YUNGBLUDWeird! vyšlo: 4. prosince Strach ze ztráty rodiče, deprese, rychle získaná popularita a plné sály po celém světě. Ne, poslední dva roky se Yungblud nenudil. Turbulentní období zachytil na řadovce "Weird!", která je stejně překvapivá a barevná, jako jeho účesy a oblečení, kterým často provokuje. Nahrávka je oslavou různorodosti a "divnosti" každého z nás - je úplně jedno, jakou máš rasu nebo sexuální orientaci, měj se rád a nestyď se za to. A tuhle myšlenku Yungblud aplikuje i hudebně - "Weird!" je na první poslech nesourodým mixem žánrů a nálad, který do sebe ale perfektně zapadne. V jednu chvíli si podupujete do rytmu rádiového pop-rocku ("Cotton Candy"), aby vás pak posadila na zadek punková vypalovačka ("Strawberry Lipstick") nebo stadionová pecka ("Charity"), s jasným odkazem na brit-rockové nestory Oasis. A když už si myslíte, že vás nic nepřekvapí, přijde pop-punková hymna s Machinem Gun Kellym a Travisem Barkerem ("Acting Like That") a emo opus, který vás vtáhne o dekádu zpět ("The Freak Show"). Yungblud se odvážně vydal do mainstreamu, aniž by ztratil cokoli ze své unikátnosti a punkové neučesanosti. Respekt!
8/10
Jakub "Poštý" Poštolka
SEBASTIENIntegrity vyšlo: 11. prosince Kapela Sebastien byla od svých začátků výjimečným zjevem a od určité doby dokonce měla nakročeno za hranice. Následovaly pozitivní ohlasy ze zahraničních webzinů a podobně. Kvalitou i ambicemi prostě přesahovali. Nyní vydávají novou desku, ale na rozdíl od předchozích alb tentokrát kompletně v češtině. Tím tak trochu odkryli karty, jelikož všichni dobře víme, že je těžké napsat opravdu dobré texty. Ale naštěstí se zadařilo, a když se do některých písní i pozorněji zaposloucháte, její slova vám rozhodně ničím vadit nebudou. Okamžitě zaujme parádní křišťálový zvuk, dílo mistra Jacoba Hansena. Tahle legenda už osvědčila své kvality na deskách Amaranthe, Týr, Primal Fear a mnohých dalších. Doposud jsem jen chválil a to jsme se ani nedostali k písním. Ovšem tady jsou mé dojmy malinko rozpačité. Minulost Jirky "George" Raina v kapele Kreyson a Citron se mi okamžitě vybavila u písní jako "Nechtěná" nebo "Jdi dál" a dalších. To je "křížkovina" jako sviňa a to je dobrá i špatná zpráva. Dobrá proto, že český rockový fanoušek je podobnými věcmi doslova odkojený a podobné písně s takto položeným vokálem se mu nepochybně budou líbit. Špatná zvěst je to ovšem pro ty, kteří by hledali osobitější projev.
7/10
Guevara
GONE IS GONE
If Everything Happens For A Reason… Then Nothing Really Matters At All
vyšlo: 4. prosince
Supergroup Gone is Gone, již tvoří baskytarista a zpěvák Mastodon Troy Sanders, kytarista Queens of the Stone Age Troy Van Leeuwen a vedle kytaristy a klávesisty Mike Zarina také bubeník At The Drive In Tony Hajjar přichází po třech letech od svého debutu s temnou, zatraceně depresivní, éterickou i rozvláčnou studiovkou "If Everything Happens For A Reason… Then Nothing Really Matters At All". A názvem jejich filosofické rozjímaní nad smyslem existence teprve začíná. V textové rovině mnoho otázek pokládají, ale odpovědi nedávají. I když v případě Gone is Gone to vlastně vůbec nevadí. Vždy byli odlišní a žánrově neuchopitelní. Hudebně vycházejí se svých domovských Mastodon, Queens of the Stone Age, ale také z Gojiry nebo Ministry, neboť v elektronice a noise vykoupali každou jednotlivou píseň. A jelikož ji doplňuje Sandersův utrápený chraplák, mystično by se dalo krájet. K prohloubení zimní deprese ideální.
6/10
Kamila "Ámos" Ungerová
DEFAMEDAeon vyšlo: 4. prosince To, že jsou Italové horké hlavy, se obecně ví. Ale že se na přelomu října otřesou základy italských Drown In Sulphur takovým způsobem, by předvídal málokdo. Když bubeník zmiňované kapely nechal vyhodit všechny ostatní členy, nejednomu fanouškovi překvapením přeskočil growling do fistule. A tak vznikli Defamed. Bývalý hudebníci z Drown In Sulphur se rychle oklepali, zavolali kamarádovi, který umí hrát na bicí, a my se teď můžeme oblažovat jejich novým EP "Aeon". To staví na deathcorových základech, které se však rozlézají do široké žánrové krajiny. Deska je překvapivým spojením corové tvrdosti, blackmetalové blasphemie a deathmetalové řezničiny. Elektronické prvky vnáší do skladeb příjemný prvek, který však neubírá na tvrdosti, spíše dodává skladbám na zajímavosti. Jednotlivé písně propojuje temná atmosféra, která by se dala v lecčems přirovnat až k symfonickému black metalu. "Aeon" není tuctovou deathcorovouu řezničinou těžící jen ze své brutality. "Aeon" je citronádou v parném létě, když potřebujete pořádně osvěžit. "Aeon" je skvělým signálem, že Defamed přinesou do deathcoru originalitu. Drown In Sulphur jsou mrtvi, ať žijí Defamed!
8/10
Jan "Conan H." Herc