ROB ZOMBIEThe Lunar Injection Kool Aid Eclipse Conspiracy vyšlo: 12. března Král všech freaků Rob Zombie se po pěti letech od poslední fošny vrací s počinem stejně bláznivým, jako je jeho název a vydává dost možná své nejlepší dílo od dob druhé sólo desky. Hudebník se stále drží svého motta: "Čím kratší, tím lepší." (teda aspoň u hudby a filmů), což opět potvrzuje stopáží, která by měla bez sedmi instrumentálních vložek přibližně 35 minut. Ačkoli se může zdát, že takové množství meziher je obsazeno jenom kvůli prodloužení alba, opak je pravdou a krátká intermezza plná futuristických zvuků i filmových citací působí jako příjemné zpestření a předpřipravení půdy pro akcí nabité písně. A že je opravdu co poslouchat! Každý song zní odlišně a snadno by se dalo uvěřit, že byly nahrávány samostatně v průběhu Robovy kariéry. Měli jste nejradši období White Zombie? Obdivovali jste originalitu a country-westernovský nádech desky "Educated Horses"? Nebo vám jako mistrovské díla připadala předchozí dvě alba? Je jedno, jakého Roba máte nejradši, protože "TLIKAEC" nabízí úplně všechno z toho. Album může připomínat šílený mišmaš všech předchozích, ale za tuhle patlanici by se nemusel stydět ani Pablo Picasso. Album pořídíte v našem Sparkshopu.
9/10
Ondra "Wisby" Weisbauer
BRIXTNCizí byty vyšlo: 5. března Talentovaná dvojice muzikantů a sourozenců Matěj a Štěpán Jelenovi přišla před pár lety po konci své předchozí kapely s novým projektem Brixtn, po několika personálních obměnách se ustálila na trojici ještě s kytaristou Heřmanem Murínem a čerstvě vydala své debutové album. Deska "Cizí byty", kterou si kapela s výjimkou masteringu nahrála sama doma, je čerstvým osvěžením domácí scény. Kluci se pouštějí do v našich končinách ne zrovna moc probádaných vod a přinášejí rozmanitou směsku deseti skladeb motajících se kolem alternative popu, kde ale každý kousek skládanky zapadá přesně na místo a vytváří z nahrávky komplexní celek. Kromě čistě popových skladeb najdeme na albu "Cizí byty" i kytarovější flák "Příživník", "pH" je zase ryzí elektronika. Jak už vychází z názvu nahrávky, hlavním tématem a inspirací se staly příběhy o holkách a alkoholu odehrávajících se na cizích bytech. A právě song "Inspirace", společně se skladbou "Funpark", která má mimochodem naprosto famózní klip, patří k tomu nejlepšímu na novém počinu. Kromě zmíněných, již dříve vydaných singlů, stojí za zmínku "Zavři oči" s velice povedeným refrénem. O Brixtn ještě hodně uslyšíme. Tohle ani náhodou nebylo jejich poslední slovo. Až do 23. března můžete na našem Facebooku soutěžit o jedno ze tří cédéček.
8/10
Mates "Koury" Krč
BRAND OF SACRIFICELifeblood vyšlo: 5. března Po kanadských slamařích Brand Of Sacrifice ještě nedávno neštěkl pes. Zlomem byl bezchybný song "Eclipse", který před třemi lety sklízel chválu od kritiků, médií i amatérských hodnotitelů. Jasně, výborná věc, ale jde tak trochu o dvojsečnou zbraň. Je totiž znát, že kapela si je úspěchu písně moc dobře vědoma a na její esenci teď postavila celé album. Stručně jde pořád dokola o to samé - technicky vymazlený deathcore křižuje několik vokálních poloh frontmana Kylea Andersona, přičemž z pozadí ladně pějí sbory po boku počítačových efektů. Místy jde o takovou "úchylárnu", že si určitě vzpomenete na Rings Of Saturn a jim podobné. Přesto však BoS nelze upřít krok správným směrem, čtyřicet minut syrových, ale posluchatelných a uchopitelných sypaček nepřestane bavit ani u posledních tónů. Naopak je z kapely cítit čerstvá krev (která samozřejmě cáká všude po místnosti) a hlavně elán a touha prorazit s něčím trochu jiným, než dělá zbytek žánrových sousedů.
8/10
Dominik "Dom" Šidlo
TRAVELLERDistance Calls vyšlo: 12. března Pomalu to vypadá, že se z metalcoru stává sprosté slovo. Němečtí Traveller jsou hned na první pohled tou typickou bandou, kterou najdete za každým rohem a na každém koncertě se vám jejich kytarista snaží vecpat svoje CD. A přesto existuje pádný důvod, proč píšeme o jejich nové fošně "Distance Calls" - odhodlání a zarputilost. Traveller prostě chtějí být tou nejlepší kapelou na světě. Kdejaký samouk může vzít do ruky kytaru a nahrát EP, ale to, co drtivé většině snaživců chybí, je schopnost svou hudbu dostat do světa a patřičně ji zapromovat. Tedy netoužit po úspěchu pouze ve své hlavě, ale skutečně si pro něj jít. Když tohle umíte, je jedno, jestli hrajete metalcore, synthetic pop nebo grindcore, zaručeně si vás aspoň někdo všimne. Takže i přesto, že sedmiskladbové album zní jako stovky dalších desek vydaných v posledních desíti letech, má svou výjimečnost hlavně kvůli tomu, že na něj prostě nezapomenete. Za vypíchnutí rozhodně stojí píseň o touze "Akogare", která i přes žánrovou přehlédnutelnost má úplně vše, co by kvalitně produkovaný song měl mít.
8/10
Dominik "Dom" Šidlo