OF MICE & MENEcho vyšlo: 3. prosince Nic naplat, Of Mice & Men hitovky prostě umí. Navíc jsou zřejmě dobří ve skládání puzzle. Nejprve totiž už v lednu vydali singl "Obsolete" s tradičně nesmírně chytlavým refrénem a báječným zpěvem. Parádní pozvánka k únorovému třískladbovému EP "Timeless", prvním dílkem skládačky, kterou by nevymyslel snad ani Jigsaw z kultovní hororové série Saw. V dubnu přišla další emotivní pecka "Bloom" jako předzvěst květnového stejnojmenného EP o dalších třech skladbách. Druhá kostička k dotvoření obrazu byla na světě. V říjnu kapela nadchla další metalcorovou náladovkou "Fighting Gravity", kterou završila poslední čtyřpísňové EP "Ad Infinitum". Poslední díl skládačky dokonale zapadl na své místo do nádherného metalového obrazu plného melodií, nálad a barev. Ale chce se vám rok skládat jedno jediné puzzle? Naštěstí Of Mice & Men jako parádní vánoční dárek vydávají zároveň všechny tři mini-alba dohromady pod názvem "Echo". Má smysl se rozepisovat o tom, jak všechno dohromady parádně zní? Of Mice & Men přejí pěkné (ne)klidné metal(corové) Vánoce a pod stromeček posílají jedno nádherně poskládané hudební puzzle.
8/10
Jan "Long82" Dlouhý
HYPOCRISYWorship vyšlo: 26. listopadu Peter Tägtgren je jedním z těch, kdo by nejspíš měl mít klona nebo by měl mít jeho den 63 hodin, ale v normálním světě nemůže zvládnout všechno. Takže všechny jeho producentské a umělecké projekty a závazky způsobily, že na nové album Hypocrisy došlo až nyní, skoro po celé dekádě od posledního zářezu. Sám mám raději Peterovu tvorbu v Pain, ale v Hypocrisy to všechno před mnoha lety začalo, takže je to takový milý návrat domů. A kapela si dala pozor, aby novinkou staré fanoušky potěšila a nikoho ničím novým nepolekala. Takže se písně valí tak nějak uprostřed řečiště. Jsou tak akorát melodické, tak akorát rychlé, tak akorát brutální a tak akorát temné. To, co Peter (samozřejmě za pomoci svých druhů, Mikaela Hedlunda a Reidara Horghagena) opravdu umí, je svoje skladby pořádně vyšperkovat. Jeden z nejžádanějších producentů na metalové scéně prostě dokáže dát písni přesně to, co potřebuje. Deska vám navodí pocit, že posloucháte "velké album", kde už nejde vylepšit ani nota a všechno dokonale sedí přesně tam, kde má. Takže vás nenudí ani padesátiminutová stopáž, i když mi v ní chybí silná skladba typu předchozích "hypocrisích" klasik "Until the End" nebo "The Abyss". Snad by jí pro někoho mohla být uhrančivá "We're The Walking Dead" nebo "They Will Arrive", kde Peter ukazuje ze svého hlasového rejstříku úžasné věci. Můj favorit je "Bug In The Net" a vlastně ani nevím proč. Možná díky té epické kytaře někde v pozadí, která pro mé uši přináší silnou emoci nebo tomu chytlavému refrénu, kterého se jen tak nezbavíte. Novinka tedy ukazuje kvalitu špičkové a zubem času zřejmě neudolatelné kapely, které stvořila album srovnatelné s jejími nejlepšími kousky. A to není málo.
NOVINKU HYPOCRISY SEŽENETE V NAŠEM SPARKSHOPU.
9/10
Guevara
BOSTON MANORDesperate Times, Desperate Pleasures vyšlo: 29. října Co dělat, když kvůli pandemii nemůžete se svou kapelou, která právě vydala nejambicióznější desku kariéry, na turné a všechno se vám zdá na hovno? Boston Manor tuhle situaci vyřešili tím, že se zavřeli do zkušebny, kde tuhle frustraci přetavili v další EP. To už od začátku ukazuje, jak moc vyzrálou kapelou se britští sympaťáci od svých emo/pop-punkových začátků stali. Nebojí se agresivnějších riffů a hardcorových vokálů ("Carbon Mono"), lehkých experimentů s tempem a elektronikou ("Desperate Pleasures"), ale především servírují poctivé moderní pojetí rocku se silnými melodiemi a refrény. To vše obalené v elektrizující a místy dost naléhavé atmosféře, jdoucí ruku v ruce s texty o těžko zvládnutelné izolaci, samotě a lidských vztazích obecně. Jedinou vadou na kráse je krátká stopáž. Protože po dvaceti minutách budete mít jednoduše pocit, že toho chcete slyšet mnohem víc.
Boston Manor uvidíme v příštím roce na Rock for People. A pokud půjde vše hladce, tak už 26. ledna v Praze jako support Neck Deep.
9/10
Jakub "Poštý" Poštolka
IDLESCrawler vyšlo: 12. listopadu Idles doposud krmili fanoušky agresivního post-punku naléhavou společenskou angažovaností vloženou do učebnicově cválajících agresivních punkových šablon. Ale už z prvních tónů jejich nové čtvrté řadovky je cítit mírné zpomalení a s rozvahou se pustili do opentlení jejich strohých kytar do decentních syntezátorových aranží. Album je uvedeno intenzivní skladbou "MTT 420 RR", kde Joe Talbot popisuje moment, kdy se vyhnul autonehodě, kterou by pravděpodobně nepřežil. Jak bylo album "Crawler" uvozeno, tak pokračuje a Idles ředí kytary atmosferickou elektronikou. Ale co si budeme, kytary jsou pořád tou hlavní ingrediencí. Tentokrát se kapela více obrátila do sebe a spíš než její touhu vidět státy a jejich vlády hořet můžeme pozorovat bouře v jejich hlavách, kdy se v textech (například zhudebněné textovky od Talbotova minulého dealera) snaží popsat, jak být zase normální i přes to všechno, co jim život nehezkého nadělil. Spíš než, že by svůj boj s establishmentem vzdali, čerpají sílu sami v sobě, aby mohli zase udeřit.
Idles byli ohlášeni na příští ročník Rock for People.
9/10
David "Mahoney" Stoklas