SKYWALKERLate Eternity vyšlo: 19. února Už minulé EP "Sugar House" naznačilo, že klukům ze Skywalker je tuzemská scéna malá. Po dalších čtyřech letech, kdy pražsko/liberecká formace po boku Normandie nebo Beartooth šířila po Evropě osvětu o české tvrdé scéně, přichází s albem, kterým se definitivně posouvá mezi evropskou elitu. "Late Eternity" je zvukově a produkčně dotažená jízda, jejíž směr jasně určuje nekompromisní otvírák "No Leader". Už tady pánové odkrývají svoje největší zbraně - výborné riffy, temné texty a melodické refrény prvotřídní kvality, na kterých si zakládají už od svých počátků. Největším plusem je tady rozmanitost. Baví vás nasrané metalcorové tracky? Dejte si titulní skladbu nebo temnou kritiku náboženství "Sand God", v níž vyniká feat. Connora Halliseyho z Our Hollow Our Crown a už budete mačkat replay. Už před časem zveřejněný singl "Setting Stone" pak skvěle ilustruje, jak snoubit tvrdost a melodický refrén, který má ambice rozeskákat tisícové davy, stejně tak jako další pecka "Justify Me". Přidejte k tomu texty o frustraci, falešných modlách, strachu a máte výbušný koktejl se světovými ambicemi. Skywalker našli zvuk, který jim sedí, a na "Late Eternity" ho prezentují tak sebejistě a precizně, jako to na tuzemské scéně dokáže málokdo.
9/10
Jakub "Poštý" Poštolka
THE PRETTY RECKLESSDeath By Rock and Roll vyšlo: 12. února Zní to jako klišé, ale pro The Pretty Reckless byla uplynulá dekáda obdobím, v němž se rock'n'roll zrodil, ale během nějž také utrpěl nenahraditelné ztráty. Nejenže od roku 2010 vydali tři studiovky, na kterých spolupracovali s producentem Kato Khandwalem (Paramore, Pop Evil, My Chemical Romance), ale také utrpěli dvě velmi bolestivé ztráty. Nedlouho po releasu "Who You Selling For" totiž vyrazili se Soundgarden na americké koncertní turné, jež se pro frontmana Chrise Cornella stalo úplně posledním. O pouhých jedenáct měsíců později při dopravní nehodě na motorce zemřel také Kato Khandwala, a tak není divu, že "Death By Rock and Roll" se stala prostředkem, jak se vypsat z bolesti a vzdát hold umělcům, kteří se na úspěchu The Pretty Reckless nesmazatelně podepsali. Díky tomu formace vytvořila velmi emocionální, rozmanité, temné, ale současně výpravné album, které je vedle zmiňovaných Soungarden ovlivněné také tvorbou Halestorm či In This Moment, neboť v jistých pasážích lze projev zpěvačky Taylor Momsen snadno zaměnit s Lzzy Hale či Mariou Brink. Vedle titulní skladby "Death By Rock and Roll" je Cornellovi věnována také "Only Love Can Save Me Now", na níž hostují hned dva členové Soundgarden - kytarista Kim Thayil a také bubeník Matt Cameron. Nadto Taylor přizvala kytaristu Rise Against The Machine Toma Morella, se kterým nahrála temnou, syrovou a opět Halestorm ovlivněnou "And So I Went". Do třetice nelze opomenout baladickou "25", jež je nepřeslechnutelně inspirována Danzigem a v závěru loňského roku byla představena jako ústřední píseň připravované Bondovky No Time To Die. "Death By Rock and Roll" je rozmanitým hard rockovým počinem, na němž se The Pretty Reckless dokázali se ztrátami vyrovnat se vztyčenou hlavou.
6/10
Kamila "Ámos" Ungerová
NOTHING, NOWHERETrauma Factory vyšlo: 19. února Deprese, úzkosti, bolest a zlomená srdce. Stejně tak jako tomu bylo doposud, i tohle jsou ústřední témata nové desky emo-rappera Josepha Mulherina, který od roku 2015 vystupuje jako nothing. nowhere. Očekávání byla po výborné desce "ruiner" vysoká a i proto se nelze zbavit dojmu, že mohl tenhle talentovaný týpek z hodně sledované "Trauma Factory" vytěžit víc. Zásadní problém je příliš dlouhá stopáž - 15 skladeb je velká nálož i na mnohem zkušenější umělce a první půlka, kde dostávají prostor jednoduché beaty a elektronika, je vyloženě nuda. Mnohem silněji působí nothing. nowhere ve chvíli, kdy má za zády regulérní kapelu. Skladby „fake friend“ nebo "nightmare" patří mezi nejchytlavější kousky celé jeho kariéry a silná textová stránka v nich zkrátka vyzní nejlépe a dobře dokresluje hutnou atmosféru. Jako v depresivním tracku "blood", jemuž vévodí výrazná basa z dob post-punkových Joy Division. I přes výbornou druhou půlku převládá z desky spíše rozpačitost. Škoda. Tady jsme čekali víc.
6/10
Jakub "Poštý" Poštolka
HUMANITY'S LAST BREATHVälde vyšlo: 12. února Temně děsivá švédská mordparta přichází s albem pro otrlé. Už úvodní video "Earthless" s fyzicky nepříjemnými gore obrazy šokovalo, stále je to ale nic v porovnání s dalšími písněmi. Humanity’s Last Breath spustili atmosférický deathcorový fašank plný krve a násilí, rozhodně nic pro slabé povahy. Zasekávačky, brutální vokál i temné melodie, lehce masochistický poslech, který vás bude bolet i vzrušovat. Na své si přijdou milovníci techmetalové zabíjačky i blackové ponurosti. Není to však po celou dobu jen válečná zvuková vřava plná disonance, atonálních riffů a kostidrtících breakdownů - nad písněmi se vznáší pochmurné melodické morové rány, které se hluboko vryjí do paměti. Chladná severská atmosféra míst, kde lišky dávají dobrou noc a přežijí jen ti nejsilnější. Při poslechu se člověk přenese v čase do krutých vikingských dob a cítí nepříjemné mrazení. Natolik je "Välde" sugestivní a dokáže posluchače vtáhnout do děje.
8/10
Jan "Long82" Dlouhý