"Když jsme nahrávali Iowu, navzájem jsme se nesnášeli. Nenáviděli jsme svět a svět nenáviděl nás. Pořád jsme se kvůli něčemu přeli a už sám ani nevím, co byl hlavní důvod. Žárlivost, nejistota, nebo obojí? Vzájemně jsme se ptali: 'Dostává se mu víc pozornosti než mně?' Všechno bylo najednou tak temné a navzájem jsme plivali na veškeré společné ideje prvního alba."
Stále se vyostřující situace mezi členy nakonec pomohla stvořit dílo, do kterého vložila kapela své emoce tím nejsyrovějším způsobem. Na otvíráku alba (skladba "[515]") jsou slyšet pravé vzlyky DJe Sida Wilsona vyrovnávajícího se s nedávnou smrtí dědečka, zatímco 15minutový singl "Iowa" zakončuje album výkřiky bolesti nahého a pořezaného Coreyho Taylora.
"Po debutovém albu jsme se rozhodli odmítnout hrát si na slušňáky a hudebnímu průmyslu jsme ukázali prostředníček. Každý si myslel, že nám může kecat do tvorby a my jsme chtěli ukázat, že hrajem hlavně pro sebe. Na názoru ostatních nezáleží tolik, jako na názorech kapely. Z celého nahrávání jsme taky strávili asi 18 měsíců v tom šíleném kolotoči rozhovorů, agentů a manažerů. Když bylo nahrávání hotovo a všichni jsme si mohli v klidu sednout doma, uvědomili jsme si, že do světa pustíme něco neuvěřitelně silného i znepokojujícího," rozkecal se Clown.
Kompletnímu příběhu kolem alba "Iowa" je věnován třístránový článek v srpnovém Sparku. Seženete v každé pořádné trafice anebo ve Sparkshopu.
