BULLET FOR MY VALENTINEBullet For My Valentine vyšlo: 5. listopadu Když kapela pojmenuje své album po sobě, většinou to znamená, že si je materiálem maximálně jistá a že vystihuje její pravou esenci. Bullet For My Valentine rozhodně věří, že jejich nejlepším obdobím byl tryptych "The Poison" (2005), "Scream Aim Fire" (2008) a "Fever" (2010), s čímž se nedá než souhlasit. Jejich pozdější tvorba byla s výjimkou "Venom" (2015) rozporuplná a kritiky přijímaná spíše vlažně. Možná právě proto ten self-titled název placky - prostě výtažek toho nejkvalitnějšího, co Bulleti umějí. Rozhodně o tom svědčí jak drtivý metalově-corový, zároveň však melodický sound, tak ozvěny předchozích hitů. Například hned v intru prvního songu "Parasite" uslyšme konkrétní útržky všem fandům známých "Waking The Demon" či "Your Betrayal", ale i novějších kousků. Releasu by se tedy dalo rozumět jako sumarizaci toho nejlepšího, co byli BFMV v minulosti schopni vyprodukovat, na což sami cíleně poukazují. Nejeden riff i breakdown připomíná éry dřívějších fošen. Sázet na minulost, ať už je motivací cokoliv, ovšem bývá nebezpečným krokem. Matt Tuck a spol. do desky naštěstí vložili čerstvou energii, takže i přes nepříliš originální vyznění působí živě a mladě. Rozhodně nejde o slepé vysávání osvědčených postupů, kapela jako by se naopak vrátila se svou nejúčinnější zbraní a začala jí sebevědomě kropit všechny v dosahu. A přestože své rané bratry nepředčí, bude se po jejich boku hřát i při zpětném ohlédnutí za deset let.
8/10
Dominik "Dom" Šidlo
ATTACK ATTACK!Long Time, No Sea vyšlo: 29. října Jeden z největších emo / corových comebacků ever, ne? Každá nabarvená ulíznutá patka, jež naplno prožívala éru 2010 - 2012, zná Attack Attack! a jejich hity "Stick Stickly" a "Smokahontas". Když tato americká smečka ohlásila po sedmi letech návrat, napětí (a nejen to) stoupalo do výšin. Kdo z desítky členů, kteří bandou prošli, se v obnoveném projektu objeví? Hned zpočátku otázky smetl ze stolu Caleb Shomo (Beartooth), který s uskupením v současné době nemá žádné spojení. Nakonec se ukázalo, že kapelu přivedli zpět k životu kytarista Andrew Whiting a bubeník Andrew Wetzel, přičemž si přizvali nového zpěváka a basáka. Nebudeme lhát, že jakmile byla odepsána jména jako zmíněný Shomo či Austin Carlile, hype znatelně poklesnul. A co to vlastně tahle sebranka vydala? Žánrové šílenství, to alespoň tvrdí oni sami. Hned peckou "Kawaii Cowboys" se pokusili zprznit metalcore country stylem (což mimochodem sami prohlásili), čímž by dostáli pověsti Attack Attack! z přelomu dekády. Jenže takhle to nefunguje, nemůžete se prostě sami povrchně častovat králi prznění a věřit, že vás jimi publikum uzná. Výsledek ve skutečnosti není takovou nestabilní a překombinovanou bombou, jak sama banda hlásá. Pop-electro-disco-metalcorem se možná trochu přiblížili soukmenovcům Attila, o žádném kralování či výjimečnosti ale nelze mluvit. Ne nadarmo se říká, že napodobovat někoho, ba dokonce sebe sama, nekončívá dobře. "Long Time, No Sea" určitě není špatnou deskou, ve svém žánru si zaslouží nadprůměrné hodnocení, ani v nejmenším však nedosahuje zvěstem, které o ní ještě před vydáním šířila sama skupina.
6/10
Dominik "Dom" Šidlo
SEEYOUSPACECOWBOYThe Romance of Affliction vyšlo: 5. listopadu Tvorbu metalcorových a mathcorových SeeYouSpaceCowboy ze San Diega ovlivnilo několik neuvěřitelně tragických událostí. Pro jejich zpěvačku Connie Sgarbossa nebyla jednoduchá změna pohlaví, kdy se od roku 2014 identifikovala jako nebinární a od roku 2016 se stala ženou. Měla navíc sklony k depresím a drogám, které se během této etapy jejího života prohloubily. Na debutové desce "The Correlation Between Entrance and Exit Wounds" z roku 2019 se vyzpívala z šoku ze sebevraždy její tehdejší přítelkyně Natalie. Během nahrávání novinky "The Romance of Affliction" si zase uvědomila, že ji muzika nepomůže dostat se z depresí, a proto se dva týdny po nahrání desky neúspěšně pokusila o sebevraždu předávkováním. Není tedy divu, že vás z jejího screamu bude často mrazit v zádech. SeeYouSpaceCowboy na druhé řadovce expandují svůj sound, kdy ke svému ryzímu sassycoru, jak svůj styl někde mezi metalcorem a mathcorem sami nazývají, přidávají ještě výraznější emo a místy i pop-punkové prvky. Nahrávka je plná nepředvídatelných extrémů, kdy se chvílemi drtí až na dřeň, kdežto jindy vyniknou melodické pasáže. Těm napomohl i návrat baskytaristy Taylora Allena, jenž doplňuje Connie čistými vokály. A jelikož back vokály obstarává i bubeník a bratr Connie Ethan Sgarbossa, je na druhé desce čistého zpěvu mnohem více než na té první. Navíc jim pomáhala řada hostů jako rapper Shaolin G, či známí zpěváci Keith Buckley (Every Time I Die) nebo Aaron Gillespie (Underoath). A taky fakt, že produkce se ujal Isaac Hale z Knocked Loose, dokazuje, jak moc jsou SeeYouSpaceCowboy na corové scéně oblíbení. Na druhém albu "The Romance of Affliction" neztrácí svůj sound, ba naopak ho vkusně rozšiřují. A hlavně se jedná o zatraceně otevřenou osobní zpověď Connie, která je nyní odhodlaná se ze svých démonů vyléčit. Což je dobře, protože přijít o tak nadějnou formaci jako SeeYouSpaceCowboy jsou, by byla ohromná škoda.
9/10
Kamil "Doči" Dočkal
DEDSchool of Thought vyšlo: 15. října Ded před čtyřmi lety s debutem "Mis•an•thrope" vystřelili jako čertík z krabičky, na novince je ale všem čertům konec. Pekelný nu-metal vyměnili za unylý střední rockový proud s občasnými rádoby drsňáckými riffy, který postrádá drive a vlastně i nějaké nosné téma. V songu "Love Song", sladším než cukrová vata, sice máme zpívající divoženku Marii Brink, ale vedle ní frontman Joe Cotela zní, jako by se o žalozpěv o lásce snažil třeba Dani Filth. Dost creepy představa, i když třeba by Dani v duetu s princeznou Marií byl uvěřitelnější. Mezi Cotelou a Brink totiž chemie absolutně nefunguje. Jestli tohle měl být tahák alba, tak to potěš koště. Ded se jinak shlédli ve zvuku, který na posledních albech produkují třeba Papa Roach, nicméně ti vedle nich alespoň umí napsat chytlavé písničky. Navíc vyhrávají v plné čáře i na duety se zpěvačkou, jejich "Periscope" se Skylar Grey je úplně jinej level. Nejtrapněji paradoxně vyznívá, když se Ded naoko vracejí do nu-metalové minulosti. Je z toho cítit křeč a úlitba fanouškům, aby jim neřekli po takovém žánrovém kotrmelci hned všichni pápá lálá.
4/10
Jan "Long82" Dlouhý