Jedním z nich je persona zpěváka Conora Masona. Na první pohled atypická postava hudební hvězdy, která na stage nakluše v teplákách a po první skladbě pošle na balkón sladké poděkování své mámě, že se na něj přišla podívat, se může pochlubit jedním z nejlepších hlasů na scéně a svou extratřídu potvrdila svým monstrózním pěveckým rozsahem i tentokrát.
Nothing But Thieves jsou zároveň ztělesněním pokory a upřímné radosti, že na ně lidi chodí a paří a na křivé pózy jako u mnohých jiných není prostor. Ve spojení se stadiónovými refrény nahánějícími husinu se dá predikovat, že jde možná o poslední možnost vidět u nás tuhle indie-rockovou partičku v klubu.
Pochvalu si zaslouží i supportujicí sestavy Kid Kapichi a Black Honey.