GHØSTKIDGhøstkid vyšlo: 13. listopadu Ghøstkid není x-tým trapovým umělcem ani dalším z řady horor-rapových figurek typu Ghostemane. Za projektem se skrývá Sebastian "Sushi" Biesler (ex-Eskimo Callboy) a už podle tohoto jména je jasné, že muzika je všechno, jenom ne trap, cloud rap nebo chcete-li horrorcore. I když hororová tahle muzika rozhodně je. Jde o temný depresivní metalcore s podmanivým vizuálem videoklipů, z nichž rozhodně vyčnívá "Supernøva" s veteránem německého metalcoru Marcusem Bischoffem (Heaven Shall Burn). Jinak se Sushi a jeho parta opírá o brutální riffy, elektroniku a hitové refrény. A má to neskutečné grády. Největší úlet je spolupráce s Johnnym 3 Tearsem z Hollywood Undead v tracku "This Is Nøt Høllywøød". Song sám o sobě nezní vůbec špatně, ale Tearsův rap vážně není Hollywood, v tomhle případě spíš Bollywood. Album je ale jinak velkej banger, Sushi se ohromně našel a odchod z bývalé party mu očividně prospěl. Sedl i Eskimo Callboy, jejich pecky typu "Hypa Hypa" v poslední době ohromně baví. Konec dobrý, všechno dobré.
8/10
Jan "Long82" Dlouhý
KILLER BE KILLEDReluctant Hero vyšlo: 20. listopadu Americká soupergroup Killer Be Killed vydává své druhé studivé album "Reluctant Hero". Přestože v sestavě působí výrazné a svébytné hudební persony jako Max Cavalera a zpěvák rozpadlých The Dillinger Escape Plane Greg Puciato, měli by zvážit přejmenování na Troy Sanders Solo Project. Dokázat upozadit právě Grega s Maxem, to chce totiž velkou sílu osobnosti. Baskytaristovi a zpěvákovi heavymetalových Mastodon Troyovi se to povedlo. Bohužel. "Reluctant Hero" působí jako výkladní skříň songů, které Mastodon buď zavrhli, nebo nedokončili a Sanders se jich z nevysvětlitelného důvodu nechtěl vzdát. A tak si ze své domácí stáje vypůjčil syrové, špinavé a dunivé riffy, prošpikoval je sténavým zpěvem, okořenil je vlivy Red Fang a domníval se, že to stačí. Ejhle. Nestačí. Bez zásahů mastodontích bratří Branna Dailora, Brenta Hindes a Billa Kellihera má "Reluctant Hero" k dokonalosti hodně daleko. Vlastně je heavy metalovou změtí bez jakékoliv koncepce, v níž se posluchači ztrácí a nenacházejí.
4/10
Kamila "Ámos" Ungerová
NOTHINGThe Great Dismal vyšlo: 30. října Tenhle šílený rok si nezaslouží lepší a trefnější soundtrack, než je nové album od kapely Nothing. Pánové oproti předchozí nahrávce obalili své songy do několika vrstev kytarových efektů navíc a definici žánru shoegaze, tak splnili s poměrně velkou rezervou. Nothing na albu "The Great Dismal" otvírají existenciální témata s enviromentálním přesahem. Nejde však o žádné ekologické protestsongy, ale spíš i je samotné zajímá, co teda s námi nakonec bude, až tahle planeta shoří na popel a pár vyvolených se v raketě Elona Muska vydá zplundrovat nějakou další. Jako by se ale celý tento pesimismus nejistoty promítl i do procesu nahrávání nových songů. Ačkoliv má nový materiál silný emocionální základ, chybí mu něco, co by ho učinilo skutečným a uvěřitelným. Snové kytary sice dokáží rozesmutnět, ale nebude to silou jejich melodií, ale spíš steskem, že z toho Nothing nedokázali vytřískat trochu víc. Nahrávce "The Great Dismal" nechybí atmosféra, ale naopak pozbývá energii desek předchozích a celá její naléhavost je spíš než úpěnlivým křikem hovorem do prázdna.
5/10
David "Mahoney" Stoklas
SUPERLOVESuperlove EP vyšlo: 13. listopadu Nová sympatická partička má hned od začátku své kariéry hezky našlápnuto. S labelem Rude Records v zádech, který pro sestavu udělal první velké kroky, se trojice Jon Worgan, Jacob Rice a Alex Matthews představuje se svým prvním EP. Pět skladeb na eponymní nahrávce sice nepůsobí zrovna dvakrát jako komplexní celek, přesně to bylo ale pravděpodobně hlavním cílem. Mladická nerozvážnost, zmatenost a nerozhodnost v dnešním komplikovaném světě v sedmnácti minutách. Kluci z Bristolu si pohrávají s melodickou kytarou, která má v popověji laděném prostředí hlavní slovo a vytvářejí lehký zvukový chaos a nepředvídatelnost, kterou si za svou vzali třeba slavní kolegové Enter Shikari. Nahrávka má jedno zásadní plus, ale také velké mínus. Tím kladným bodem je skladba "THINK ABT U" s obrovsky chytlavým, skoro až stadiónově znějícím refrénem a ostrým riffem, jenž vás odpálí z gauče až do předsíně. Tím negativem je zbytek. Zejména tedy až ezotericky laděná "Bruce", která zní jako Nothing But Thieves s hodně silnou a vleklou kocovinou. Zbývající tři kousky sice rozhodně neurazí, za úplnou pecku se ale také považovat nedají.
6/10
Mates "Koury" Krč
SCARLETObey the Queen vyšlo: 13. listopadu "Královna, ne temná, ale krásná a strašná jako úsvit. Budete mě milovat a zoufat si," pravila Galadriel Frodovi v legendárním díle Pán prstenů. A co se týče naší paní Scarlet, tenhle popis k ní sedne jako zadek na hrnec. Dáma se prezentuje ve stejném fuckoff duchu jako Maria Brink (In This Moment) nebo Ashley Costelo (New Years Day). Prostě ženská, která si podmaní celej svět. Znát je rozhodně taky vliv Motionless In White, obzvlášť v elektronických podtextech metalcorových riffů. Svou debutovou placku tahle švédská kráska pojímá jako vlastní korunovaci. Chopila se vlády a my ji teď musíme poslouchat. Dost odvážný na nováčka, ale hned po poslechu úvodní "Obey The Queen" je jasné, že to slečna myslí vážně. Do zad se jí navíc řinou podladěné nu-metalové kytary, podoba se zmíněnými In This Moment je opravdu znát. Taková Harley Quinn ve světě hudby. Přece jen ale její divadlo není stoprocentně uvěřitelné. Je znát, že Scarlet se na scéně teprve zabíhá a chybí jí přirozená špína a temnota, která by ji už z principu měla obklopovat (snad kromě songu "#bossbitch". Ona sama do hudby sice vkládá svá osobní temná tajemství, ale právě proto bychom očekávali syrovější atmosféru. Jako debutový pokus se ale album "Obey The Queen" zatraceně povedlo.
7/10
Dominik "Dom" Šidlo