poslední polibek" v realitu se teprve uvidí. Zatím to berme jako hru, o konci Rammstein už se ostatně mluvilo hodněkrát.
8/10
