Michaeli, jak se vypořádáváš s kritikou lidí, kteří jsou striktně proti tribute bandům a zavalují tě otázkami typu: "Proč si nezaložíš kapelu, s níž bys tvořil vlastní hudbu?"
Ty otázky vlastně chápu. Je tady opravdu spousta kapel a hudebníků, kteří našemu oboru nedělají zrovna dobrou pověst. Potom se nedivím, že se diváci takto ptají. Jsou tu také fanoušci originálních kapel, kteří si na své bohy nedají sáhnout. To je také pochopitelné.
Čím se konkrétně lišíte?
My děláme koncertní divadlo. Nehrajeme si na Queen, ale hrajeme Queen. Neimitujeme, implementujeme. Divák si má náš koncert užít jako fikci, na kterou jde do divadla nebo do kina. Děj ho má pohltit, emoce pumpovat, aby mohl posléze odejít nabitý domů. Děláme specifický žánr, který nemusí být pro každého, ale už dávno je za mnou období, kdy mi tyhle otázky trhaly žíly. Samozřejmě mě vždy zamrzí, když to někdo vidí takhle zjednodušeně, ale už máme něco za sebou a nikomu nemusíme nic dokazovat. (smích)
Vycizelování a "stylizace" do Queen vyžaduje hodně času, a hlavně smyslu pro detail. Jak obtížné je sehnat oblečení, které ladí přesně s tím, které kdysi na stagích nosíval Freddie? Jsi odkázán pouze na zahraniční obchody? Objednávání oblečení online je samo o sobě sázkou do loterie, ale v případě kožených kalhot to je vysloveně sázka na nejistotu.
Je to obtížné do té míry, kolik máš zrovna v kapse peněz. Kostýmy si nechávám šít na míru. V posledních letech konkrétně u předního českého kostýmního výtvarníka Romana Šolce. Kupovat je maximálně kromě triček prostě nelze. Kostýmy mě už stály několik stovek tisíc. Tím nechci zapůsobit, jen mírně poodkrývám, že to není zrovna levná legrace, aby to posléze na jevišti nepůsobilo směšně a lacině.
Vedle Queenie máš bohaté zkušenosti také s působením v divadle. Pomohla ti tvrdá škola dlouhých muzikálových zkoušek k tomu, abys doladil svůj performance také se svými Queenie? A pokud ano, v čem konkrétně?
Skupina Queenie existovala dávno před mým angažmá v divadle. Naopak jsem tak trochu utekl od kapely k divadlu, abych se někam posunul. Což se povedlo. Divadlo je úplně jiný svět. Nemáš okolo sebe velkou a hlučnou kapelu, kam se ledacos schová. Navíc musíš o své performance přemýšlet jinak, protože hraješ i činoherně. Kromě toho, že mě to moc baví, mi to dodalo i obrovský nadhled, který jsem později projektoval také do Queenie, což se určitě na našem projevu pozitivně podepsalo. I když konkrétně se to nedá moc popsat. Jde o různé technické poučky - například o poloze těla, dikci atp. Z hlediska metafyziky mi to dodalo sebedůvěru. Cítím se na jevišti mnohem více jako Michael Kluch.
Kdy jste s Queenie navázali spolupráci s Divadlem Radka Brzobohatého? V roce 2018 jste zde měli premiéru muzikálu Freddie a Queenie zářili v hlavní roli?
Dát dohromady muzikál o Queen a postavit ho na nás byl nápad mého tehdejšího kolegy a kamaráda Rudolfa Hrušínského nejmladšího. Ten se zná s režisérem Karlem Janákem a tudíž věděl, že jeho nastávající manželka řediteluje právě Divadlu Radka Brzobohatého. Slovo dalo slovo a začali jsme dávat dohromady nápady, jak by muzikál mohl vypadat. Karel se toho ujal skvěle a dal dohromady fungující scénář, který později i režíroval. Za tuto roli jsem si odnesl širší nominaci na Cenu Thálie, což mě velice těšilo. Naše účinkování pak skončilo na problémech s autorskými právy. Je to škoda, ale tak už to v životě někdy chodí.
Přiznám se, že když se připravuji na rozhovory, tak mimo jiné takříkajíc "prolustruji" kapelní historii na sociálních sítích a také Spotify. Mohu se zeptat, z jakého důvodu na těchto platformách nejste příliš aktivní? Přece jen jsou to nástroje, díky kterým lze zasáhnout mnohem širší potenciální fanouškovskou základnu.
To je spíš otázka na naši PR agenturu. (smích) Nicméně jak na Facebooku, tak na Instagramu, i Twitteru okrajově jsme. Nedávno jsme také vydali Blu-ray a DVD z našeho dubnového online koncertu The Show Must Go Home, který velice skromně poodkrývá, co chystáme do O2 areny. Uvažujeme, že některé písně z tohoto koncertu umístíme pro fanoušky i na Spotify, takže jsi nás krapet předběhla. (smích) V každém případě přeji příjemný poslech všem divákům a posluchačům těchto platforem, ale především všechny srdečně zvu na živé koncerty, protože dimenze živého koncertu je nepřenositelná.
Dvoustránkový rozhovor s frontmanem Queenie Michaelem Kluchem naleznete v aktuálním srpnovém Sparku.