"Klidně jsem mohl před naším koncertem vyjít před klub a všem bych byl úplně u zadku. Měl jsem vlastně skvělou pozici - prodával jsem miliony desek, ale klidně jsem mohl vyrazit do kina, aniž by po mně lidi chtěli autogram. Byl jsem na tom ještě líp než Chris, protože on má dva metry deset, a tak byl víc vidět," říká Dave.
Ve Foo Fighters je situace přesně opačná. Jeho současní spoluhráči mu šikovně uhýbají a umetají cestičku, a tak zatímco v Nirvaně měl Dave z celé trojice až poslední slovo, ve "svojí" kapele stojí ve světle toho nejsilnějšího reflektoru. Sám principál souboru přitom svoji vedoucí roli relativizuje: "Rozdíl mezi Nirvanou a Foo Fighters je v tom, že v Nirvaně byl Kurt izolovaný od ostatních, ale ve Foos jsme všichni na stejné úrovni."
Pravdou je, že prorazit s Foo Fighters mezi nejúspěšnějších mainstreamové rockové kapely by se Grohlovi nikdy nepodařilo bez schopných a oddaných parťáků. Přesně to shrnul kytarista Pat Smear: "Nejsem tu od toho, aby to na mě stálo. Jsem tu od toho, abych kryl záda tomu, na kom to stojí." K vnitřní stabilitě kapely jistě dopomáhá i fakt, že kromě Grohla a Taylora Hawkinse, druhého nejhlasitějšího člena, převažují v sestavě introverti, kteří raději stojí v pozadí, a tak se nemusí řešit obvyklý syndrom "mnoha kohoutů na jednom smetišti".
Velký čtyřstránkový materiál o Daveu Grohlovi a Foo Fighters najdete v aktuálním magazínu Spark.