HOLLYWOOD UNDEADNew Empire, Vol. 2 vyšlo: 4. prosince Po deseti měsících od releasu "New Empire, Vol. 1" přihazují odmaskování Hollywood Undead druhé pokračování, jež zabředává ještě hlouběji do rap rocku, tvrdé a dunivé elektroniky a nabízí celou plejádu hudebních hostů. Na "Heart Of Champion" se pětice spřáhla s Papa Roach a metalcorovými Ice Nine Kills a nostalgicky se ohlédla za společným letošním tour, které v únoru ve vídeňském Gasometeru omrknul i Fakker! Tenhle kus si mimochodem dosud vysloužil přes 5 milionů streamů a 1,5 milionu zhlédnutí. Slušný! Dále pak přiložili ruku dílu Ghøstkid aka formace bývalého zpěváka Eskimo Callboy Sushiho, multiinstrumentalista Killstation či rapper Tech N9ne. Textově se jedná o dosud nejupřímnější a současně nejtemnější desku Hollywood Undead, neboť Johnny 3 Tears vypráví o své minulosti, kdy žil v chudobě, a také o démonech, jež ho roky pronásledují a zřejmě nikdy nezmizí. Škoda, že se Hollywood Undead tentokrát nepodařilo doplnit silné texty říznějšími riffy a chytlavějšími refrény. To je na Vol. 2 zásadní slabina.
5/10
Kamila "Ámos" Ungerová
POPPYA Very Poppy Christmas EP vyšlo: 1. prosince Umělkyně schovaná za uměleckým jménem Poppy si letos na nedostatek pozornosti opravdu nemohla stěžovat. Začátkem roku na sebe upozornila třetí deskou "I Disagree", na níž smíchala všechno (fakt úplně všechno) se vším (fakt úplně se vším), přidrzle zbourala veškeré myslitelné hranice a vysmála se všem hudebním konzervativcům. Odvážná nahrávka ji dostala na titulky předních hudebních magazínů, rozpoutala množství debat s nejednoznačnými závěry a dokonce jí vysloužila nominaci na Grammy v kategorii "Best Metal Performance". Jakkoliv by se mohlo zdát, že už má pro letošek splněno, vypustila do světa ještě čtyřskladbové vánoční EP. Na něm odhazuje pečlivě budovanou a promyšlenou uměleckou masku a prezentuje se v jemné, intimní a téměř lolitkovské podobě. Po instrumentální i výrazové stránce jde o velmi úsporné formě, současně nikterak veselé. Čiší z nich sentiment i té trochu naivity, ale to ostatně k Vánocům jako takovým patří.
7/10
Petr "Ape" Adámek
DONNIE DARKOYesterdays vyšlo: 4. prosince 2020 Téma nostalgie je nebezpečné. Umělci dost často troskotají při zdánlivě jednoduché plavbě ve vodách minulosti v zátoce sentimentálního patosu. Domácí Donnie Darko se tomuto úskalí elegantně vyhnuli tím, že sentiment udržují na úrovni, kdy to naštěstí není trapné. Album vznikalo poměrně dlouhou dobu a spíš než produkt několikadenního soustředění skutečně budí dojem kroniky delšího časového období, jehož významné okamžiky se propisovaly do melodií i textů skladeb. "Yesterdays" jsou ale skutečně trochu včerejší - kytary v té nejsyrovější podobě, neznásilněné na dřeň elektrickými obvody efektů a synťáků a skladby zahalené do temných záhybů flanelových košil si s sebou nesou skutečnou atmosféru devadesátek. Těšme se na jaro, kdy "Yesterdays", vzniklé v téhle divné době, budeme moci ochutnat v přítmí malého klubu, kam tahle hudba každou svou notou bezpochyby patří.
7/10
David "Mahoney" Stoklas
RISE OF SURYARise of Surya vyšlo: 30. listopadu Už loňský singl "The Divide" zvěstoval, že do debutového počinu pražských Rise of Surya můžeme vkládat velká očekávání. A přestože původně naplánovaný release 20. října kvůli koronaviru ve vlastních řadách přesunuli na 30. listopadu, čekání se vyplatilo. Ano, fráze ohraná, nicméně zcela výstižná, neboť eponymní deska téhle moderně progressive metalové bandy je hodně vycizelovaná. Vyprodukovali sedm syrových, nasraných a djentem i metalcorem ovlivněných tracků, v nichž jsou slyšitelní Periphery, Monuments nebo třeba Meshuggah a vyšvihli se jimi na domácí metalové výsluní. Nadto skvělý sound, scream prolnutý čistým, emocemi nasáklým zpěvem, to vše v produkci kytaristy a hlavního tvůrce Rise of Surya Tondy Smrčky. Kdyby Covid všechno neposral, pod jejich taktovkou by se v moshi právě teď ždímala trička. Nezbývá než chlapcům přát, ať se brzy zase vrátí na pódia Brutal Assault, kde budou zahraničním formacím dýchat na záda.
9/10
Kamila "Ámos" Ungerová
SCOURBlack (EP) vyšlo: 27. listopadu Zkusme to takhle: Američani Scour hrají black metal, a to tak že s velkým přehledem. Například úvodní skladbu čerstvého, v pořadí třetího EP svírá mrazivý industriální stisk, ne nepodobný třeba Mayhem na "Esoteric Warfare". Bicí jednou jako německý Maschinengewehr, stěna kytar až do nebe, agresivní vokál s tunou distorze, ovšem dočkáme se i nefalšovaného heavymetalového sólíčka. S postupem hrací doby se tu & tam rozjede parní válec deathmetalového riffu (ostatně zvuk je vůbec moderně nabasovaný) a celá jedna čistě instrumentální skladba představuje zase romantizující výlet kamsi do prokletého domu viktoriánské éry nebo kam. No a teď otázka za 15 bludišťáků: Zní tohle všechno dostatečně lákavě, kdybychom nepřipomněli, že zpěvákem je samotný Phil Anselmo? Těžko soudit, každopádně jeho šikovně vrstvený natlakovaný growling a místy až brutal-deathové mumlání táhne desku jednoznačně nad průměr. Skladby jsou poměrně krátké, a tak člověk ípíčko snadno 5x protočí, ani neví jak. Nálož energie pro dny kdy slunce ani nevychází!
7/10
Tomáš "XV" Bárta