THE KILLERSPressure Machine vyšlo: 13. srpna Roky se The Killers snažili být stadionovou kapelou, rozkročenou mezi pompézností U2 a lehkostí Bruce Springsteena, aby ve finále natočili materiál, který všechny tyhle ambice smete ze stolu. Od fenomenálního Sam’s Town se Brendan Flowers a spol. navíc nedrží jednoho mustru, desky střídají nálady a proplouvají mezi žánry, někdy více, jindy méně poveděně. "Pressure Machine" je totálně jiná, koncepční, ohlíží se do lídrovy minulosti a oživuje často tragické osudy lidí jednoho zapadlého amerického městečka. Emotivní sbírka s klidným zvukem, harmonikou a melancholickými texty vyšla rok po rozjuchané "Imploding The Mirage" a je plná osobité atmosféry protkaná springsteenovským duchem z éry alba Nebraska. Nejsou na ní hity na první dobrou, procítěný Flowersův zpěv zhmotňuje primárně silné příběhy a chvílemi až intimní hudební doprovod ukazuje, že The Killers jsou vlastně nejsilnější, když nechtějí rozezpívávat stadiony, ale v poklidu vyprávějí. A "Pressure Machine" je možná jejich nejlepší nahrávka.
10/10
Milan "Řízek" Říský
WOHNOUTHuh! vyšlo: 6. srpna Čtvrtstoletí existence slaví tuzemští Wohnout zbrusu novou deskou, opět plnou nadhledu a humoru jim vlastním. Otázkou může být, zda už sami sebe trochu nevyčerpali a stejně jako předchozí nahrávka "Miss maringotka", nabízejí víceméně to, co se od nich čeká. Ona kombinace chytlavých riffů a úsměvných textů je trochu svazující, ale kapele se pořád daří udržet linii, kdy nejsou parodií sebe samých a každá novinka má pořád co nabídnout. Zde navíc s lehce hřmotnějšími kytarami a barevnějším zvukem, jinak v klasických mantinelech. Na druhou stranu, pokud i na desáté desce po pětadvaceti letech existence znějí příjemně, byť bez drajvu prvotních alb, je to vlastně pozoruhodné.
7/10
Milan "Řízek" Říský
CRITICAL ACCLAIMVague Faces vyšlo: 16. července Critical Acclaim nejsou na domácí scéně nováčkem. Nový počin "Vague Faces" je jejich třetí studiovou nahrávkou a sestavu posouvá zase o pořádný krok kupředu. Partička se opírá o kvalitní promyšlené aranže, velkou variabilnost napříč jednotlivými skladbami i povedené riffy. "Vague Faces" zároveň funguje jako skvělý komplexní celek, ve kterém proplouváte od první do poslední sekundy a máte pocit, že jste součástí nějakého dlouhého putování napříč galaxiemi (jak se zdá i při pohledu na cover art fošny). Mezi nejkvalitnější kousky na nahrávce zajisté patří skladba "Out Of Blue", která svým zvukem hodně připomíná partičku Bad Omens. Stejně jako i další songy na albu má v sobě velkou spoustu vlivů, změn melodií a libových synťáků, že vás poslech nezačne nudit ani při několikátém opakováním. Hodně příjemným překvapením je závěrečná melancholická "Far (There For You)", jež je skvělým (a překvapivým) vyvrcholením celého počinu a příjemně pohladí po duši. O Critical Acclaim by se mělo mluvit víc!
8/10
Mates "Koury" Krč
QUICKSANDDistant Populations vyšlo: 13. srpna Post-hardcoroví veteráni Quicksand nedokázali v devadesátkách naplnit velká očekávání a po pouhých dvou deskách "Slip" a "Manic Compression" se kapela rozpadla. Málokdo čekal jejich comeback, jenže od roku 2012 zkusili několik koncertů, aby nakonec v roce 2017 vydali třetí desku "Interiors", na kterou fanoušci čekali dlouhých dvaadvacet let. Čekání na čtvrtou řadovku "Distant Populations" bylo o poznání kratší a Quicksand teď možná i díky tomu zní mnohem uvolněněji. Předchozí fošna byla silně založena na melodických souhrách a objevování, kam až se mohou Quicksand po tak dlouhé době se zvukem vydat, což vyústilo ve značnou neucelenost nahrávky. Oproti tomu je novinka mnohem ucelenější, přímočařejší a hlavně tvrdší. Jejich post-hardcoru s prvky grunge a shoegaze sluší i tematické zaměření alba, kde se v textech zamýšlí nad dualitou naší existence v masové společnosti a individuálních vztazích, jenž mnohdy paradoxně vede k samotě a odcizení. Zpěv frontmana Waltera Schreifelse zní pořád stejně naléhavě a neúprosně, jako to předváděl se svou legendární domovskou kapelou Gorilla Biscuits. Kromě jeho kytarových riffů a přímočarých rytmů bubeníka Alana Cage doplňuje společný groove autentickými basovými linkami Sergio Vega, jenž si udržuje formu díky působení v Deftones. Čtvrtá řadovka má barvitý moderní sound a navíc nepostrádá agresivitu a živelnost původních alb "Slip" a "Manic Compression". Quicksand dokazují, že jsou jedna z mála kapel, které k reunionu nedovedla touha po dalších penězích, nýbrž hlavně chuť znovu společně hrát a tvořit další skvělou muziku.
8/10
Kamil "Doči" Dočkal
