BLACK VEIL BRIDESThe Phantom Tomorrow vyšlo: 29. října Jméno Black Veil Brides ještě před pár lety znamenalo obří známku kontroverze a rozepře. Dodnes spousta zarytých metalistů nemůže Andyho Biersacka a spol. vystát ani jedním smyslovým vjemem. Proč tedy poslední release vyšel jakoby potichu? Žádný přehnaný hype, žádné vystřelení do nebes. Že by BVB těžce podstřelili laťku a už nikoho nezajímali? Vždyť pořád dělají to samé, co skoro na každém předchozím albu. Přesně. Právě to možná bude kamenem úrazu - Black Veil Brides se prostě snaží ohromit stejným způsobem jako před pěti desíti lety, tedy rockově vymazlenými skladbami, jež jsou lacině oblékány do drsného (a dovolíme si říct, že postupem času i trochu falešného) hávu. Skalní fans jim "The Phantom Tomorrow" bezpochyby spolknou i s navijákem, běžného nezaujatého posluchače si však album nemá čím získat. Silnými zbraněmi desky jsou dva, možná tři singly, postavit na nich kompletní fošnu se však nepovedlo. BVB se vydali přesně opačným směrem než Linkin Park, BMTH či Architects. Nezměnili se. A to tentokrát bohužel k boom effectu nevedlo, pouze k opakovanému a nudnému frázování. Jako deska do pozadí budiž, určitě však nebude důvodem, proč si kapelu zapamatujete.
ALBUM POŘÍDÍTE V NAŠEM SPARKSHOPU
4/10
Dominik "Dom" Šidlo
EVERY TIME I DIERadical vyšlo: 22. října Varování: „Radical“ vás nasere, bude vám řádně drásat nervy a nenechá vás klidnými. Jako by klaustrofobika na den zavřeli do místnosti o velikosti dvakrát dva metry a nutili ho, aby byl uvolněný. Every Time I Die se po pěti letech přiřítili s agresivní nahrávkou, jaká nemá obdoby. Celá placka o šestnácti skladbách je prošpikovaná technickými kudrlinkami, které se vždy objeví na místě, kde byste je nečekali, a při kterých vám bude tuhnout krev v žilách pokaždé, kdy tato pasáž zazní. Třeba taková disharmonická ústřední melodie v šílené skladbě "Sly". Nic pro klidný spánek, že? Chlapi ale do hardcorové řežby přimíchali i několik nečekaných kousků. Třeba melancholická "Thing With Feathers", kde bráchové Keith a Jordan líčí příběh o jejich zesnulé sestře, či "Post-Boredom" s nádechem A Day To Remember. Every Time I Die přišli s obrovským chaosem. Ale sakra dobře organizovaným chaosem! A jestli ho přenesli i na vás, tak je to přesně to, co chtěli.
8/10
Mates "Koury" Krč
BEAST IN BLACKDark Connection vyšlo: 29. října Kapela svým složením ukazuje, že hudba nezná státní hranice: kytarista Máté Molnár je Maďar a zpěvák Yannis Papadopoulos je Řek, ovšem díky zbývajícím členům můžeme skupinu považovat za finskou. Zmiňme ještě kytaristu Kasperi Heikkinena, známého z Amberian Dawn, UDO nebo Elenium. Třetí album kapely je svou náladou velmi podobné prvním deskám krajanů Sonata Arctica, když ještě hráli melodický power / speed metal. Tohle album je určitě nejlepším v celé historii kapely a jde o jednoduchou čistokrevnou metalovou zábavu. Není třeba si hrát na velké umění a promyšlené koncepce, skupina se prostě baví hudbou a věří, že to bude bavit i fanoušky. Někdy se to přežene s klávesami, které mají rejstříky jak laciné italské disco, jindy je toho patosu příliš, ale prostě to neberete tak vážně a jen se pobaveně usmějete. Protože kapela vás odmění nasazením a energií, chytlavými melodiemi, sbory, které málem dosahují kvalitu Orden Ogan a hlavně pozitivní náladou, která z drážek desky doslova prosakuje. Nejen píseň "One Night In Tokyo" ukáže lásku kapely k mangám i anime a není tedy divu, že se písně zabývají kyberpunkovými a scifi tématy. V "Revengeance Machine" se ozve i recitativ z anime filmu, píseň "Highway to Mars" byla inspirována seriálem "Armitage III" a co skladba "Bladeš Runner"? Haló! A ty zábavný covery na konec! "They Don't Care About Us" Michaela Jacksona ponechme bez komentáře, ale "Battle Hymn" od Manowar funguje parádně, ať už jako pocta nebo parodický vtípek. Yannisův hlas je pro metal stvořený a užijete si ho, ať už ho uslyšíte v sebevětším klišé nebo v nádherné baladě. Poslouchejte, užívejte si, třeba si i zatřepte kebulí a dobře se bavte.
ALBUM POŘÍDÍTE V NAŠEM SPARKSHOPU
7/10
Guevara
NEWSPEAKDegenesis vyšlo: 16. října Valmezáci Newspeak už nějakou dobu na domácí scéně figurují, až letos se však rozhoupali a vydali své první plnohodnotné album. "Degenesis", jak svůj debutový počin nazvali, je odvážnou palbou, která se opírá o silné vokály a elektronikou podbarvené osekané riffy. Zajímavé, že už při úvodním releasu jsou pánové tak různorodí, kupříkladu hned titulní "We Are Degenesis" je djentovou šlehou, zatímco "Veritas" obzvláště na pěvecké rovině voní power-metalem. Slyšíme výraznou podobnost s ranými Born of Osiris! Songy znějí nepřeplácaně a odměřeně, jednotlivé prvky se dají poměrně dobře rozpoznat, poskládat je dohromady ale může být trochu oříšek. Kvalitní struny i samply znějí vyšperkovaně, v kombinaci si však příliš nerozumějí. Je patrné, že jde o první výplod kapely jako takové, jakmile banda nabere zkušenosti, bezpochyby vyladí lehké nedostatky, jež zapříčiňují, že se konkrétní pasáže písní příliš rozcházejí, nebo naopak nezdravě prolínají. Prvorozeným dítkem nicméně Newspeak dokázali přesně to, k čemu debut slouží - vykreslili do tuzemské mapy svou vlastní tvář, dali své hudbě tvar a jménu váhu. Dveře mají otevřené do několika různých stran, teď už jen všechny rozrazit a vypálit kupředu.
5/10
Dominik "Dom" Šidlo