Pětice se i nadále systematicky vyhýbala jakýmkoliv spojnicím s nu-metalem, někdy až s ostentativní urputností a důsledností. Aby se distancovali od žánru, skrečovali například nabídku turné s Korn a Papa Roach, a to i s vědomím, jak na ně budou ostatní muzikantů, kteří je do té doby považovali za kamarády, pohlížet. "Možná si mysleli, že jsme úplní čuráci, ale retrospektivně si myslím, že to byl jeden z nejlepších kroků a rozhodnutí, které jsme udělali," tvrdí kytarista Stephen Carpenter.
Přestože stvořili jedno z nejlepších alternativně metalových alb všech dob, museli nelibě přihlížet, jak jiné kapely, jež svou muzikou ovlivnili, prodávají za jediný týden stejný počet desek (např. "Chocolate Starfish and the Hot Dog Flavored Water" od Limp Bizkit) jako oni sami za celou svoji kariéru. Když ale přijde řeč na to, jestli by s tímto vědomím bývali udělali něco jinak, má kvintet zcela jasno. "Kurva ne! Je pravda, že jsme byli úspěšní a dostali se do hitparád, ale ostatní kapely, které byly jen naším vývarem a pocukrovanou verzí toho, co jsme dělali my, uspěli víc. Ale museli jsme to akceptovat. Na čem ale opravdu záleží, je dlouhověkost a výdrž," tvrdil přesvědčeně Chino. A čas mu dal za pravdu. Kde je dneska někdejší křikloun Fred Durst se svými Limp Bizkit?
Velkou čtyřstránkovou story o Deftones najdete v aktuálním listopadovém Sparku.
